Vydání: 2018/36 Církevní školy na vzestupu, 4.9.2018, Autor: Jiří Macháně

Na svaté Cyrila a Metoděje nenavazuje společenství pouze názvem. Už devět dekád mají řeholnice jako jedno ze svých hlavních poslání úsilí o jednotu církve. Jak říká současná představená sestra Markéta Marie Husaříková, cyrilky kráčejí v tomto ohledu právě ve stopách bratří ze Soluně a jimi hlásané jedné a nerozdělené víry a univerzální církve. „Bratři ze Soluně čerpali z bohaté byzantské tradice a na území Velké Moravy vykonávali misionářskou činnost v plném sjednocení s římskou církví. Patří k oběma církevním tradicím a jsou duchovním mostem mezi Východem a Západem,“ připomíná historické souvislosti představená a dodává: „Nejdůležitější část duchovního poslání našeho společenství, které dnes působí pouze ‚u nás‘ – v České republice a na Slovensku, je právě proto modlitba za jednotu,“ zdůrazňuje řeholnice.
Úsilí o sjednocení křesťanů dostaly sestry do vínku téměř čtyři desetiletí před II. vatikánským koncilem, který téma ekumenismu zdůraznil v celé církvi. Inspirovaná někdejším olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem komunitu založila její pozdější první představená Marie Růžena Nesvadbová.
Výchova k výchově
„Veškeré snahy o jednotu jsou nám vlastní, zapojujeme se do různých aktivit ekumenického rázu, jako jsou setkání, modlitby a bohoslužby. Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, je jeden z největších v kongregaci,“ vysvětluje sestra Markéta. Své duchovní zaměření řeholnice uvádějí do praktického života nejen v sociální, ale zejména ve výchovné a pastorační činnosti. Tedy ve školách. „Angažovanost ve školství nám přetrvala z doby matky zakladatelky. V Brně jsme už v devadesátých letech zřídily základní a střední cyrilometodějské školy, které pojmou kolem tisíce žáků a studentů,“ popisuje sestra Markéta.
Školská zařízení vznikla v budovách, které kongregace získala zpět po pádu komunismu. Nové generace tak sestry vzdělávají od základní školy až po gymnázium či střední pedagogickou školu. „Tím, jak jsme se vždy zaměřovaly na výchovu, jsme chtěly, aby i naši žáci a studenti byli směřovaní k výchově, aby sami vychovávali. Proto pedagogická škola, kde připravujeme studenty pro práci vychovatelů ve školních a mimoškolních zařízeních. Snažíme se tak prostřednictvím našich studentů vnášet do našeho školství i mimo církevní školy křesťanský étos,“ vysvětluje představená cyrilek.
Na Slovensku sestry provozují v Turzovce také Spojenou pomocnou školu sv. Josefa. Řeholnice pracují v obou zemích jako učitelky, vychovatelky, katechetky a pracovnice v sociálních službách.
Jak se žije sestrám dnes?
Kongregace i Velehrad samotný jsou spjaté s péčí o mentálně postižené. „Na zahradě našeho kláštera bylo vybudováno chráněné bydlení pro osm obyvatelek. Je to velké dílo mé předchůdkyně, sestry Václavy Dudové. O obyvatelky pečujeme v duchu našeho sociálního zaměření,“ vysvětluje Markéta Husaříková.
Část sester se v rámci sociálních služeb na Velehradě stará také o sestry seniorky. Řeholní domy má kongregace kromě Brna a Velehradu i na Berounsku, konkrétně na Tetíně, kde byla zavražděna sv. Ludmila. Další řeholní domy jsou na  Slovensku ve zmiňované Turzovce, Bratislavě a Seredi.
Co se týká nových adeptek života v tomto společenství, není jich příliš mnoho. Nedávno v kongregaci složila první sliby jedna sestra, která v letošním roce ukončila noviciát. „Náš úkol modlitby za jednotu, naše oběti a úsilí ve vzdělávání i službě ale stále nekončí. Je co dělat, zač se modlit, nést naše charisma a na ten úmysl pracovat. Nechci a nebudu se vymlouvat na dobu, ve které žijeme. Ale mladý člověk musí být dnes velmi citlivý na to, co po něm Hospodin chce, aby dokázal slyšet jeho hlas a vydat se na cestu, ke které ho Bůh zve,“ uzavírá generální představená.
Slavnostní bohoslužba při příležitosti 90. výročí založení kongregace se uskuteční 8. září v 10.30 hodin ve velehradské bazilice. Hlavním celebrantem bude olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje
Vznik Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje byl jedním z plodů unionistického hnutí konce 19. a začátku 20. století, jehož mezinárodním i celocírkevním centrem se stal Velehrad a jeho duší olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan. V charitativní činnosti – v péči o děti s mentálním postižením – vyšla kongregace vstříc potřebě své doby: mentálně postižení žili v meziválečném období na okraji společnosti. Ve snaze ulehčit jim těžký úděl začala pro ně zakladatelka a první představená Marie Růžena Nesvadbová budovat ústavy a třídy pomocné školy, v nichž se jim dostalo ošetření a přiměřené výchovy a výuky.
Zakladatelka se také rozhodla v Brně vybudovat gymnázium s internátem pro dívky. Sestry působily také jako katechetky na státních školách, přijímaly službu farních sester, zřizovaly mateřské školky, domovy důchodců i pečovatelskou službu.
Po komunistickém puči v roce 1948 mohly i sestry z Kongregace sv. Cyrila a Metoděje pracovat pouze v ústavech sociální péče a po dosažení důchodového věku musely odejít do centrálního kláštera v Bílé Vodě.
Až po roce 1989 se mohly sestry „cyrilky“ vrátit zpět ke svému poslání a činnosti. V roce 1993 se kongregace rozdělila na Českou a Slovenskou provincii. Několik let působila v Rusku a na jihovýchodní Ukrajině. Dnes v tomto společenství žije 60 sester.