26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Radiožurnál kráčí opačným směrem

5. 2. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/6 Svátost smíření, 5.2.2008, Autor: Jan Paulas

Nebývalou vlnu zájmu, kritiky i odporu vyvolaly změny, které se začátkem letošního roku spustila nová ředitelka ČRo 1 – Radiožurnál Barbora Tachecí. O změnách v nejposlouchanější veřejnoprávní rozhlasové stanici jsme již v KT informovali (Perspektivy 1/2008). Nyní, po měsíci vysílání, se nad novou tváří Radiožurnálu zamýšlíme s publicistou a mediálním analytikem Jiřím Zajícem.

Jak hodnotíte novou tvář Radiožurnálu? Potřeboval „starý“ Radiožurnál takto zásadní změny?

Není jednoduché odpovědět stručně na tak komplexní otázku. Změna, k níž došlo v posledních týdnech na Radiožurnálu (tedy „vlajkové lodi“ Českého veřejnoprávního rozhlasu), proběhla totiž hned v několika rovinách – a právě proto vyvolala tak dramatickou odezvu (v odborné i posluchačské veřejnosti převážně negativní). Ke změně došlo v obsahu – ztratily se některé tradiční pořady, kterých už na Radiožurnálu moc nebylo (zejména v dopoledních a odpoledních časech), ve formě – proměnila se hudební tvář vysílání (zejména „hudební grafika“) a pokračovalo další drobení vysílání na spoustu krátkých vstupů. Zemětřesení nastalo v personálním složení těch, kteří jsou přímo slyšet, i těch, kteří jsou „za nimi“ (mizí například „poslední mohykáni“ zastupující důvěryhodnou publicistiku, jako Ivan Hoffman, Jana Klusáková či Vladimír Kroc, a nahrazují je lidé z komerčních médií). Zcela novou formu nabrala také komunikace zástupců Radiožurnálu s veřejností. Dokonce si myslím, že právě tahle poslední rovina vtiskla současnému Radiožurnálu určující „tvář“ – totiž tvář Barbory Tachecí, jakýsi mix arogance a „uvolněnosti“, na niž právě reaguje veřejnost tak kriticky.
Před několika měsíci jsem prováděl analýzu 16 hodin čtyř dnů souvislého ranního vysílání Radiožurnálu. Mile mě překvapila snaha neproměnit vysílání v typickou moderátorskou žvanírnu, která se na člověka hrne prakticky ze všech komerčních rádií. To, co ale bylo rovněž typické, byla nízká informační hodnota příspěvků, limitovaných jak vzděláním jejich autorů, tak nutností „vejít“ se do několika desítek sekund. Toto by skutečně potřebovalo změnu. Bohužel ta, jež nastala, míří opačným směrem.

Co je špatného na tom, že Barbora Tachecí chce vytvořit takové rádio, které bude zajímavé a příjemné k poslechu pro většinu lidí?
Chápu, že vedení Českého rozhlasu dělá starost skutečnost, že počet posluchačů, kteří stanice ČRo poslouchají, stále klesá – a u Radiožurnálu v posledních letech dokonce dramaticky (o 220 tisíc za dva roky, což je ztráta skoro čtvrtiny posluchačů). A vadí to i mně, protože stále pokládám rozhlas za důležitého spolutvůrce kultury a veřejného mínění. Jenomže v situaci, kdy vysílá několik desítek rádií, lidé je poslouchají z různých důvodů (většina jen kvůli zvukové kulise) a navíc je česká společnost rozdělená na různé skupiny, které se prakticky totálně míjejí ve svých hodnotových i estetických preferencích, je ambice vytvořit rozhlasovou stanici lákavou pro „většinu lidí“ neuskutečnitelný cíl. Dá se to ukázat i na konkrétním příkladu: Barbora Tachecí ve svém projektu, na základně něhož byla vybrána do pozice ředitelky Radiožurnálu, mimo jiné uvádí: Absolutní priorita kvalitního zpravodajství – „teď a tady“ – má ve vysílání přednost před jakýmkoliv jiným příspěvkem. Jenomže právě ona honička za tím „teď a tady“ skutečně kvalitní zpravodajství neumožňuje, nýbrž ve výsledku znamená určování zpravodajské agendy v první řadě vnějšími tlaky, nikoliv vnitřní kvalitou informací pro posluchače. Přitom jsou jistě posluchači, pro něž je nejdůležitější pocit, že „jsou u toho první“, a jiní, pro něž je nejdůležitější zase informační hodnota. Oběma ale většinou vyhovět nelze.

V rozvířené debatě kolem Radiožurnálu se opět skloňuje pojem „veřejnoprávní rozhlas“ či „médium veřejné služby“. Není ale problém už v samotném pojmu – že je natolik vágní a nevyjasněný, že se za něj může schovat i současná podoba Radiožurnálu?
Problém tu je skutečně kolosální. Nikoliv však v tom, že by termín „veřejnoprávní“ či „médium veřejné služby“ byl „vágní“ a „nevyjasněný“. To s oblibou říkají a píší většinou ti, kteří o tenhle typ médií moc nestojí. Skutečná potíž vězí ještě hlouběji. Totiž v tom, že poslání média veřejné služby se odvíjí od „veřejného zájmu“ – v terminologii sociální nauky církve by se řeklo „společného dobra“. Jenomže právě na tom, co je dnes naším veřejným zájmem (společným dobrem), není vůbec žádná shoda. Navíc významná část lidí – pokládajících se zpravidla za liberály – tvrdí, že nic takového neexistuje. Že jsou jen soukromé zájmy jedinců a skupinové zájmy různých seskupení, ale žádný společný zájem všech. Pro skutečné naplňování poslání médií veřejné služby je tedy třeba nejprve vést zásadní debatu o veřejném zájmu. Tam, kde se žádné společné dobro neuznává, média veřejné služby nutně živoří pod tlakem skupinových zájmů – u nás tedy v první řadě ekonomických a politických.

Současné změny se dotkly i rozhlasových náboženských pořadů...
Tady vidím dva výrazné klady: zavedení skoro hodinového pořadu Kořeny ve středu od 20.05 hodin, jenž se věnuje problematice, kterou jsme v dobách mého působení v ČRo marně na Radiožurnál prosazovali. A pak je tu rozšíření nedělního vysílání původních 25minutových Výzev přítomnosti na skoro hodinové „druhé vydání“ Dotyků víry. Starost mi naopak dělá další fragmentace tradičního dopoledního sobotního Křesťanského týdeníku, která ještě více nabourává možnost určité celkové dramaturgie. Zvláštní kapitolou bylo „dodávání“ hudby pro Křesťanský týdeník bez hlavního slova tvůrců pořadu, což je ale doufám (po kolapsech typu písně Rekviem zařazené za příspěvek o úmrtí sestry Akvinely jen podle názvu, ač obsah písně je zcela mimo) už minulostí.

Redakce náboženských pořadů vznikla na základě konsensu mezi vedením rozhlasu a zástupci církví. Nakolik mohou dnes církve vznést nějaké kritické připomínky?
Redakce, kterou jsem v tehdejším Československém rozhlasu před 18 lety spoluzakládal, vznikala pochopitelně ve zcela jiných poměrech i atmosféře, než je tomu dnes. Mimo jiné i v tom, že si tehdy mnozí (bláhově) mysleli, že církve – a zejména katolická církev – budou hrát v nových poměrech neskonale významnější roli, než se pak opravdu stalo. Proto také například vznikla smlouva, která redakci hájila vůči různým možným destruktivním zásahům v budoucnosti. A je fakt, že ještě koncem devadesátých let ji vedení rozhlasu docela akceptovalo.
Dnes se představitelé církví mohou jistě neformálně tu a tam k něčemu vyjádřit, ale nějakou faktickou možnost něco přímo ovlivnit nemají. Je to zcela na dobré vůli vedení rozhlasu. Daleko významnější vliv by mohly mít církve skrze své členy – posluchače, protože ti jsou pro vedení rozhlasu (a zvláště to současné) mnohem „zajímavější“. Bohužel křesťané (a katoličtí zvláště) jsou z hlediska vlivu na veřejné dění velmi pasivní, a tak si možnost významněji ovlivňovat i vysílání veřejnoprávních médií sami berou.



Jak hodnotí ZMĚNY NA RADIOŽURNÁLU:
Dana Jaklová, místopředsedkyně a tisková mluvčí Rady Českého rozhlasu Myslím, že oproti tomu, jak vysílání vypadalo na začátku, se nový Radiožurnál usazuje, že se vyrovnávají rozdíly mezi jednotlivými moderátory i zpravodajskými vstupy. Mám za to, že také tlak veřejnosti, který zde nastal, sehrál ve vztahu k vysílání velmi pozitivní roli. Ovšem na to, aby se stanice vyprofilovala, je potřeba delší doba. Osobně si hodně slibuji od nového šéfredaktora Radiožurnálu Alexandra Píchy, který se vrátil z Ameriky a který se pustil do práce s přesvědčením, že se vysílání Radiožurnálu zlepšuje. K vysílání mám stále ještě některé výhrady, ale jde o konkrétní věci, které by posluchač ani nepostřehl. Mé výhrady směřují k tomu najít optimální podobu moderní, zpravodajsko-publicistické, ale veřejnoprávní stanice.

DANIEL KÖPPL, šéfredaktor týdeníku Marketing & Media
Upřímně řečeno, těžko se hodnotí něco, u čeho člověk neví, jak znělo přesné zadání od ředitele ČRo, popřípadě Rady ČRo. To, co hodnotím pozitivně, je rozhodně zmodernizování již archaické podoby ČRo. Nové znělky a vystupování moderátorů jsou rozhodně více dynamické a pro masové posluchače asi i zajímavější. Místy jsem samozřejmě rozpačitý z „laškování“ moderátorů mezi jednotlivými vstupy, ale chápu, že to jsou věci, které se i dobří moderátoři musí učit. Uznávám, že není vůbec jednoduché najít onu kultivovanou formu, která plní funkci a je zároveň i přijatelná pro masovějšího posluchače.
(pau)


Náboženské pořady Radiožurnálu
Český rozhlas 1 vysílá v současnosti dvě kategorie pořadů Redakce náboženského vysílání. První tvoří večerní pořady, kde redakce po lednových změnách získala více vysílacího času. Od začátku nového roku se nadále vysílají sobotní Doteky víry od 21.05 hodin a tento pořad přešel pod křídla náboženské redakce. Navíc přibyly ještě nedělní Doteky víry, rovněž v devět večer. „Je to magazínový pořad, jehož součástí jsou dvacetiminutové Výzvy přítomnosti, které se vysílaly i předtím. Nový je také pořad Kořeny, který Radiožurnál vysílá ve středu po zprávách ve 20 hodin,“ vysvětlil Daniel Raus, vedoucí Redakce náboženského vysílání. Druhou kategorií je Křesťanský týdeník, vysílaný v současnosti v sobotu mezi devátou a desátou dopoledne. „Zde nastala změna, kterou posluchači zřejmě již zaregistrovali. Jednotlivé příspěvky jsou zařazené do takzvaného ´proudu´ s charakteristickou hudbou a moderací Radiožurnálu. Daná hodina je třikrát rozdělena zprávami, počasím a zelenou vlnou, nicméně název Křesťanský týdeník zůstal zachován. Tento pořad považujeme za velmi důležitý, kromě tradice i kvůli jeho vysoké poslechovosti,“ uzavírá Daniel Raus.
(pau)


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou