Vydání: 2007/25 Kněží na startovní čáře, 19.6.2007, Autor: Jiří Macháně

„Milý otče Filipe, vítáme tě na místě, kde právě stojíš,“ zní týden po kněžském svěcení v Hradci Králové v červenokosteleckém chrámu – do posledního místečka zaplněném. Místní duchovní správce P. Petr Kubant vítá novokněze--rodáka. P. Filip Janák se chystá poprvé ve své farnosti sloužit mši svatou – „in persona Christi capitis agere“ – konat na místě Krista-hlavy.

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého,“ slyší lidé jeho pevný hlas. P. Filip ale později přiznává, že to pro něj byl velmi silný okamžik a že „se musel držet, aby mše svatá vůbec začala“. Lidé natahují krky, malé děti sedí svým tatínkům na ramenou, aby dobře viděly dalšího novokněze ze své farnosti. Kdyby se sešli u jednoho oltáře všichni žijící kněží původem z Červeného Kostelce, bylo by jich dvanáct. „Hovoří-li se o naší farnosti, často se o ní říká, že je terra sancta – svatá země. Vycházejí odtud kněžská povolání a mnoho Filipových předchůdců tu stojí u oltáře,“ vítá P. Kubant bratry-kněze Jaroslava, Václava, Vojtěcha a Prokopa Brožovy a bývalého hlavního armádního kaplana P. Tomáše Holuba. Řádka kněží včetně Filipa Janáka vzešla z davu místních ministrantů.

NESTAČÍ TLESKAT A BLAHOPŘÁT
Promluvy se ujímá spirituál pražského semináře P. Zdenek Wasserbauer. „Za dramatem Filipova povolání stojí Duch Svatý. Proto máme červené ornáty. Chceme si připomenout, že právě on si Filipa vyvolil a obdaroval ho. Znáte ho jako kluka, který tu pobíhal a třeba dělal i vylomeniny. A najednou má pomazané ruce,“ zdůrazňuje P. Wasserbauer. Připomíná farníkům, že novokněz je bude i nadále potřebovat. „Může přijít krize, frustrace, přepracovanost, vyhoření. Hrozí mu, že bude hledat náhražky za Ducha Svatého. Nestačí tedy jen tleskat, blahopřát a slibovat modlitbu. Odneste si Filipa ve svém srdci. Dal vám svůj život – chce sloužit. Máme za něj zodpovědnost, modleme se, buďme mu nablízku, stůjme za ním v těžkých chvílích,“ žádá farníky P. Wasserbauer. Blíží se závěr bohoslužby a s ním i osobní poděkování a novokněžské požehnání. „Děkuji všem zdejším kněžím, kteří mi byli příkladem,“ zahájil P. Filip a na krátkou chvíli také skončil. Přemohlo jej dojetí, které zaplněný chrám odměnil bouřlivým a dlouhým potleskem a výskotem. „Od samého začátku byla bohoslužba velmi emotivní a dojemná. Je to silné: vidět Filipův životní příběh a na vlastní oči se přesvědčit, že Pán skutečně povolává,“ vrací se k tomuto okamžiku farnice Jana při následujícím přípitku a slavnosti na kostelní zahradě. „Filipovo kněžské svěcení i další okamžiky jsou pro mě velikánským důkazem Boží existence a jeho přítomnosti v našich životech,“ odmítá skromně své zásluhy tatínek novokněze. Místního kněze P. Kubanta, kterému P. Janák při mši svaté zvlášť děkoval za jeho každodenní modlitbu, jsme se zeptali, jak si vysvětluje množství povolání z Červeného Kostelce. „Příklady táhnou, jsme velká farnost s početnými rodinami, které se za povolání opravdu modlí,“ vypočítává P. Kubant a dodává, že je to i klimatem farnosti, kde je vidět, že povolání ke kněžství není nic exotického či divného.

VELIKÉ OSLAVY
Stoly se prohýbají pod spoustou dobrot, které napekly a nasmažily místní farnice. Připravily osmdesát kilogramů řízků, chlebíčky, dorty, jednohubky. Skauti postavili veliké stany a v rohu za sakristií se točí pivo. Celé odpoledne probíhá za kostelem veliká slavnost. Hraje tu cimbálovka Jury Kábrta, připraveno je představení biblické televize a lidová hra se zpěvy Kašpárkova moudrá kniha. Přitom všem stále ne a ne skončit dlouhý proud gratulantů a lidí, kteří chtějí s novoknězem hovořit a vyprosit si požehnání.
Slavnostní den uzavírá koncert vážné hudby chrámu sv. Jakuba, Te Deum a svátostné požehnání v kostele. „Byl to krásný den. Díky patří desítkám lidí, kteří ho obětavě pomohli připravit,“ chválí své farníky červenokostelecký farář P. Kubant.