Průzračný svět v Roudnici
Vydání: 2007/9 Vyplatí se život "na psí knížku"?, 27.2.2007
Příloha: Perspektivy
Cesta z Prahy do Roudnice netrvá dlouho, a přece nás vlak za hodinu přenese do jiného světa. Na pražských nádražích, mezi špínou a nepořádkem, se pohybují vykořenění lidé. Je to jako předstupeň pekla: zdá se, že tu nemůže být jiného zájmu kromě peněz, kterých je většinou žalostně málo. Všudypřítomné reklamní billboardy ukazují odhalený zadeček mladé dívky vedle vrásčité tváře ustarané ženy. Je ale na čase opustit tyto kulisy.Železniční eurokoridor ve směru na Děčín působil po svém zprovoznění jako zjevení civilizace, po roce ale vandalství a nedostatek péče vracejí všechno do starých kolejí. V Kralupech se vlak vyprázdní, můžeme pak v klidu pozorovat krajinu. Je obdivuhodná ve své kráse, nestěžuje si, ačkoliv letos nemohla odpočívat pod sněhem. Sníh je vidět až na vrcholech Českého středohoří, ale to už přijíždíme do Roudnice.
Roudnická galerie v zámecké jízdárně je enklávou soustředěného zájmu a všestranné péče. Nevelký kolektiv pracuje pod vedením ředitelky Miroslavy Hlaváčkové na svých zadáních, po Dotecích země se to současné týká vody (výstava má název Průzračný svět). Je to logické, Roudnice sice leží pod Řípem, ale především nad Labem, a velká řeka často vstupovala do života města. Při stavbě mostu, jezu a propusti, při hrozivých povodních, které obyvatele vytlačovaly do vyšších poloh.
Na výstavě je – kromě jedné mechanické kašny (František Svátek) – voda transponována do uměleckých děl, kašna přeléváním vody obstarává zvukový doprovod. Průzračný svět chápalo třicet vystavujících autorů nejrůznějším způsobem. Jsou zde fotografie, koláže, obrazy a grafika, gobelíny i objekty, architekt (Emil Zavadil) řešil obtížný úkol: tolik individualit „sehrát“ do jednotného celku. Podařilo se. – Jde o krásnou a bohatou výstavu, kde se můžete dívat i přemýšlet, mezi kvalitními pracemi si každý vybere „to své“. Obrazy Jiřího Johna a Olgy Karlíkové, obrazy a grafika Marie Blabolilové, velké barevné dřevořezy Františka Hodonského, kniha o borovicích od Michaela Čtveráčka, skleněný objekt Václava Cíglera či noblesní gobelín Evy Brodské. Je tu ale i nádherná Sudkova sklenice. Umělecká díla nejde řadit za sebou, stojí vedle sebe ve vzájemné úctě.
Václav Sokol
Výstavu lze v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem navštívit až do konce března 2007. Sdílet článek na:
Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články
