Putování s živým Mistrem
Vydání: 2019/26-27 Putování s živým Mistrem, 25.6.2019
Oslavíme svátek sv. Cyrila a Metoděje. Každý rok si touto dobou dávám předsevzetí, že budu věnovat více času rozjímání nad tímto dávným, ale i pro současníka stále poutavým příběhem, jehož kořeny prorůstají hluboko k počátkům křesťanství našeho národa.
„Ať jsou vaše cesty neseny silou Božího evangelia, které posilovalo naše věrozvěsty, sv. Cyrila a Metoděje,“ přeje čtenářům KT při odjezdu na prázdniny a dovolené biskup Josef Nuzík. Snímek Dominik Polanský/Člověk a Víra
Přiznávám, že ne vždy se mi to v běhu dní daří. Svátky mají nejen upomínat na události křesťanských dějin, ale postupně nám poodhalovat velká tajemství naší víry.
V letošním roce uplynulo 1 150 let od smrti sv. Cyrila, který zemřel 14. února 869 v Římě v pouhých 42 letech. Těsně před svým skonem vstoupil do kláštera, neboť cítil, že jej zmáhá vleklá nemoc a nemůže již plnohodnotně pokračovat v misijní a diplomatické činnosti, neoddělitelně spojené s útrapami náročných přesunů do vzdálených končin.
O cestách slovanských věrozvěstů se dozvídáme z dochovaných pramenů a snad mi dáte za pravdu, že se jedná o úctyhodný výkon. Pro lepší představu stačí vyhledat na mapě výchozí bod, tedy Soluň, rodné město obou sourozenců, a pak už jen posunovat prstem po lokalitách, v nichž spolu či každý zvlášť nějaký čas působili. Na svých výpravách se mimo jiné dostali do Samarry, ležící na břehu řeky Tigris, k pobřeží Černého, Azovského a Kaspického moře, do Panonie, Benátek či Říma a samozřejmě na Velkou Moravu, přičemž některá ze zmiňovaných míst navštívili opakovaně.
Společník na cestách
Co vedlo apoštoly Slovanů na četných cestách života, co dávalo smysl jejich putování? Dnešní člověk, uvyklý transportu pomocí rychlých a pohodlných dopravních prostředků, cestování zpravidla nevnímá jako něco, co by jej nějak zvlášť zatěžovalo. V raném středověku však vyžadovala jakákoli cesta na větší vzdálenost pečlivou přípravu, po níž následovalo několik měsíců namáhavého pochodu, jehož účastníci byli vystaveni nejrůznějším nástrahám a nebezpečím. Většina cest, které Cyril s Metodějem absolvovali, byla spjata s určitým posláním a vzešla z iniciativy jejich církevních nebo světských představených – ať už to byl byzantský císař Michal III., konstantinopolský patriarcha Fótios nebo římští papežové Hadrián II. a Jan VIII. Domnívám se, že by tyto výpravy ale nebyly provázeny takovým požehnáním a nepřinesly kýžený užitek, kdyby za nimi nestálo to, co naplňuje srdce, to je síla evangelia, jež měli soluňští bratři nerozlučně svázáno s živým Mistrem a Pánem. Ten jim byl společníkem na cestách i v jejich působení.
Přesvědčivým svědectvím o tom může být úryvek z Proglasu, předzpěvu k překladu svatých evangelií do staroslověnštiny, patrně z pera samotného Cyrila: Naslouchejte teď tedy Slované všichni:/ Dar tento je totiž Bohem daný,/ dar Boží, dar údělu po pravici,/ dar Boží duším, nikdy se nekazící,/ dar Boží duším těm, které jej přijmou... Z jeho slov jasně vysvítá, že bratry při jejich putování podněcovalo a upevňovalo vědomí, že se jim dostalo neobyčejného daru – daru evangelia, o nějž se musejí podělit.
Asi těžko si lze představit, že by se pustili na cesty do dalekých a neznámých krajů a přes všechny obtíže na nich vytrvali, kdyby se považovali za chudé, a ne za bohaté a obdarované. Jen stěží by se po Cyrilově smrti Metoděj, kráčející až doposud po boku svého bratra a toužící po mnišském životě, vrátil na Velkou Moravu, aby pokračoval v započatém misijním díle mezi Slovany, kdyby nebyl pevně přesvědčen, že se jedná o velkou věc. Jeho rozhodnutí zřejmě ovlivnila i řeč sv. Cyrila, kterou měl pronést na smrtelné posteli a v níž se odráží bezmezné odevzdání se Božím záměrům: Pane, Bože můj, který jsi dal vzniknout kůrům andělským a nehmotným silám,/ nebe jsi vzklenul a zemi stvořil/ a vše, co je, jsi z nebytí do bytí přivedl,/ který vždy a všude nasloucháš těm, kdo plní tvou vůli,/ bojí se tě a žijí podle tvých přikázání,/ vyslyš mou modlitbu...
Dar, který se nekazí
V letních měsících, po slavnosti sv. Cyrila a Metoděje, s oblibou vyrážíme na prázdninové cesty, abychom poznali nové kouty naší země či světa, odpočinuli si a nabrali síly do rodinného nebo pracovního života. Nevydávejme se však na tyto cesty jako chudí, jejichž hlavním cílem je nalézt bohatství. To největší, opravdové, už totiž máme: je to dar Boží, nikdy se nekazící; dar, který dává naší duši, ale i srdci a tělu krásu. Je to evangelium – zvěst, která lidskou duši sytí tak, že se tomuto pokrmu nic nevyrovná.
Ať jsou vaše cesty neseny silou Božího evangelia, které posilovalo naše věrozvěsty, sv. Cyrila a Metoděje!
JOSEF NUZÍK, olomoucký pomocný biskup
Sdílet článek na:
Sekce: Články
