26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Maraton v římských kulisách

28. 3. 2023

|
Tisk
|

Těchto 42 195 metrů je prý jednou z nejkrásnějších maratonských tras na světě – aby ne, vždyť je to Řím. Nabízí jedinečné výhledy ve stopách světců i gladiátorů, ale také uvědomění si, že jsou i jiná měřítka výkonu než rychlost. Pro KT se o své postřehy podělil český běžec, jeden z 11 tisíc letošních účastníků.

Vydání: 2023/13 Se školáky o Velikonocích, 28.3.2023



Začátky běžeckých maratonů jsou si podobné. Stojíte s ostatními běžci a běžkyněmi v koridoru, zpředu od startovní brány je slyšet moderátorské hecování k výkonu. Odhadujete, jak kdo rychle vyběhne. Představujete si ty tři hodiny a něco, co je na konci nutně bolavé. Kroutíte se a protahujete, podupáváte, někdo si povyskočí. Na poslední chvíli to má smysl leda pro uklidnění, teď už nic nedoženete. Kontrolujete nadvakrát zavázané tkaničky, taky energetické gely, tekutou stravu, kterou tělu dodáte každých deset kilometrů. Kamarádi nebo partneři a partnerky ještě před startem naposledy pestrobarevnému běžeckému davu mávají.
Praha vypouští běžce na trať za zvuků Smetanovy Vltavy, což je emocionální. V Římě se na startu maratonu na Foru Romanu, který se běžel 19. března, nad hlavami běžců dvakrát proletěla sestava devíti vojenských stíhaček. Vykreslily na nebi italskou trikoloru. A to bylo ohromující.
Uhrančivý obraz se běžkyním a běžcům po cestě od římského Colossea a nazpět po asfaltu a dláždění starobylé metropole otevře před očima ještě několikrát. Pro mě nejsilněji ve chvíli, kdy se v ranním světle objevila bazilika sv. Petra. Prázdné náměstí před majestátním chrámem, kde z chodníku běžcům vyhrává orchestr Švýcarské gardy, by snad ve svých bestsellerech nevymyslel ani záhadolog Dan Brown. Kromě úžasu jsou tu i drobnější postřehy z průběhu závodu. Běžci a běžkyně kolem často patří ke sportovním klubům a spolkům, co jich jen v Itálii je. Hrdě to totiž ohlašují jejich dresy. V tom jim individualizovaným běháním v Česku nejsme podobní. Organizace závodu trpí jemnými nedorazy, ale nikdo z nich z toho nedělá tragédii, vše je v modu „fratelli tutti“. Velkorysé je též římské publikum, po celé trase nepřestává povzbuzovat: „Forza!Forza, bravi!“
Děkuji, že mě neopouštíš na 35. kilometru
Na trase mávám těm, kdo v běhu doprovázejí vozíčkáře. Podle triček s nápisem Athletica Vaticana patří ke klubu, jehož dresy jsem viděl na včerejší bohoslužbě, která patřila k oficiálnímu programu. V bazilice Panny Marie na Piazza del Popolo ji sloužil kardinál Toledino de Mendonca, prefekt Dikastéria pro kulturu a vzdělávání. V kostele rozdávají kartičku s modlitbou maratonce. „Děkuji, že mě neopouštíš na 35. kilometru,“ snad zní pro ty, kdo neběhají, záhadně, ale vysvětlení je prosté. Právě na této vzdálenosti se většinou „láme chleba“, ukazuje se připravenost závodníků na dlouhou trať. Běžíme za bývalými hradbami města kolem chrámu, který je podle tradice hrobem apoštola Pavla, po nábřežích, městských třídách a mostech, které nesou jména režiséra Felliniho, fyzika Marconiho nebo otce italského národa, krále Viktora Emanuela I.... Probíháme historií, kocháme se městem a pomalu nám směrem k závěru docházejí síly.
Nazítří v novinách uvidíme fotografii nejpomalejšího závodníka maratonu. Devětašedesátiletý Romano Dessi, usměvavý muž ve žlutém trikotu, s čelenkou a knírkem, začínal s atletikou v roce 1969 a uběhl přes stovku maratonů včetně všech osmadvaceti ročníků římského maratonu. Na Svatopetrském náměstí dostal jako poslední závodník cenu, která je podle autora, guatemalského umělce Benfeldta Rosady žijícího v Římě, poselstvím křehkosti a naděje. S rychlostí, výkony a umístěním je totiž ve sportu vždycky potíž. „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval,“ používá atletickou metaforu pro život víry apoštol Pavel v listu Timoteovi. Ve sportu jde skutečně o výkon a vítězství. Tušíme však, že ve svém fyzickém pohybu nebudeme postupem času tak rychlí jako zamlada. A jsou tu ještě jiná měřítka
Božího království, kde poslední budou prvními.
Jenomže to vyprávím, co jsem druhého dne viděl v novinách a na internetu. Mezitím se klikatý závod v příjemném počasí a se sluncem schovaným za mraky chýlí ke konci a vybízí vydat ze sebe, co ještě zbylo. Což není mnoho – poslední kilometr mi připadá delší než těch jedenačtyřicet předcházejících. O patnáct vteřin mě nakonec předběhne bohoslovec z Nepomucena a vynikající atlet Vojtěch Razima. V tu dobu je už moje žena Kateřina minutu a půl v cíli. Vítězství se přeceňuje, říkám si ironicky, ale myslím to vážně. Jediní, s kým se na trati maratonu nakonec poměřujeme, jsme stejně nakonec my sami.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou