Ranní rozcvičky pro duchovní zdraví
Vydání: 2006/1 Máš důvěru v budoucnost?, 2.1.2006, Autor: Jan Paulas
V minulých dnech se na knižních pultech objevila již čtvrtá knížka P. Milana Badala, bývalého šéfredaktora Katolického týdeníku. Jeho předchozí tituly (Desatero nepovídek, Apokryfy pro kočku a Zcestopisy) se tak rozrostly o Ranní rozcvičky, které vydalo nakladatelství Sursum.
Vaše nová knížka nese název Ranní rozcvičky. Měli bychom ji
tedy číst spíš na začátku dne, než před spaním?
Ona by se
měla spíš poslouchat. Vznikla totiž na popud rozhlasové stanice Vltava, kde se
vždycky před sedmou hodinou ranní čtou úvahy, jež by člověku měly dodat odvahu k
vykročení do nového dne. Proto jsou to texty méně „literární“ – jde vždy o
kratičký příběh a z něho plynoucí povzbudivou myšlenku. Člověk by ráno neměl
cvičit jen tělo, ale je třeba trochu rozpohybovat i ducha. Tak doufám, že mé
úvahy tu někoho nadzvednou, jiného pohnou k nějaké činnosti, dalšího přivedou k
nějakému rozumnému postoji.
Na začátku knihy píšete, že se vás lidé ptávají, zda se vaše
příhody skutečně staly. Já se vás zeptám na něco jiného: Co na to říkají lidé,
kteří se ve vašich povídkách poznají? Mluví s vámi
ještě?
Většiny „postižených“ jsem se dovolil předem, zda jejich
skutečná jména mohu použít. U některých, jimž jsem o tom neřekl, souhlas mlčky
předpokládám. Nicméně abych se vyhnul vysokým soudním pokutám za urážky na cti,
rozhodl jsem se knížku všem, kdo v ní vystupují, darovat. I to mne přijde dost
draho. Pochopitelně pro „hrdiny“ takových textů je to ve skutečnosti velká čest,
že se dostali do literatury. Vždyť se o nich možná budou učit ještě jejich
vnukové!
Vidím, že máte nemalé ambice. Ale nechme nadsázku na chvíli
stranou. V podtitulu knihy píšete, že jde o „neuvěřitelné příhody pro
povzbuzení“. Co povzbudivého v nich čtenář může nalézt?
Z vás
by, pane redaktore (mluvím teď jak Miloš Zeman), asi moc dobrý korektor nebyl.
Ten podtitul zní „neuvěřitelné příhody po vzbuzení“. Když to čtete, jde o
příhody po probuzení, po procitnutí. Ale když to budete poslouchat, je možný i
druhý výklad, že jde o „povzbudivé“ příhody. V tom případě je povzbudivá ta
skutečnost, že se každému z nás může stát něco báječného, výjimečného, a že to
může být i docela velká legrace.
Myslíte si, že se na vás tyto neuvěřitelné příhody lepí, nebo se
spíš umíte kolem sebe dívat lépe než my ostatní?
Myslím, že moc
záleží na úhlu pohledu. To, o čem píši, se pochopitelně stává každému z nás. Ale
my si málo uvědomujeme krásu, poezii i komiku situací, které prožíváme. Je dobré
pěstovat pro takové věci cit, třeba právě četbou této knížečky. Kdysi v Hostu do
domu bývala rubrika „Kouzlo nechtěného“ - to jen pro příklad. Dnes bych do ní s
radostí zařadil nápis na malém dodávkovém autu jisté brněnské firmy. Jsou tam
uvedeny činnosti, které tato firma, jež hlavně obchoduje se zbraněmi, umí
zajistit pro své zákazníky. Takže se dočtete v jednom sloupci: zbraně, střelivo
atd., ve druhém sloupci: odhady pozůstalostí apod. To je přece skvělý černý
humor. Nebo když mi přátelé vyfotili v jižních Čechách v novinovém stánku po
sobě jdoucí tituly: ...Republika, Právo, Katolický týdeník, Náš sex, Chovatel...
Nebo když mě novináři, kteří vědí, že katoličtí kněží jsou „otcové“, v přílišné
úctě titulují „pane otče“. To si pak připadám jako v mlýnici. A jsem potěšen.
Jinak tyto příhody beru jako velkou životní prémii, kterou mi ten nahoře chce
osladit občas nelehké okamžiky.
Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články
