Vydání: 2007/39 Evangelizace dům od domu, 25.9.2007, Autor: Václav Štaud

Už plných šest měsíců žije farnost v Brně-Zábrdovicích nezvyklou aktivitou: probíhá zde evangelizace dům od domu. Málokdo si asi dokáže představit, jak taková výprava vypadá a jaké přináší plody. O cennou zkušenost se s námi rozdělil iniciátor akce, zábrdovický farář P. Jiří Rous.

Jak myšlenka jít evangelizovat dům od domu vlastně vznikla?
Při svém kněžském svěcení jsem si uložil několik předsevzetí. Všechna jsou dávno průběžně plněna, jen na tohle evangelizační jsem si dosud netroufal. Původně jsem měl totiž jednoduchou představu – že jakmile se stanu farářem, obejdu osobně všechny obyvatele své vesnice a některé zaseté semínko určitě vzejde. Ale tady jsem v jedné z největších a také nejkomplikovanějších městských farností. Projít ji celou znamená navštívit přibližně deset tisíc bytů!

Co je na Zábrdovicích tak složitého?
Rozdílnost složení obyvatel. Vedle „normálních“ ulic s běžnou populací k nám patří Černá Pole, velká čtvrť reprezentačních rodinných vil, a nedaleko odtud brněnský „Bronx“. V dělnickém městě z 19. století se stovkami pavlačových domů, stísněných v blízkosti ruin bývalých textilek a dalších fabrik, se lidé večer často bojí. Žije tu také hodně Romů.

Jak dlouho jste se na evangelizaci připravovali?
Asi devět měsíců. Nejdříve jsem opatrně sondoval mezi farníky, bude-li někdo ochoten se mnou do toho jít. Kupodivu jsem našel okamžitou odezvu u čtyř desítek lidí. Jejich nadšení ale ubývalo, když na přípravných setkáních slyšeli, co všechno nás může čekat. Nakonec zůstalo jen asi dvacet statečných, které před zahájením akce přijal a povzbudil náš otec biskup Vojtěch. Pokud vše půjde stejně dobře, ohlásíme mu splnění úkolu ještě v tomto roce.

V čem spočívala vlastní příprava?
Zvali jsme si na besedy zkušené poradce, kteří prošli školou podobného městského i vesnického působení. Žádná z jejich zkušeností a rad nepřišla na zmar. Druhou etapu pak tvořily tréninkové besedy. Téměř donekonečna jsme opakovali modelové situace, hledali odpovědi na nejrůznější druhy otázek, učili se pokoře – pro případ, až budeme zasypáni nadávkami, nebo něčím ještě horším...

A pomohlo to?
Určitě! I po zahájení evangelizační akce naše setkávání pokračovalo – ověřovali jsme si, jak jsme v konkrétních situacích reagovali. Postupně z nás opadala nervozita a pocítili jsme radost z prvních výsledků i z hmatatelné pomoci Boží. Posilou byla i jarní výprava na jeden z vrcholů nad městem – kopec Hády, odkud je mimořádný rozhled na Brno. Nebylo třeba mnoha slov. Ztišili jsme se, meditovali, ptali se sami sebe: Kolik obyvatel tohoto lidského mraveniště ještě nezná Krista? Může jediná návštěva něco změnit? Ale Bůh nás k tomu volá, spolehněme se na jeho pomoc...

Jak se lidé k farní návštěvě staví? Nepokládají vás za jehovisty nebo členy jiných sekt?
To se stává často, ale většinou rozdíl rychle pochopí a dveře nám otevřou. Přístup občanů je samozřejmě rozdílný. Rád říkám, že těch, kteří rozhovor příkře odmítají, je málo. Víc pochopení a zájmu kupodivu nacházíme v mladších rodinách a v bytech sociálně slabých. Také Romové rádi naslouchají slovům o Bohu. Do kostela nechodí, v jeho velkých prostorách se necítí dobře, ale v bezpečí domova bývají za vlídné slovo radostné zvěsti viditelně vděční.

Lze už nějakým způsobem evangelizační výsledky vyhodnotit?
Na to nebude jednoduchá odpověď ani po skončení našeho putování. Možná něco naznačí nejbližší sčítání účastníků bohoslužeb, ale já počtům velkou váhu nepřikládám. Několik nových tváří už jsme v kostele zaregistrovali, jenže ve městě lidé přicházejí a zase odcházejí... Důležitější než čísla je duchovní rovina, a tam už výsledky máme – směrem k osloveným i směrem dovnitř farnosti.

Copak misie ovlivňuje i život praktikujících farníků?
Ano, například se mezi námi v poslední době výrazně upevnily vztahy. Věřící, i když si sami netroufali vyjít do ulic, se o průběh akce živě zajímají a neustále se na naše zkušenosti ptají. Vidíme a cítíme, jak se za náš tým a za zdar dobrého díla všichni modlí. A ti, kteří evangelizují, prošli obrovskou duchovní školou. Vedla je k prohlubování teologických a psychologických znalostí, vlídnosti, moudrých úsudků, umění naslouchat a také k ovládání strachu.

A duchovní plody mezi oslovenými?
Ty prožívám jako kněz velmi silně a se mnou všichni, kteří je pomáhají připravit. Například slyším mnohé zpovědi po padesáti, někdy i po více než šedesáti letech a raduji se ze šťastné úlevy pozdních kajícníků. A když při některé opakované návštěvě, doma či v nemocnici, uslyším: „Dědeček nám včera umřel,“ tak vím, že jsme tam přišli včas a určitě ne náhodou. Někteří z oslovených už za mnou přicházejí sami – pro radu a povzbuzení ve složitých životních situacích. Hodně mi tak přibylo práce, ale přesto jsem vděčný za každou šanci oslovit duši hledající Boha.

---

Proč Vás oslovujeme? Jsme přesvědčeni, že člověk je mimořádná bytost, má vyšší cíl než okolní příroda. Smyslem naší existence musí být něco víc než jen posloupnost – narodit se, udržet se při životě, předat život, zemřít.
Chceme s Vámi sdílet naději, že touha po bezpodmínečné lásce, trvalém štěstí, bezpečí – a jak se jmenují všechny nejhlubší potřeby člověka – může všechno naplnit.
Z tiskovin, které evangelizátoři rozdávají osloveným obyvatelům zábrdovické farnosti.

---