První pomoc: nepočítat, nepřestávat
Vydání: 2006/49 Mediální hvězdy církve, 4.12.2006, Autor: Iva Peřinová
Příloha: Doma
MUDr. MARTIN CARDAV pardubické nemocnici pracuje Martin Carda od roku 1993, od loňského roku ve funkci primáře úrazové chirurgie. Mluvili jsme s ním o následcích dopravních nehod, kterých v tomto ročním období přibývá.
Jaké největší chyby dělají lidé, když se stanou účastníky nějaké nehody? Kde se nejvíc při první pomoci chybuje?
Každý člověk by měl být schopen podat základní laickou první pomoc. Především nelze nikdy vyloučit poranění páteře, proto nejsou vhodné přílišné manipulace s nemocným, který se nachází v bezvědomí. U takových úrazů, kde hrozí zástava dechu, je potřeba položit raněného do stabilizované polohy na bok, aby případné zvratky či krev mohly z úst odtékat a poraněný je nevdechl. Zvláště po těžkých úrazech či úrazech hlavy totiž pacient často zvrací nebo krvácí do dutiny ústní.
Takže před případným dýcháním z úst do úst je nejprve třeba se podívat do dutiny ústní, jestli je volná...
Uvolnění a vyčištění dýchacích cest je prvním krokem. V poloze na zádech může dojít k zapadnutí jazyka. Zde se potom jednoduchým hmatem, povytažením dolní čelisti dopředu, dýchací cesty uvolní a poraněný může začít dýchat sám. Pokud se tak nestane, je nutno přistoupit k umělému dýchání. Doporučují se různé frekvence a poměry dýchání, případně jeho střídání s masáží srdce. Já si ale myslím, že tyhle počty tak důležité nejsou: podstatné je nepřestávat a pravidelně dýchat normálním dechovým objemem. A v této činnosti pokračovat, dokud se nedostaví odborná lékařská pomoc.
Jakou máte zkušenost ze spolupráce s hasiči a policií?
Jsou to složky integrovaného záchranného systému, které spolu velmi těsně spolupracují. Zvláště nezastupitelná je tzv. technická první pomoc, kterou poskytují hasiči. U dopravních nehod se často musí havarované vozidlo nejprve obrátit nebo rozstříhat, aby bylo možné poraněné pasažéry vyprostit. Bez pomoci hasičů by se lékař k poraněným vůbec nedostal.
Zabezpečení přežití pacienta je jedna věc, ale on se pak se svou situací musí vyrovnat i psychicky.
To je pravda. Samozřejmě, že personál našeho nemocničního oddělení o této problematice ví a snaží se svým přístupem pacientům jejich těžký úděl usnadnit. Pokud je potřeba poskytnout vysloveně odbornou pomoc, potom se obracíme na psychologa, který je také zaměstnancem naší nemocnice. Základním náporem na psychiku poraněných bývá samozřejmě jejich vlastní poranění a případné postižení. Může jím ale být i těžké poranění nebo dokonce ztráta blízkých, kteří byli účastníky téže nehody.
Pomáháte pacientům po stránce zdravotní. Stýkáte se přitom i s jejich rodinami...
Rodina je velmi důležitá. My pacientovi pomůžeme v první fázi, z našeho hlediska je vyléčen, ale přitom často zůstává ne zcela soběstačný a schopný se obsloužit. Záleží pak na rodině, pro kterou péče o tyto pacienty může být velkou zátěží. Pokud příbuzní nejsou schopni, nebo (což není zcela neobvyklé) se o pacienta starat nechtějí (často se jedná o staré lidi), musíme zabezpečit následnou péči v rehabilitačních ústavech či léčebnách dlouhodobě nemocných. Sdílet článek na:
