Odešel velvyslanec smíření

Vydání: 2022/2 Koledníci už vyrazili do ulic, 4.1.2022

Ráno 29. prosince zemřel Anton Otte (1939–2021), kterého jeho čeští i němečtí přátelé s respektem nazvali velvyslancem česko-německého smíření.
 


Snímek Karel Cudlín


Anton Otte byl družný, a přitom nenápadný a diskrétní. Nedominoval diskusím, ale když se debata stočila směrem, s nímž nesouhlasil, ozval se. Zajímala ho politika, ale ještě víc ho zajímalo, co si myslí druzí. Měl rád české pivo stejně jako dobré víno z Porýní. A i když vstával časně ráno, vydržel posedět a povídat si do pozdních nočních hodin. To všechno mu pomohlo v jeho roli vyslance česko-německého smíření. On sám s jemnou sebeironií říkával, že už je taková povaha, že nerad jde do konfliktu. „Být smířlivý pro mne není výkon, spíš seberealizace…“ přiznal se před časem v rozhovoru pro KT. Ovšem jeho motivace k hledání porozumění a smíření byla hlubší.

Jednou, je to už hezká řádka let, mi řekl: „Víš, na co bych se rád jednou zeptal Pána Boha? Proč tolik nevinných lidí musí trpět, souvisí to nějak se spásou světa?“ Tehdy u toho byl ještě jeden kněz, ten se ujal slova a vysvětloval, že to je důsledek svobody člověka a hříchu. Ale Antonovi se to nezdálo moc věrohodné. Chvíli poslouchal a pak jen zavrtěl hlavou – takhle přece nemůžeme obhajovat utrpení malých nevinných dětí. Anton Otte zažil dost bezpráví a utrpení, aby se nespokojil s jednoduchými odpověďmi. A díky tomu mohl mnoha lidem pomoci porozumět druhým a nalézt odpuštění a smíření.

O svém osudu mluvil málo a opatrně. Teprve v sedmdesáti letech v revue Universum otevřeně hovořil o tom, co pro něj jako malého kluka znamenalo, že jeho tatínek byl po válce odsouzen českým lidovým soudem k trestu smrti oběšením. Těžce se vyrovnával i s tím, že nesměl chodit do školy jako jiné děti jen proto, že pocházel ze sudetoněmecké rodiny a jeho otec byl odsouzen k propadnutí majetku a trestu smrti. Přesto si nikdy nestěžoval. Říkával, že jiní byli postiženi mnohem víc, a dodával, jak si už jako chlapec uvědomoval válečnou tragédii rozdmýchanou a vedenou nacistickým Německem. „Pocit neurčité viny, že jsem Němec, si nesu v sobě. Myslím, že naše generace to pociťuje podobně a musíme se s tím učit žít,“ přiznal v nedávno vydaném knižním rozhovoru nazvaném Vzdálená Evropa? (Vyšehrad 2019). Už tehdy jako studenti s kamarády snili o spojených státech evropských, kde by nebyly hranice ani šikana dětí z rodin „kulaků“, ani totalitní režimy…

Kromě několika letmých vzpomínek na tatínka Antonovi zůstal jen jeho dopis na rozloučenou. V něm otec mimo jiné píše, že pyká za jiné. Otázky, jak se s rodinnou tragédií vyrovnal, Anton Otte většinou odbýval slovy, že vyrovnání přišlo s časem. Dost možná ale všechno, do čeho se později pouštěl, bylo jeho odpovědí, jeho cestou, jak se vyrovnat s otázkami, které nešlo zaplašit katechismovými tezemi.

