Postřehy ze synodální cesty
Vydání: 2022/5 Papež nově ustanovil katechety, 25.1.2022
Skupinky věřících (nejen) ve svých farnostech putují po synodální cestě, na kterou vysílá papež František. Ptáme se farních koordinátorů na dosavadní zkušenosti i na impulzy pro společenství jejich farnosti.
Synoda pomáhá rozhýbat stojaté vody. Ilustrační snímek Jiří Macháně
Jana A. Nováková, farnost Zábřeh
Máme dvanáct skupinek a tvoří se vesměs v rámci už existujících společenství. Pokud jde o témata, nemáme zatím informace ode všech, ale opakuje se téma „naslouchat“ a „ujmout se slova“. Dvě skupinky už setkávání ukončily, další k tomu
směřují.
Osobně jsem si přála vytvořit skupinku ekumenickou, ale odezva nebyla taková, aby se to podařilo. Nikoliv kvůli neochotě (spolupráci máme výtečnou), ale spíše kvůli zaneprázdněnosti. Mám však radost z toho, že v některých našich skupinkách se tento rozměr daří uskutečňovat.
Ve skupince, ke které jsem se připojila, máme za sebou první setkání a ještě nedokážu říci, co si z debaty odnáším. Zatím je také brzy vyslovovat se k impulzům a přesahům pro celou farnost, ale věřím, že práce v tomto směru ještě přinese své plody.
Petr Svoboda, farnost Červený Kostelec
Ve farnosti vzniklo hned 28 skupinek. Nejprve jsme pozvali zájemce o moderování skupinek, abychom si vyzkoušeli synodální setkání na nečisto. Pastorační rada farnosti se trošku obávala ostychu lidí, ale ukázalo se, že v jednoduchosti pravidel synody je síla. Funguje to a lidé se nezdráhají hovořit. Některé skupinky vznikly z lidí, kteří se znají – třeba v rámci větších rodin, mezi přáteli, ze společenství či modlitebních skupinek. Scházejí se však i farníci, kteří by se dohromady jinak nedali. Členové skupinek se už ptají, jestli budeme nějak pokračovat dál, nepřejí si tuto svou zkušenost nechat zapadnout.
Oslovuje nás možnost rozhýbat stojaté vody. Jsme živá farnost a počet lidí v kostele to dosvědčuje, ale cítíme, že je třeba dát prostor Duchu Svatému, aby nás oživoval. Už jen proto, aby naše děti neměly vztah k církvi a ke Kristu jen z dědictví tatínka a maminky, ale abychom u nich probouzeli živý osobní zápal.
A pak je tu ještě opakující se otázka, jakou formou budou naše výstupy zpracovány na vyšších úrovních. Už v našich skupinkách se potýkáme s tím, jak odevzdat jen jednu stranu A4, jak nic nezredukovat, když chceme, aby to bylo co nejotevřenější – jak si to žádá papež. Kapacita textu je limitující, ale naše otevřenost nikoliv.
Dagmar Větrovská, farnost Sušice
U nás byly vyzvány všechny skupinky, které se tu schází (i chrámový sbor), aby si vybraly jedno téma synody. Zapojilo se jich zhruba deset. Naše skupinka vzešla z biblických tanců, scházíme se samé ženy. Zvolily jsme hned první téma: Na společné cestě. Z debaty si odnášíme, že je opravdu užitečné mluvit o tom, co prožíváme nebo co bychom chtěly. Zazněla například tahle myšlenka: „Společnou cestu nás coby církve si představuji jako život smečky vlků. Smečka žije, někdo se zatoulá a po čase se vrací, někteří se vlečou na konci smečky, ale jsou užiteční – jak se ohlíží, uvidí nějaké nebezpečí zezadu a upozorní ostatní. Zároveň smečka čeká na ty vzadu. Kdo je slabý, bývá uprostřed smečky, která ho chrání před vnějším nebezpečím. Také se starají i o staré vlky.“
Ve skupince jsme si potvrdily, čím obohacujeme naši farnost, a budeme v tom pokračovat. Každý týden do modlitby tancem zahrnujeme aktuální potřeby a starosti farnosti i okolí. Na Květnou neděli přispíváme „Palmovým tancem“ v úvodu liturgie, tančíme také při Noci kostelů. Nově nás napadlo uspořádat 28. září modlitbu za náš národ ve farním kostele sv. Václava a pozvat celé město.
(gra, mach, tok)
Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Publicistika, Články
