Vydání: 2008/40 Jak se žije nejchudším, 30.9.2008

Kdo, kdy a proč odepřel obecnému lidu Krev Kristovu? Slyšívám tvrzení, že je to 2 v 1, ale o tom v evangeliích nic není. Tělo bez krve je pro mě mrtvé a nepřivede nás do života věčného. Důvody, proč se víno (kromě výjimečných příležitostí) nepodává, jsou podle mého názoru pouze praktické, určitě je lze snadno vyřešit.  

Přijímání Krve Páně vymizelo na Západě někdy koncem 12. stol. Ale již předtím se upustilo od jejího přijímání pitím přímo z kalicha z obavy, že by mohlo dojít k zneuctění rozlitím. V Římě se proto zavedlo pití Krve Páně pomocí trubičky. Na Východě se dospělo k podávání posvěcené hostie namočené do Krve Kristovy (intinkce), což ale Řím odmítal, protože se tak ztrácí síla znamení vyjádřená pitím. A v byzantském ritu se před přijímáním dodnes eucharistický chléb vkládá do kalicha s Krví Páně a obojí se věřícím podává na lžičce.
Důvodů, které vedly k přijímání jen pod způsobou chleba, bylo několik. Jednak vzrostlo přesvědčení o reálné přítomnosti Krista v konsekrovaných způsobách natolik, že již jen možnost pouhého zneuctění byla pociťována jako naprosto neúnosná. V důsledku scholastického myšlení zmizel cit pro znamení a pozornost se soustředila na eucharistický chléb, jak si to žádala tehdejší touha po pozorování, patření. Současně přišla scholastika s učením o konkomitanci, podle kterého je celý Kristus s tělem i krví přítomen v každé eucharistické způsobě zvlášť.
K tomu, že bylo přijímání pod obojí dokonce roku 1415 zakázáno koncilem v Kostnici, vedl husitský požadavek, aby i laici přijímali pod obojí. Husité však mylně tvrdili, že přijímání pod obojí je nutné ke spáse. Odpor vůči reformaci pak vedl římskokatolickou církev k trvajícímu odmítání přijímání pod obojí.

PITÍ Z KALICHA MÁ PŘEDNOST
S Druhým vatikánským koncilem došlo ke změně. Nejprve konstituce Sacrosanctum concilium (čl. 55) opatrně doporučila obnovit v některých případech přijímání pod obojí. Nakonec se ve Všeobecných pokynech k Římskému misálu (VPŘM) z roku 1969 vyjmenovávalo celkem 14 skupin osob, které mohly přijímat jak Tělo, tak i Krev Páně (čl. 242). Ale již v roce 1970 byla dána biskupským konferencím kompetence rozhodnout o dalším rozšíření možností přijímání pod obojí. Česká biskupská konference využila této možnosti v roce 1997. A podle VPŘM z roku 2000 (čl. 283) může diecézní biskup ve své diecézi dovolit podávání sv. přijímání pod obojí každému knězi, „jemuž je svěřeno nějaké společenství jako duchovnímu pastýři, pokud jsou věřící dobře poučeni a nehrozí nebezpečí zneuctění svátosti nebo nesnadného provedení pro velké množství účastníků či z jiného důvodu“.
Když se při eucharistické slavnosti přijímá Tělo i Krev Krista, vychází skrze znamení vína zřetelněji najevo, že eucharistické shromáždění je radostná hostina prožívaná v mesiášské době spásy. Navíc pitím z jednoho kalicha se zvýrazňuje i motiv smlouvy uzavřené s Bohem i obětní charakter eucharistické liturgie. To ovšem plně platí jen tehdy, když se Krev Kristova pije přímo z kalicha. I když VPŘM dovolují přijímat Tělo Páně smočené v jeho Krvi, měla by se dávat přednost pití z kalicha. Jen tak plně vynikne znaková rovina obřadu sv. přijímání.
P. Zdeněk Demel SDB, vyučující liturgiky na TF JU v Českých Budějovicích