Půst jako cesta k duchovní zralosti
Vydání: 2011/11 Postní jídelníček, 10.3.2011, Autor: Martin T. Zikmund
„Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne,“ říká Ježíš svým učedníkům. Jako by to však byla řeč z jiného světa, než ve kterém žijeme my. Kdo si totiž dnes chce získat „učedníky“, či spíše hlasy nebo popularitu, slibuje hory doly. A dělá to přesně naopak než Pán.
Třeba při volební kampani: „Zvolíte-li mě a dáte-li mi do rukou moc, budete se mít dobře.“ Nebo při obchodní reklamě: „Koupíte-li si tento výrobek, budete mít snadnější život.“ Nebo při získání nového klienta: „Pojedete-li s naší cestovní kanceláří na dovolenou, budete šťastní.“ – Stačí prý jediné: dát jim hlas nebo poslat peníze či zarezervovat místo. Víc od nás nikdo nechce. To je realita, v níž žijeme a jejíž jsme samozřejmou součástí. Jako křesťané ale víme, že právě proto potřebujeme slyšet i jiný hlas. Hlas toho, který nám nejprve přinesl na kříži vykoupení a teprve potom řekl: „Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.“ Toho, který nás i v našich zhýčkaných časech vyzývá, abychom „zapřeli sami sebe“ a šli za ním. Církev je snad jediná instituce, která v našich poměrech učí lidi sebezáporu. A nejen lidi nějak vyhraněné, například naladěné na velké sportovní výkony, ale všechny – s výjimkou malých dětí a nemocných. Dobrovolný sebezápor je totiž nezbytný prostředek k osobnostnímu růstu a duchovní zralos- ti. Podle Bible se tento sebezápor projevuje třemi způsoby: postem, modlitbou a konáním milosrdenství. Že toto trojí je vzájemně propojeno, dosvědčuje i Ježíšovo kázání na hoře (Mt 5–7), v němž Pán předkládá své pojetí Tóry, nový výklad a zároveň sumář Božího zákona. V našem tématu se zaměříme jen na půst. A to půst, který se týká pokrmu. Jsou totiž samozřejmě i jiné druhy postu – například půst od zábavy (televize, divadlo, kino, internet) anebo aktuálně i půst od používání auta, tzv. autopůst – viz http://autopust.cz/ To vše má svou hodnotu. Každý ví, čeho se nejvíc potřebuje zříci. V našem tématu zůstaneme u tradičního vymezení půstu, který má co činit s naším jídelníčkem. Ale snad netradičně chceme pro tento druh půstu získat nejen duchovní čidla našich čtenářů, ale i chuťové buňky. Chceme aspoň poukázat na to, že půst může být i chutný a že tato změna může být nejen pro naši duši, ale i pro naše tělo změnou vítanou. A že k půstu lze přistupovat tvořivě. Nemluvě o tom, že ve výjimečném případě, kdy půst znamená celodenní zřeknutí se stravy, může nakonec i našemu tělu prospět. Půst je každopádně spojen s rozhodnutím. A důsledky tohoto rozhodnutí jsou – zejména zpočátku – dosti citelné. Ale stojí za to vydržet. Čtyřicetidenní půst před Velikonocemi (s výjimkou nedělí a s důrazem na začátek půstu o Popeleční středě a jeho vyvrcholení o Velkém pátku) je doba dost dlouhá na to, abychom se pustili do změny našeho zaběhnutého životního rytmu. Třeba nám to nevydrží dlouho. A třeba po prvních krůčcích dočasně odpadneme a zase se k tomu ke konci postního období vrátíme. Určitě však z toho nakonec budeme mít dobrý pocit, pokud se o to aspoň pokusíme. Přijměte tuto dvoustranu jako možnou inspiraci pro tyto kroky.