Hojení starých ran

Už jako náctiletý se Anton rozhodl pro kněžství. V totalitním Československu to ale bylo nereálné a teologii mohl vystudovat až po odchodu do Německé spolkové republiky. Studoval spolu s dalšími muži, odsunutými z východní Evropy, v Königsteinu. Zde se seznámil s řadou vynikajících profesorů a také spolupracovníků organizace Kirche in Not (Církev v nouzi) a sdružení Ackermann-Gemeinde, včetně českých katolických exulantů. Tady si také záhy uvědomil inspirativní sílu odvahy přiznat si vlastní selhání a nabídky ke smíření, jak ji formulovali zakladatelé Ackermann-Gemeinde. Z tohoto myšlenkového prostředí čerpal i jako gymnaziální profesor, vězeňský kaplan a posléze nenápadný hybatel snah o česko-německé smíření.

Mnozí čeští i němečtí politici, kteří s Ottem konzultovali roky připravovanou Česko-německou deklaraci, mu jsou dodnes vděčni za jeho inspirující důvěru, že porozumění a smíření mezi Čechy a Němci je možné. Za svůj přínos ostatně Anton Otte obdržel četná ocenění: byl vyznamenán Řádem TGM, Spolkovým křížem za zásluhy (Bundesverdienstkreuz) a Bavorským řádem za zásluhy. „To, co mě během let víc a víc zaměstnávalo, bylo smíření, ať už ve farnosti, ve vězení mezi násilníky a jejich oběťmi, a nakonec ve vztazích mezi Čechy a Němci. Ale to není přece pro kněze nic mimořádného. Právě proto přece přišel Ježíš Kristus na svět, aby nás smířil s Bohem a se sebou navzájem, co jiného by nám mělo ležet na srdci?“ komentoval ta významná ocenění v knížce Vzdálená Evropa?. A jedním dechem dodával, že on sám moc dobře ví, co všechno v životě nezvládl.

O smíření nejraději hovořil jednoduše – jako o hojení starých ran, které občas zabolí, nebo se dokonce po letech znovu otevřou. Někdy pomůže trpělivá péče, jindy čas. Ptal jsem se ho jednou, co tedy říkal souženým lidem, a on mi odpověděl: „Sedl jsem si na pryčnu vedle toho vězně nebo na židli vedle nemocného, někdy jsem je držel za ruku a zůstal s nimi. V takových situacích jsem neměl, co říct. Trpěl jsem s nimi. Všechno, co mne napadalo, každé slovo, mi přišlo banální. Snažil jsem se jen se s nimi ztotožnit. To pro mě byl věrohodný způsob odpovědi, jedno zda šlo o někoho poničeného válkou, zločince, těžce nemocného či jinak zkoušeného člověka.“ V tom viděl svoji roli Kristova kněze.

JOSEF BERÁNEK, autor je publicista a spoluautor knižního rozhovoru s Antonem Ottem Vzdálená Evropa?

Pohřební mše sv. se koná v pátek 7. ledna v 9 hodin v katedrále v Bamberku (Německo), v 11 hodin bude uložen do rodinného hrobu. V sobotu 8. ledna bude zádušní mše sv. v 11 hodin v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

 


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Publicistika, Zpravodajství



Aktuální číslo 27-28 28. června – 11. července 2022

Z Ukrajiny až na Velehrad

Manželé Lili a Oleksij Ostapčukovi jsou absolventi Kyjevské národní univerzity kultury a umění. Oba vystudovali hru na damburu, což je typický ukrajinský hudební nástroj.

celý článek


Brněnské Výstaviště opět ožije konferencí

Po dvouleté pauze způsobené pandemií se na brněnské výstaviště vrací Katolická charismatická konference.

celý článek


Chci nabourat mýtus rudé Karviné

Dny teď tráví v archivech a s pamětníky. KARIN LEDNICKÁ se při přípravě závěrečné části svého knižního díla Šikmý kostel noří do dějin Karvinska v 50. letech.…

celý článek


Překonali jste krizi v manželství? Napište nám o tom

Sesbírat příběhy manželských zkušeností se vztahovým karambolem, které se podařilo překonat, by chtěl dlouholetý průvodce snoubenců a autor příprav na manželství,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay