Proč půst trvá právě čtyřicet dnů?
Vydání: 2008/11 Chápe kněze nejlépe kněz?, 11.3.2008
Každá časová míra v Bibli nebo v liturgickém roce má určitý smysl, nese v sobě nějakou symboliku. Zajímalo by mě, proč postní doba trvá právě 40 dnů. Vím, že to odpovídá Kristově pobytu na poušti. Proč ale právě tento počet?Konkrétní podoba postní doby procházela v dějinách proměnami a její náplň se obohacovala a zrála. Zrodila se z prostého zvyku několikadenního postu a usebrané přípravy před oslavou svátků. Odtud se také bere její prapůvodní identita.
Bohatě rozvinutou tvářnost získala postní doba postupně ve starověku, souběžně s rozvojem organizované přípravy katechumenů ke křtu a s rozvojem veřejné přípravy kajícníků ke smíření. Příprava katechumenů vrcholila v týdnech před Velikonocemi a završovala se křtem o velikonoční noci. Příprava kajícníků začínala oblečením kajícího šatu a znamením popela a završovala se znovupřijetím do eucharistického společenství na prahu Velikonoc, na Zelený čtvrtek. Celé společenství Božího lidu tehdy každodenně tyto své bratry a sestry doprovázelo usilovnou modlitbou a dělnou účastí v jejich zápasu. Tak se stalo, že pro všechny příští generace provází postní dobu obecně vědomí přípravy na blížící se svátky, usebranost, modlitba a půst, znamení popela, usilovná snaha o obrácení a přilnutí ke Kristu, spojená s almužnou.
PRYČ S OTROCKÝM SMÝŠLENÍM
Živá vzpomínka na podobná putování či období postu a očisty v dějinách spásy vedla časem křesťanské obce k úpravám trvání postního období tak, aby už počtem čtyřiceti dní věřícím symbolicky zpřítomňovalo své předobrazy: potopu trvající čtyřicet dní a očišťující Zemi od hříchu; čtyřicetileté putování Izraelitů přes poušť z Egypta do Zaslíbené země; čtyřicetidenní půst Mojžíšův na hoře Sinaj, po němž Hospodin předal Izraelitům desky Zákona; čtyřicetidenní putování Eliáše k Boží hoře Chorebu, kde dostal od Hospodina nové poslání; Ježíšův čtyřicetidenní půst na poušti, jímž začíná jeho veřejné působení. Samo číslo čtyřicet je v Písmu svatém často spojeno s dobou radikální proměny, během níž „staré“ mizí a objevuje se cosi „nového“. Vzpomeňme jeden příklad za všechny: v průběhu čtyřicetiletého putování pouští postupně vymírá generace, která vyšla z Egypta, generace demoralizovaná otrockým smýšlením, stále znovu reptající a vzpomínající na ztracené „plné hrnce“, a rodí se generace nová, vychovaná v odloučenosti pouště samým Hospodinem, která se bude umět poslušně i odvážně ujmout Zaslíbené země.
Ježíš odešel k otci Také za 40 dnů
Podle sv. Augustina je čtyřicítka také číslem naší dokonalé blaženosti, neboť se počítá jako (7+3)x4 a ke starověkému člověku hovoří takto: počet sedm odkazuje na dny stvoření, počet tři na Trojjediného Boha a počet čtyři na strany, živly a roční období ve světě – stvoření je tedy spojeno se svým Stvořitelem a tato jednota má být hlásána až na konec světa. Bible zná čtyřicítku i ve smyslu „plnosti“: čtyřicet let požehnaně vládli král David i jeho syn Šalamoun a čtyřicet dní pobýval zmrtvýchvstalý Ježíš uprostřed svých učedníků.
Nastávající závěr postní doby, „svatý“ nebo také „pašijový“ týden, nás stále více vtahuje do vrcholného dramatu Ježíšova života, k němuž celé postní putování směřuje a do něhož nás v plnosti ponoří slavení liturgie Velikonoc. Postní doba, obracející se k pokřtěným i ke katechumenům, si souběžně uchovává ráz hluboké kajícnosti a nadějeplného očekávání, jež se sytí klíčovými úryvky z evangelia našeho Pána a eucharistií, v níž se nám Boží Syn dává jako pokrm na cestu a jako lék na nemoci lidského srdce.
P. Jan Kotas, vyučující liturgiky na KTF UK v Praze
Sdílet článek na:
