26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Proč se lidi nemají rádi...

23. 5. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/21 Pravidla manželského soužití, 23.5.2006, Autor: Jan Mazanec

Proč se vlastně tolik manželství rozvádí?
Příčin je zřejmě mnoho, ale zdá se mi, že po válce vzniklo takzvané honembraní – nechyběla slepá zamilovanost, ale chyběla vidoucí láska. Nebyl čas na řádný průběh známosti – to znamená asi rok spolu jen tak chodit, aby se poznali, pak asi rok vážná známost a pak zase asi rok zasnoubení a stavění hnízda pro rodinu. V opačném případě manželům hrozí, že začnou pár měsíců po svatbě teprve poznávat, koho si to vlastně vzali. A zděšeně od sebe prchají dřív, než se aspoň pokusili pochopit, že život v páru je jinačí, že se každý musí pro život ve dvou dovychovat – každý především víc sebe než toho druhého.

A co když se přidají nevhodné zásahy rodičů?
Naši biskupové sice zavedli povinnou přípravu na sňatek, ale ta je až v posledních dnech před svatbou, to už odvyknutí zlozvyků způsobit nemůže. Měli by zavést i povinnou přípravu rodičů - jak do života mladých zasahovat mají, a jak nesmí, aby vznikl nový svébytný pár. Pokud rodiče chtějí upozornit na chyby svého zetě nebo snachy, pak jen do svatby. Když rodiče kritizují synovu manželku, on by měl odpovědět: „Já ji znám. A mám ji rád takovou, jaká je. Jestli mi chcete pomoci, mějte ji také rádi.“

Dají se zobecnit situace, kdy si manželé začnou lézt na nervy?
Například žena je znepokojená tím, že muž po svatbě mluví stále méně. Myslí si, že ji přestává mít rád, a přitom on je se vším spokojený. On se vypovídal, když ji získával. Teď ji má - nač ještě plýtvat slovy! Občas spokojeně zafuní, a to je vše. Když ale dlouho mlčí žena, mlčí vzdorovitě. Spokojená žena naopak šveholí. Tohle krásné slovo znamená, že povídá jen tak, aby se cítila hezky. Muž si také musí uvědomit, že žena čeká, až on uhodne, co si ona přeje. A když ne, je rozmrzelá.

Čili každý hledá něco jiného...
Muž má sklon v manželství hledat útočiště, klid po práci, v ženě sexuální partnerku a maminku svých dětí. A často si neuvědomuje, že s ženou musí mluvit anebo s ní jinak (pohlazením) neustále navazovat kontakt. Žena zase má tendenci muže vychovávat a polepšovat. To chytrý chlap musí překousnout a brát jako formu láskyplné péče.

Ale většinou se vždycky pohádají.
Ale oni se musí hádat. Němá manželství, to je nejhorší stupeň rozpadu vztahu. Ale musí se hádat manželsky - snažit se svůj pohled na věc skládat do mozaiky společného poznávání. Pokud se ptáte, „proč se lidi nemaj rádi“, zjistíte, že oni se rádi mají, ale často katastrofálně. Jde o to naučit se lásce stálé a radostné.

Nepatří mezi časté příčiny hádek také rodinný rozpočet?
Potíže s nedostatkem peněz jsou v manželství stálé, věčné. A nezáleží na tom, kolik oba vydělají. Vždy je těch peněz míň, než by právě chtěli mít. A tak, jsou-li dost hloupí, mají se stále oč zlostit, místo aby dali hlavy dohromady a uvažovali, jak vyjít s tím, co mají.

K hádkám často vede to, že neumí sladit své sexuální vztahy.
Ja, oni se často ani nenaučí chápat, jaký je rozdíl mezi sexualitou a erotikou. Nový papež nám napsal výbornou pomůcku, encykliku o lásce, kde nevynechal ani to, co bývá ve zbožné literatuře jaksi cudně zamlžováno, jako by k tělesnému pohlavnímu styku nebyl člověk od Boha stvořen. Je to moc pěkný dar, ta encyklika, ale má jednu vadu: 60 stránek. Kterýpak kněz může po snoubencích žádat, aby to celé prostudovali? Najde se, kdo by napsal čtivý stručný vejcuc pro naši mládež?

Co byste radil manželům, kteří se už opravdu nemohou vystát, a uvažují o rozvodu?
Když se mi třeba žena přijde svěřit s tím, že „my se asi musíme rozvést“, řeknu jí, ať si doma v klidu napíše na papír, proč si toho chlapa vlastně brala. Někdy jde jen o to znovu v druhém objevit ty dobré stránky, které jsou překryté nově objevenými nedostatky. A když to nepomůže, tak mohou na čas utéct k rodičům (a ne hned k advokátovi), aby zažili to vakuum po partnerovi a uvědomili si, že po případném rozvodu sice přestanou hádky, ale nastane prázdnota.

A když ani to nepomůže?
Oba se musí ptát, jestli je ještě co zachraňovat. Když se ukáže, že jeden z nich podléhá nějaké závislosti, je hysterický, depresivní nebo chorobně žárlivý (to je vůbec nejhorší!), tak už není co zachraňovat. Když má v sobě něco, co se nesnese s párovým životem, pak nezbývá než se s ním rozejít. Vždyť si uvědomme, že existují lidé, kteří jsou tak tak schopni žít sami.

Neměli by spolu zůstat už kvůli dětem?
Ano, to jim radí „hodní“ příbuzní. „Aspoň kvůli dětem!“ Jakoby pro růst dítěte bylo důležité vidět, jak se jeho rodiče fackují. Rozchod je vždy bolavý. My křesťané bychom těmto lidem měli podat pomocnou ruku a říci: „Bůh po člověku nežádá nic, co je nemožné.“ A co se pak týká případných problémů zneplatnění manželství, říkám si: Kdo jsem já, abych ve věcech božských spoléhal na věci lidské.

Doporučená literatura: L. Simajchl: Manželství v záběhu (Fatym 2004)


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou