Půvab ukrytý ve skromnosti
Vydání: 2004/1 Kdyby nebylo věčnosti, 10.9.2004, Autor: Jaroslav Someš
NAD VÝSTAVOU JOSEFA ČAPKA V PRAŽSKÉM OBECNÍM DOMĚ
Koho by neokouzlily
nahnědlé fotografie někdy z počátku minulého století! Nebo staré plakáty a
cedule různých vystoupení! Či černobílé ilustrace z krejcarových dobrodružných
románů, němé filmy s kdysi napínavým, leč dnes už naivně působícím dějem anebo
malované střelecké terče a vývěsní tabule kupeckých krámů, pekařství, hospod a
vináren!
Pokud vůbec šlo o díla zasahující do sféry výtvarného umění,
byly to práce tvůrců většinou neškolených, což také bylo na výsledné podobě
znát. Přesto v nich s odstupem let cítíme jistý půvab a poezii a také sympatické
vědomí vlastní nedokonalosti a užitkovosti. Právem označil Josef Čapek celou
tuto oblast za nejskromnější umění.Tak také nazval svou knížku esejů, věnovaných
těmto "pokleslým" sférám, kterou vydal v roce 1920 v nakladatelství Aventinum. A
stejný název má i současná výstava v pražském Obecním domě, která konfrontuje
ukázky z oné "periferie výtvarného umění" právě s malířským dílem Čapkovým.
Nejde přitom o výběr z celého jeho odkazu. Autorka výstavy Alena Pomajzlová se
zaměřila převážně na rozmezí let 1914 až 1924, které je dnes ceněno jako vrchol
Čapkovy tvorby (donedávna tak byly označovány naopak jeho práce z třicátých
let). Právě v tomto období, zprvu výrazně poznamenaném kubismem, se totiž
malířův vztah k "nejskromnějšímu umění" projevuje nejzřetelněji. Postavy na
obrazech jsou zjednodušeny do geometrických tvarů, jakoby byly poskládány z
dětských stavebnic, mají v sobě strnulost dávných portrétních fotografií a
drobný detail, který je doplňuje, několik písmen nebo číslic, znak jako kotva či
hvězdička atp., se zdá být převzat z nějakého starého plakátu.V pozdější době k
tomu přistupuje ještě snaha po jakémsi záměrném primitivismu, ne nepodobném
půvabu zašlých střeleckých terčů a krámských štítů a někdy i světu dětských
hraček a kreseb. Slavný obraz Muž s bednou, který je také vystaven, by -
odmyslíme-li si jeho výtvarné kvality - mohl klidně sloužit jako vývěsní tabule
nějaké bednářské dílny a přitom oblou vykroužeností figury a strnulostí postoje
připomíná vysoustruhovanou loutku z dřevěného divadélka. Mimochodem - právě
tento obraz inspiroval architekta Lukáše Velíška k originálnímu řešení
výstavních prostorů. Obvyklé panely na zavěšování obrazů byly nahrazeny bedněním
z bílých prken, které atmosféru expozice působivě podtrhují.V Čapkově tvorbě z
tohoto dalšího období cítíme ještě ohlas expresionismu (např. ve dvou skvělých
obrazech se shodným námětem a názvem Piják) a současně poválečný nástup
surrealismu. V souvislosti s ostatními vybranými díly pak jisté vybočení
představují dva oleje z počátku dvacátých let, Mrtvá v rakvi a Poutník. Svou
koncepcí i barevností připomínají naivismus lidového malířství, ale
předznamenávají také další vývoj Čapkova osobitého stylu (zastoupený na výstavě
už jen letmo, např. skicou Muž s holí).
SPŘÍZNĚNÍ SOUPUTNÍCI
Pro zařazení do širšího kontextu bylo k Čapkovým dílům přiřazeno rovněž
několik ukázek z tvorby jeho souputníků, např. Adolfa Hoffmeistera, Františka
Muziky, Jindřicha Štyrského, Aloise Wachsmana či Jana Zrzavého, v jejichž
pracích se vliv okrajové sféry výtvarného umění projevuje právě tak. Navíc tu
můžeme vysledovat i vzájemnou spřízněnost mezi nimi a Čapkem. Například série
jeho uhlů Hlava ženy z roku 1914 má mnoho společného s ženskými hlavami na
známých kresbách Jana Zrzavého a Čapkovi Robinsoni jsou rodnými bratry
Wachsmanova Námořníka z roku 1921. Doplněním výstavy je projekce ukázek z cyklu
francouzských němých filmů o Fantomasovi, s jehož postavou se rovněž můžeme na
Čapkových obrazech setkat.S výjimkou samotného názvu není skromnost v případě
výstavy Nejskromnější umění na místě. Je to důstojný hold velkému českému malíři
(který byl však také prozaik, dramatik, publicista a scénograf). A protože
podstatnou část svého díla věnoval dětem, nezapomněli na ně ani pořadatelé.
Přišli na dobrý nápad. Ke vstupence dostane každý malý návštěvník zdarma
brožurku, která ho provede celou expozicí nejen pomocí reprodukcí, ale také
různých otázek a úkolů. Výstava je otevřena každý den a potrvá do 29. února
2004.
Josef Čapek: Muž s holí (skica, olej, asi 1927)
Snímek Obecní dům v Praze
Sdílet článek na:Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články
