Vydání: 2011/16 Pastorace mládeže, 14.4.2011

Příloha: Doma

Přípravy na cestu české katolické mládeže na srpnové setkání s papežem Benediktem XVI. jsou v plném proudu, jak pozorní čtenáři KT shledali již v minulém čísle ve speciální příloze věnované Světovým dnům mládeže v Madridu. Abychom představili toto celosvětové setkání mladých katolíků ještě blíže, zejména rodičům a prarodičům budoucích cestovatelů na Pyrenejský poloostrov, požádali jsme o odpovědi na otázky, které se momentálně řeší v nejedné rodině, P. VÍTA ZATLOUKALA, šéfa Sekce pro mládež, která českou výpravu organizuje.

Proč jet do Madridu? Jak a proč mají rodiče své potomky motivovat, aby tam jeli?

Na to se mě lidé ptají často. Jsem přesvědčený, že účast v Madridu může mladému člověku přinést do života velmi dobrou zkušenost s církví – a sice nejen s církví u nás, ale i s církví ve světě. Je to skvělá příležitost, aby mladý člověk pevněji zakotvil svůj život v Kristu. A to přece rodiče určitě chtějí. Navíc je to kvalitně strávený čas, i když je to nákladné a únavné cestování. Je dobré mít také na paměti, že to není všelék, ale smysluplné trávení času je dobré podpořit, protože spousta mladých lidí čas doslova ztrácí. Většina těch, kteří pojedou do Madridu, patří mezi aktivní lidi, kteří takovéto obohacující trávení času vyhledávají.

Pro některé rodiče je obtížné poslat dítka tak daleko. Jak o ně bude postaráno, aby rodiče nemuseli mít starost? Jaké budou podmínky na místě: stravování, ubytování apod.?

Ze zkušenosti už víme, že vyrazit na takovou dalekou cestu se společenstvím stejně starých vrstevníků je obvykle větší problém pro rodiče než pro jejich potomka. A to i v případě, že už je téměř dospělý. Vztah rodič – dítě je provázen pochopitelnou starostlivostí. Na druhé straně tato péče někdy překračuje zdravou míru, kdy rodiče (a nejen oni) mladým lidem až příliš umetají cestičku. Přitom platí, že když dospívající lidé zakoušejí něco náročného, je to dobře. My v Sekci pro mládež děláme všechno pro to, aby se nestal žádný průšvih. Snažíme se zajistit mladým lidem maximální bezpečí – na rozdíl od jiných národů tomu věnujeme opravdu mimořádnou pozornost, například i po logistické stránce. V církvi se traduje historka, kterak na Světových dnech mládeže v Kolíně selhala organizace s dodávkou jídla. Naše logistika nám však byla schopna jídlo dopravit. Ubytování bude ve společných ubytovnách, tělocvičnách a jenom pár lidí bude spát v rodinách. Pro mladší osmnácti let je důležité, aby měli někoho určeného, kdo je plnoletý a ponese za ně zodpovědnost – tedy osoba, které svěří rodiče poručnickou péči.

Jak už víme ze zvláštní přílohy o Světových dnech mládeže, která vyšla v KT minulý týden, ve Španělsku budou připravené hned dvě části setkání. Předprogram v diecézi Tarragona a pak vlastní setkání v Madridu. Bude česká výprava pořád pohromadě i během Světových dnů, nebo se rozptýlí mezi ostatní národy?

Požádali jsme organizátory v Tarragoně, zda by nepřijali celou českou skupinu, která se chce zúčastnit dnů v diecézích – těch se totiž bude účastnit většina. Počítáme s tím, že tahle skupina bude čítat až patnáct set lidí. Společně tam stráví v jedné až dvou farnostech šest dnů a 15. srpna odpoledne odjedou do Madridu, kde je už bude čekat přípravný tým a lidé, kteří jedou z České republiky rovnou do Madridu.

A tam budou pohromadě v těch skupinkách, v nichž přijeli…

Pro nás je základní jednotka autobus, ale to neznamená, že musí chodit pořád spolu. Je důležité, aby vedoucí autobusu věděl nebo byl schopen sdělit informaci, kde a kdy se sejdou, ale my jim organizovat život nebudeme. Připravujeme program zejména v českém centru pro 1 600–1 800 lidí z České republiky, ale to je program dopolední. Odpoledne pak probíhá Festival mládeže – a ten skýtá opravdu širokou nabídku, takže mladí si mohou vybrat, jestli půjdou do botanické zahrady, do muzea nebo se zúčastní koncertu. Je to jejich volný čas, jejich vlastní volba.

Kdybyste se měl vcítit do kůže mladého člověka, co by bylo pro vás osobně tím největším lákadlem?

Je nabíledni, že pro mladého člověka je nejzajímavější, že je tam s ostatními, s kamarády a že to prožijí spolu – i toho by si měli váhaví rodiče všimnout. Jako kluk jsem se nikdy Světových dnů mládeže nezúčastnil – kvůli minulým poměrům mi to nebylo dopřáno, a když se změnila doba, byl jsem už v semináři a jezdit ven mě nelákalo. Světové dny jsem zažil až jako kněz, a přesto mě uchvátily. Asi jsem si už dokázal víc vážit momentů setkání s papežem nebo katechezí. Naši biskupové tam jedou s námi, a tak se mladý člověk může setkat i s naší hierarchií – může hovořit s biskupy a říct jim svůj názor. To, co je opravdu lákavé, je ale zážitek velkého společenství, a to napříč celým světem. Existují svědectví mladých lidí, kteří říkají: „Najednou se u nás objevil známý, kterého jsem poznala v Austrálii, a přitom je z Ameriky – a chtěl strávit Vánoce u nás. A tak je u nás strávil.“ I takové přátelství obohacuje.

Budou se rodiče a prarodiče moci zúčastnit setkání aspoň na dálku?

Doufáme, že ano. Česká televize i televize Noe se budou snažit zprostředkovat divákům madridskou atmosféru. A nejen ony – vím, že do Španělska se chystá i Radio Proglas a samozřejmě také Katolický týdeník.

A jak mohou rodiče a dospělí mládež podpořit? Setkání mládeže už přeci jen není pro ně…

Existují hned tři možné způsoby podpory. První je finanční podpora konkrétního mladého člověka z farnosti, který tam chce jet. Druhá forma je podpora přímo organizátorů – pokud podobnou akci chcete kvalitně zabezpečit, nějakou korunu to stojí. A třetí forma podpory je modlitba, prosba o požehnání – na tu si nesmíme vzpomínat jen tehdy, když máme hluboko do kapsy.

Když tedy člověk chce zažádat o podporu, grant nebo půjčku, má se obrátit na své diecézní centrum mládeže?

Hned po rodičích a příbuzných bych na prvním místě doporučil obrátit se na faráře. A když nepochodí, ať se ozve na diecézním centru, které buď řekne, jak to má udělat, nebo má už přímo svěřené prostředky, které rozděluje zvláště do vícečetných rodin. Když chtějí jet dvě až tři děti z rodiny, už je to pořádná pálka. V těchto případech je už možnost podpory z centra pro mlá- dež.

Vezměme rodinu, která má třeba 5 až 6 dětí a z toho 4 chtějí jet. Podle jakého klíče rozhodnout, které dítě poslat?

Existuje více pohledů. Svou roli hraje věk. Když je někomu třeba 22 let, je pravděpodobné, že se na další Světové dny mládeže, které budou v Evropě, už nepodívá, protože zde budou nejdříve za čtyři nebo pět let. Proto bych upřednostnil ty starší před mladšími, kteří tu příležitost ještě mít budou. A pak je tu ještě pohled osobnostní. Rodiče nejlépe vědí, které z dětí to potřebuje nejvíc. V neposlední řadě tu může hrát roli i pohled výchovný: za odměnu. A – upřímně řečeno – já bych spíš poslal toho „lumpa“ než toho hodného.

Jak moc je náročné připravit takovou výpravu od nás z Česka?

V některých chvílích si říkám: škoda, že nejsme hlavní organizátoři. Možná bychom to dokázali jednodušeji, lépe a levněji. To, co nám bere hodně sil, je organizace dopravy, pracovního týmu, který bude čítat 100–150 lidí. Náročné je jednání s organizačním štábem v Madridu. Španělé sice rozumí anglicky, ale komunikují španělsky. Stalo se nám, že jsme napsali e-mail anglicky, ale nikdo nám neodpovídal. Když jsme pak napsali španělsky, odpověď došla prakticky obratem. Shánět si tlumočníky, kteří mají pohotovost téměř 24 hodin denně, je někdy problém. Zvláštní pozornost pak věnujeme duchovní přípravě, jako jsou katecheze, které se už pomalu kompletují na internetu, a každý měsíc se nabízejí i modlitby a novény. Organizujeme modlitby na úrovni vikariátů a děkanátů, což lidem ze Sekce pro mládež také zabere čas.