Farníci vybrali na kapli v Kongu
Vydání: 2018/42 Sedm nových přímluvců v nebi, 16.10.2018, Autor: Václav Štaud
V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou církevní provincii.
Radost v konžské vsi Pasa – „řečkovická“ kaple je dokončena. Vlevo od vlajky vidíme P. Jacka Kruczka, vpravo P. Tomasze Kaniu a v pozadí faráře z Makotimpoko P. Jickera Ficka. Snímek z archivu P. Kruczka
„V mé rodné zemi věnuje církev misiím velkou pozornost, byli jsme vychováváni k aktivní pomoci všude, kde je třeba. Já jsem se i s několika přáteli rozhodl pro Českou republiku, řada spolužáků z tarnówského semináře ale zamířila dál, do zemí Latinské Ameriky nebo do Afriky. Přátelství mezi námi zůstalo, navštěvujeme se a my, kteří působíme v bohatších evropských zemích, se snažíme pomáhat těm potřebnějším,“ vysvětluje kněz.
V Kongu slouží misionáři z diecéze Tarnów už 45 let a P. Kruczek se za nimi poprvé rozjel v roce 2009. Mířil do farnosti Gamboma za spolužákem P. Tomaszem Kaniou. Výsledkem byl slib, že ve vesnici Pasa vystaví čeští věřící kapli. „Po návratu do mé brněnské farnosti Řečkovic jsme začali každý pátek sbírat peníze na výstavbu kapličky a těšili se z fotografické prezentace, jak kaple postupně vyrůstá,“ líčí správce přibyslavického poutního místa.
Smažení termiti i rodina na smetišti
Na počátku letošního roku dostali P. Kruczek s P. Kaniou, který se mezitím vrátil do Polska, zprávu, že kaplička v Pase potřebuje k dokončení už jen svatostánek. O totéž je požádala blízká farnost Makotimpoko u řeky Kongo pro svůj nový kostel sv. Faustyny a Božího milosrdenství. „Stalo se to impulzem k další aktivitě. Oslovil jsem přibyslavického farníka, uměleckého kováře Jana Lojdu, zda by nebyl ochoten svatostánky vyrobit. Dílo se podařilo. A protože Afričané přidali ještě prosby o ornáty, monstranci a další liturgické předměty, přišly na řadu zase úspěšné prosby o příspěvky dobrých lidí,“ pokračuje P. Kruczek.
Na dalekou africkou cestu se s přítelem Tomaszem vydali 17. září a prvním místem, kde se zastavili, byla Gamboma vzdálená 300 kilometrů od hlavního města Brazzaville. Tam se nejen materiálně, ale na několik dnů i fyzicky připojili k vysoušení podmáčené školky, kterou mají na starosti sestry sv. Josefa. U nich také složili hlavy a dostali něco k jídlu – například smažené termity! Sestra Roberta Czarnik, ředitelka školky, naznačila, že by mohli pomoci také opuštěné a psychicky nemocné mamince se dvěma dětmi, která trávila život doslova na smetišti. Domluvili tedy dělníky, koupili pár plechů a brzy se žena těšila z nového domečku a její děti z opravdových postelí. „Snad z nich vyrostou dobří a šťastní lidé,“ povzdechl P. Kruczek.
V Makotimpoko hosté pocítili obrovskou radost farníků, kteří zvlášť srdečně vítali svého bývalého kněze Tomasze. „Já jsem se nejvíc těšil na návštěvu Pasa, na výsledek štědrosti mých bývalých řečkovických farníků. Bohu díky, kaplička nejen stála, ale hlavně tam byli lidé, kteří se v ní modlili. Měli velikou radost ze svatostánku i z růženců, který každý z nich dostal. Nás zase potěšila zpráva, že do Pasy už bude pravidelně jezdit kněz sloužit mši svatou,“ uvedl otec Jacek. A na závěr vyjádřil vděk všem velkým i drobným dárcům, s jejichž pomocí se misijní projekty v Kongu – od výstavby kostelů až po finanční podporu nemocnice v Brazzaville – daří uskutečňovat. „Po naší návštěvě nezbohatlo celé Kongo a taky ještě dlouho nezbohatne. Ale i malé krůčky mají smysl, protože povzbuzují tamní i naši víru. Víra je živá, když se o ni dělíme. Nezapomínejme na misie!“ vyzývá P. Kruczek.
VÁCLAV ŠTAUD
Sdílet článek na:
Sekce: Publicistika, Články
