Co to znamená, když někdo věří?
Vydání: 2018/50 Roráty připravují na Vánoce, 11.12.2018, Autor: Kateřina Šťastná
Zažívají to na řadě škol. Učitelé nevědí, jak mluvit o náboženství se třídou, kde se jen pár dětí hlásí k víře. Nebo dokonce žádné. O to složitější je pak ve školní výuce vést děti k náboženské toleranci a pochopení druhých.
Praktický seminář a prezentační hodina o vztahu k náboženství. Snímek archiv Charity
Učitelé základních i středních škol si navíc často stěžují, že k tomu nemají dostatek kvalitních materiálů a nevědí, jak duchovní téma pojmout. Přitom výuka o náboženství je součástí vzdělávacího programu, a je tedy na školách povinná. Tématu náboženské tolerance a vzdělávání se proto ujala Charita Česká republika, která s podporou České rozvojové agentury vydala metodickou příručku „Žijeme spolu. Mluvíme spolu?“.
Navštívili jsme prezentační hodinu s pedagogy, kteří se tématem náboženské gramotnosti zabývají. Seminář je v první řadě praktický – učitelé se tak na pár chvil ocitají v roli žáků. Jedna ze spoluautorek a editorka Jana Harušťáková rozkládá na zem obrázkové karty. Přítomní mají vybrat obrázek, který jim nejvíc připomíná náboženství. Někdo má kartu vybranou hned, jiný dlouho hledá a přemýšlí. Každý zvolí jinou. Následuje „kolečko“, kdy jednotlivci svůj výběr vysvětlují. „Je to strom, ale z dálky vypadá jako kříž.“ „Zvolila jsem puzzle, protože náboženství je jeden z dílků, který dává životu jako celku smysl.“ „Zvolila jsem žebřík, jako cestu nahoru.“ Každé vysvětlení má svou logiku. I to je podle autorů cesta, jak vést děti na školách k pochopení různosti.
Příručka nabízí vedle řady praktických informací také jedenáct podobných aktivit do výuky. Žáci se například věnují tématům jako: Co je pro nás náboženství? Jaký mají média vliv na naše vnímání reality? Kde končí legitimní kritika islámu? Jaké jsou protináboženské stereotypy v naší společnosti? A další.
Věřící jsou obyčejní lidé
Kolektiv autorů tvořil příručku rok a půl a testoval ji ve čtrnácti třídách základních a středních škol. „Jsem věřící, ale když to zmíním, lidé nevědí, co to znamená,“ poznamenala jedna z žaček. Ukázalo se, že věřící žáci a studenti by vesměs ocenili, kdyby se ostatní na školách mohli dozvědět, že „věřící jsou taky jen obyčejní lidé“. Zájem budil také islám jakožto náboženský systém.
Průzkum dále ukázal, že 27 % žáků získalo informace o náboženství z internetu, 25 % ze školy, 12 % z rodiny a 7 % od kamarádů. Autoři při své práci potvrdili, že studenti hodnotí věřící i menšiny vždy lépe, když jejich příslušníka znají osobně. I proto chtějí se žáky o náboženství mluvit. „Pokud se ve společnosti vyskytuje vyšší míra náboženské negramotnosti, důsledkem může být vlivem předsudků nenávist vůči lidem různého vyznání,“ zdůrazňují v úvodu příručky.
Charita ČR v současné době nabízí pro školy workshopy s lektorem nebo dává k dispozici své metodiky pro samotné učitele – ke stažení na webu svet.charita.cz v sekci Globální rozvojové vzdělávání.
KATEŘINA ŠŤASTNÁ
Sdílet článek na:
Sekce: Články, Publicistika
