Řehole není selanka ani utrpení

Vydání: 2021/8 Postní doba pandemická, 16.2.2021, Autor: Jiří Macháně

Sestru FRANCESCU ŠIMUNIOVOU zvolily sestry z kláštera benediktinek Venio v Mnichově a v Praze za představenou své česko-německé komunity. Slavnostní benedikce abatyše se uskutečnila o uplynulém víkendu v Bavorsku.


Nová abatyše benediktinek Francesca Šimuniová.Snímek Martina Řehořová / Člověk a Víra
 
Klášter na Bílé hoře byl založen z Mnichova a abatyší celé komunity jste se stala teď vy. Jak se to přihodilo?


Bylo to dokonce vůbec poprvé, kdy jsme ze svého středu vybíraly abatyši. Předešlou představenou zvolily sestry jako převorku a teprve poté kardinál Reinhard Marx, mnichovsko-freisingský arcibiskup, povýšil naše převorství na opatství. O to větší překvapení bylo, že jsem se na začátku ledna 2021 stala abatyší právě já – řeholnice z pražské komunity založené sestrami z Mnichova teprve v roce 2007. Lednovou volbu komplikovala pandemie, ale do Německa jsme se dostaly bez větších omezení, podobně jako o měsíc dříve. Byl to malý zázrak: při prvním setkání jsme naprosto koncentrovaně a konstruktivně v několika hodinách probraly to nejdůležitější a při druhém setkání volily.

Nám, kteří jsme abatyši nikdy nevolili, prozraďte, co jste musely nejdřív probrat.

Z Prahy jsme přijely s tím, že tady na Bílé hoře téměř po celou dobu existence komunity nemáme představenou. Sestry s věčnými sliby se po týdnu střídají v moderaci komunity s tím, že jako malé společenství šesti sester většinu věcí řešíme a rozhodujeme společně. Naši nabídku, že by větší participace sester na vedení mohla být možná i v mnichovské komunitě, jsme považovaly za totální revoluci. Sestry ji však neodmítly. V tu chvíli jsem si uvědomila, co to znamená: abatyše by nemusela žít trvale v Mnichově, nýbrž také v pražské komunitě. A tak jsem se stala jednou z osmi kandidátek. Přituhovalo, když mi pak některé z třinácti sester volitelek začaly naznačovat, že by si mě dovedly představit v roli abatyše, a vyptávaly se, co bych na to říkala…

Jak jste tu volbu prožila?

Asi před dvěma měsíci jsme měly pravidelnou supervizi, kdy si navzájem dáváme zpětnou vazbu. Do Mnichova jsem tak jela s pokorou. A najednou jsem tu stála jako abatyše. Hned po volbě jsem byla uvedena na své nové místo v chóru. Byla jsem ještě v „pološoku“. Je to tak absurdní, když se najednou ocitnete na místě, odkud představená vede modlitbu. Pozdvihla jsem oči (nikdy předtím jsem pohled z tohoto místa nemohla zažít) – a přímo naproti mně byl kříž…

Vaše komunita je trochu specifická. Jste benediktinky, které nežijí v klauzuře. Jak váš život vlastně vypadá?

Rytmus modlitby a práce je velmi podobný ostatním klášterům. Ale musíme jej přizpůsobit tomu, že chodíme do civilních zaměstnání, kde respektujeme pracovní režim, tedy například směny zdravotnice. Modlíme se třikrát za den společně, kompletář máme individuálně. Oproti klauzurovaným klášterům nemáme denně vigilii, ale čtení a žalmy z ní jsou integrovány do ranních chval nebo polední modlitby. Sestry, které odcházejí do civilního zaměstnání, opouštějí klášter po ranní modlitbě (nejsou tu tedy v poledne na modlitbu a oběd), ale všechny se snažíme, abychom se večer opět v chóru sešly. Když celý den nejsme doma, na společné záležitosti potřebujeme mít večer. Třeba v pátek máme večeři, na niž navazuje duchovní sdílení. Je trochu hlubší, není to jen povídání, co jsme právě zažily, ale spíš čím se zabýváme vnitřně, co čteme, co nás zaujalo. A v neděli při večeři si zase naopak povídáme a plánujeme celý příští týden.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

FRANCESCA ŠIMUNIOVÁ (* 4. března 1973), občanským jménem Stanislava, pochází z Brandýsa nad Labem. Vystudovala speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově. Od roku 2003 až do loňska vedla českou pobočku Aktion Sühnezeichen Friedensdienste, která organizuje dobrovolnickou službu a programy setkávání. V roce 2008 vstoupila do benediktinské komunity Venio, kde roku 2014 složila věčné sliby. Řeholní jméno si zvolila podle sv. Františky Římské. Název komunity Venio (Přicházím) odkazuje na osmý verš Žalmu 40: „Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli,“ a znamená pro sestry dvojí zaměření: na Boha a pozornost vůči světu. Jako řeholnice žijí uprostřed lidí ve světě, klášterní život spojují s prací v běžných povoláních.

JIŘÍ MACHÁNĚ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 48 23. – 29. listopadu 2021

Papež žehnal základní kameny k výročí Mendela

Při soukromé audienci v ranních hodinách 17. listopadu, kdy Česko slavilo Den boje za svobodu a demokracii, požehnal papež František tři základní kameny, které budou součástí…

celý článek


Očkujte se, vybízí arcibiskup

K apelům papeže Františka i biskupů mnoha zemí světa, aby se lidé nechali očkovat proti covidu, se připojil předseda ČBK, arcibiskup Jan Graubner.

celý článek


Sladká a tichá adventní zastavení

Mnoho rodičů v těchto dnech vybírá svým dětem adventní kalendář. Volí mezi čokoládou, vánočními příběhy, každodenním tvořením nebo listem dobrých skutků.

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay