Vydání: 2010/40 Facebook, 29.9.2010, Autor: Tomáš Kutil

Papež Benedikt XVI. křesťany dlouhodobě vyzývá, aby se nebáli nových forem komunikace a využívali internet k hlásání evangelia a své vlastní prezentaci. Ke „klasickému“ webu už také mnoho křesťanů našlo cestu a řada hnutí, komunit i farností má své webové stránky. Dalším krokem na webu jsou právě sociální sítě. Mohou být i ony pro křesťana užitečné? O tom hovoříme s P. JOSEFEM PTÁČKEM, metodikem informačních technologii na Arcibiskupství pražském.

Jak by se měl podle vás křesťan stavět k sociálním sítím?

Pravidlo pro křesťana je stále stejné. Všechno zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě (srv. 1 Sol 5,21–22). Sociální sítě mohou různým způsobem vzájemně propojit lidi, usnadnit komunikaci, výměnu informací, fotografií a dalších digitálních dat. V současné době se nejvíce mluví o Facebooku, ale existuje i mnoho jiných sociálních sítí – orientovaných například na specifické skupiny lidí na základě určitých zájmů, profese či náboženství.

K čemu je využívají křesťané?

Využívají je stejně jako ostatní – ke sdílení informací, k udržování vzájemných kontaktů. Existuje také mnoho profilů například různých křesťanských periodik, které umožňují o vydané zprávě nejenom informovat, ale následně i diskutovat. Zde je diskuse poměrně kultivovaná, neboť neprobíhá anonymně a každý diskutující je díky svému profilu snadno rozpoznatelný. Velmi specifickou sociální sítí jsou u nás Signály.cz. Skrze tuto službu mohou nejen mladí lidé mezi sebou sdílet víru, vzájemně se povzbuzovat, zvát se na různé akce a následně si vyměňovat své dojmy z nich; najdeme zde i řadu podnětných článků a informací.

Co myslíte, že je na Facebooku pro křesťana dobré a užitečné? Co zvláštního mu nabízí?

Facebook může být velmi dobrým nástrojem zvláště pro „osamělé“ křesťany (třeba na malých vesnicích), pro tělesně postižené, pro lidi v zahraničí, kdy se stává pojítkem se širší křesťanskou obcí. To platí i o internetu obecně. Z pastorace znám několik případů, kdy se elektronická komunikace stala nástrojem velkého požehnání. Může být velmi užitečná i v tom, že se zapojíme do různých diskusí, kde pak svědčíme o své víře. Prostřednictvím Facebooku je možné ovlivnit i dotazy na hosta v některých televizních pořadech či jeho výběr – zvláště pokud se jedná o člověka z prostředí církve. Může být velmi užitečné dát redakci najevo, že se nám vysílání líbilo a mělo smysl. Některé pořady (např. na ČT24) s využitím Facebooku ve svém vysílání aktivně počítají.

Máte vy sám profil na Facebooku?

Ano, mám tam svůj profil. Využívám ho především ke sledování zpravodajství na oblíbených serverech a k udržování kontaktu s přáteli u nás i v zahraničí. Někdy ho také využívám k výše uvedenému.

Facebook využívají už i některé farnosti. Co jim to může prakticky přinést a co všechno k založení profilu potřebují?

Výhodou je, že založení takové stránky je velmi snadné, informace mohou být snadno aktualizované a pro cílenou skupinu zájemců. Umožňuje to sdílení informací například mezi farářem a farníky, vzájemnou diskusi na všech úrovních, výměnu fotografií z různých akcí, organizaci farních aktivit. Současně je však důležité si uvědomit, že ve farnosti se vždy najde část lidí, kteří z různých důvodů nebudou internet používat. I na ně je třeba pamatovat, aby měli možnost se do všech farních aktivit zapojit; a ohlášky se nedávali jen na webové stránky.

Na co je potřeba si dávat na sociálních sítích pozor, v čem mohou být nebezpečné?

Zřejmě největším nebezpečím se postupně stává, abychom se přes všechno to elektronické propojování nakonec nepřestali umět mezi sebou bavit normálním způsobem. Někdy mám dojem, že dobře zvládáme všechny možné moderní technologie, ale stačí nastoupit do vlaku a máme problém se vzájemně pozdravit nebo si v kupé vyjasnit, kde je volné místo… Specifickým problémem některých služeb se stává také otázka soukromí. Uživatel má potřebu řadu osobních informací před většinou návštěvníků skrýt, ale potřeba poskytovatele služby je mnohdy přesně opačná (z důvodu vyhledávání informací, prodeje reklamy apod.). Například Facebook je známý tím, že měnil nastavení míry soukromí uživatelů. Velmi specifickým problémem je rovněž otázka ochrany dětí a jejich rodin. Řada (nejen) dětí je dnes na internetu ochotna za malou odměnu (MP3 vyzvánění, pozadí do mobilu…) poskytnout osobní údaje o celé rodině včetně řady citlivých dat. Nevnímají to jako něco špatného, důvěřují. Velmi důležitá je zde prevence a výchova, aby rodiče se svými dětmi často mluvili o tom, co přesně na internetu dělají, jaké informace o své rodině a komu poskytují.

Jaké informace je na sociálních sítích lépe nezveřejňovat?

Jednoznačně bych doporučil dávat na internet pouze informace, fotografie, videa a další data, které nepovažujeme za důvěrné a v případě jejich vyzrazení nás to nebude příliš mrzet. Pravdou však je, že se většina poskytovatelů elektronických služeb snaží o maximální zabezpečení, aby chránila své dobré jméno. Na druhé straně by byla škoda – i přes možná rizika – nevyužívat možností, které nám moderní technologie nabízejí. Stále mám na mysli slova Jana Pavla II., jenž napsal: „Díky internetu se na milionech obrazovek po celém světě objevují miliardy obrázků. Vynoří se z této galaxie obrazů a zvuků Kristova tvář? Zazní jeho hlas? Teprve tehdy, až se ukáže jeho tvář a zazní jeho hlas, pozná svět ‚radostnou zvěst‘ o našem vykoupení. To je cíl evangelizace – a to učiní internet skutečným prostorem pro člověka. Protože kde není prostor pro Krista, tam není prostor pro člověka.“