Přestože tradice procesí s eucharistií během svátku Těla a Krve Páně už na území ČR pomalu vymizela, stále se najdou místa, kde je živá. Po mnoha letech ji letos obnovili například v západočeské Sušici, kde zástup s monstrancí chráněnou baldachýnem obcházel poutní kapli sv. Andělů strážných, která se vypíná nad městem. Zřejmě nejdelší průvod pak vyrazil z Bystřice pod Hostýnem na Svatý Hostýn.

Za řinčení zvonků a po okvětních lístcích, které před baldachýnem s Nejsvětější svátostí sypaly družičky, vyšel v sobotu 9. června z kostela v Bystřici pod Hostýnem průvod Božího Těla k poutní bazilice na Svatém Hostýně. Procesí se na cestu, kterou provázel zpěv a modlitby, vydalo navzdory zamračenému počasí a během putování také několikrát zmoklo.

„Od roku 1990, kdy jsme tradici božítělových průvodů obnovili, se jen jedenkrát stalo, že jsme kvůli lijáku nemohli vůbec jít, a jednou jsme na Hostýn jeli raději autobusy,“ vypočítává bystřický farář P. Stanislav Jordán. S vodou za krkem a pod nohama je smířena také více než stovka účastníků procesí. „I takovou oběť je třeba kvůli pouti přinést,“ zní ze zástupu.

Stejného názoru je strahovský opat Michael Josef Pojezdný, který už tradičně absolvoval cestu na Svatý Hostýn s monstrancí v rukou jako hlavní celebrant. „Člověk má dělat pokání a účast na svatohostýnské pouti, kdy se s Nejsvětější svátostí putuje krásnou přírodou, je mimoto vždy nezapomenutelná,“ říká.

Význam dvouapůlhodinové cesty spatřuje strahovský opat především ve zklidnění. „Když člověk jde těch sedm kilometrů a celou dobu se modlí, dokonale se mu pročistí hlava. Především ale kráčíme s Pánem a odnášíme si jeho požehnání,“ říká opat Pojezdný.

STO LET ADORACE

V brněnském kostele sv. Maří Magdaleny je eucharistie naopak vystavena trvale – a to dokonce už sto let! Oslavě jubilea předsedal v den Slavnosti Těla a Krve Páně biskup Vojtěch Cikrle. „Stále zde někdo v blízkosti eucharistického Krista čerpá sílu nést břemena svého života. Díky Bohu za tuto úžasnou tradici,“ zdůraznil biskup Cikrle během slavnostní bohoslužby a s úsměvem připomněl i zvyk studentů chodit sem před zkouškou prosit o dary Ducha Svatého.

„Tomuto kostelu jsme vždycky říkali U eucharistiánů, i když Kongregace bratří Nejsvětější svátosti už dávno odešla,“ vzpomíná brněnská pamětnice Vlasta Doleželová. „Já se tady pravidelně zastavuji pozdravit Pána Ježíše už osmou desítku let. Nikdy nejsem sama, stále se sem přichází modlit hodně věřících. A bylo tomu tak i za komunistické nesvobody. Nejvíc adorujících však pamatuji v době německé okupace – především za heydrichiády býval během dne kostel plný lidí prosících za skončení těch hrůz. Vzpomínám, jak oči upřené na monstranci byly často plné slz. A na kolenou tam trávil svůj čas nejeden brněnský Němec,“ uzavírá Vlasta Doleželová.(gra, vaš)