Církev má pravidla pro předchozí fáze života, ale televizní divák je optimistou, levně, pohodlně. Tak u rodiny je i něco jako konstelace, kde třeba moudře vážit své možnosti i možnosti systému. Počet dětí zdaleka není tím omezením, kde je sousedské zázemí, dobré uplatnění, je jinak, než v izolaci paneláku, kde na dveře buší činže. Městské prostředí je stavěno na úspěch a tak někde musí být i propad, větší kontrast, než tam, kde takové ambice nejsou. Minimum garantuje stát, tím ale více lidí do něj padá. Není snoubenec pilným, skromným, pracovitým, obětavým ? Však ono to nějak dopadne, máme se rádi. V TV přepych celebrit jinou realitu nepřipustí, poklesla by účinnost reklam. Podobně sociální politika si vychovává bezmocné, závislé, odkázané, platí na to miliony agenturám, co jim zajistí tyto voliče. Když chce starosta rozvinout kompetence obyvatel a pozve je do práce, falešníci ječí, že přece mají právo nepracovat, když není práce podle jejich gusta. Tam v naší bohaté zemi asi zakopaný pes. Je podvčelená lokalita, pozná se to na úrodě, všechno skoro kvete zbytečně. V další obci točí včelaři cent od včelstva. Pochybil stát? Inu včelařina je dřina, ale když to zvládnou osmdesátníci, proč ne další? Tolik jen tip, někdo se věnuje raději husám, vejce stojí 50,-, dospělec 500,- ; chovný 1000,- málo? moc? jak pro koho, zda ji někdo kupuje nebo prodává.

Tož to jsem z toho jeleň