Videa s řeholníky oslovují i ateisty
Vydání: 2015/33 Jak odpočívají duchovní?, 11.8.2015, Autor: Jiří Gračka
Devět videí s devíti zasvěcenými osobami a celkem desetitisíce zhlédnutí mají na kontě mladí filmaři z olomoucké arcidiecéze.
Filmaři se snaží zachytit optikou kamery dobrodružný a naplněný život zasvěcených osob. Snímek archiv OA
Videa, která jako příspěvek k oslavě Roku zasvěceného života vznikají pod patronací Arcidiecézního centra mládeže v Olomouci, mají podle jeho vedoucí Denisy Kracíkové přiblížit život řeholníků a řeholnic a zbourat předsudky, že život v klášteře je útěkem ze světa, že mu chybí radost a smysl. „Snažíme se optikou kamery zachytit, že je-li někdo k tomuto způsobu života povolán, může prožít dobrodružný, naplněný život, který stojí za to,“ zmiňuje.
Mozaika zasvěceného života
Ve videích, jež jsou od prosince loňského roku zveřejňována v měsíčním intervalu, dosud vystoupili například dominikán, jezuita, premonstrát či řeholnice z Komunity Blahoslavenství. „Naši aktéři jsou velmi odlišní a z této rozmanitosti skládáme mozaiku, která dává nahlédnout do barevného zákoutí jejich všedních dní,“ říká Kracíková. Zasvěcené osoby mají podle ní co předat a jejich radikální následování Krista i dlouhé hodiny strávené v Boží blízkosti mohou být pro všechny velkým obohacením a inspirací.
S kůží na trh
Jako výzvu, jak prezentovat svůj životní styl nezasvěceným, přijala pozvánku k natočení videa klariska Ráchel Popková. „Znamenalo to také jít s kůží na trh i s rizikem, že ostré záběry prozradí každou nejistotu v životních postojích, a bude tak zjevné, že i osoba zasvěcená je na cestě a může mít svá slabá místa,“ uvažuje řeholnice a pokračuje: „Právě slabost je ovšem tím místem, kde jsme všichni, zasvěcení či nezasvěcení, na jedné lodi.“ Svým vystoupením chtěla podle vlastních slov ukázat, že rozhodnutí pro zasvěcení není krokem mimo realitu, nýbrž pro povolaného životní výhrou. „A nevyhrává jen on sám, neboť klášter je místo, kde se hraje o hodně a hraje se za druhé,“ poznamenává.
Pro křesťany, hledající i ateisty
Příprava scénáře a samotné natáčení se podle režiséra Jonáše Vacka odvíjí od specifika dané komunity. „S každým řeholníkem se nejprve sejdeme a probereme, o čem by chtěl mluvit a proč, co je náplní jeho dne,“ přibližuje mladý filmař. Samotné natáčení podle něj trvá obvykle jeden den a množství času zabere i stříhání, kdy ze tříhodinového materiálu vznikne pěti či šestiminutové video (ke všem se lze proklikat z webové stránky http://mladez.ado.cz). „Snažíme se, aby výsledek mluvil nejen ke křesťanům, ale i k hledajícím či ateistům, protože právě oni by se možná k evangelní pravdě jinak jen těžko dostali,“ sděluje Vacek a uzavírá: „Z mnoha různých reakcí vím, že se to daří.“
Sekce: Publicistika, Články
