26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Probudit tu obrovskou pozitivní sílu...

29. 9. 2011

|
Tisk
|

Vydání: 2011/40 Papež v Německu, 29.9.2011, Autor: Martin T. Zikmund

Příloha: Perspektivy

Rozhovor s pianistou a hudebním organizátorem Radoslavem Kvapilem

Kdysi jste se zmínil, že náš národ potřebuje druhé obrození. Jak jste to jako hudebník mínil? Je to něco ve smyslu Don Quijotova výroku: „Kde zní hudba, tam nemůže být zlo“?

Ten výrok říkávám ne jako pianista či hudebník, ale jako člověk-občan. Žijeme ve zvláštní době. Vše by mělo být vynikající – komunisté jsou pryč, máme svobodu, jsme v Evropské unii, chrání nás NATO, ale vůbec to nefunguje. Lidé jsou deprimovaní a otrávení. Když naši předkové v době obrození vzkřísili k životu znovu český národ – bylo to na hranici zázraku! – podařilo se to proto, neboť uvěřili v ideály, byli ochotni pro ně s nadšením pracovat (zadarmo), vytvořili atmosféru naděje, očekávání úspěchu – zkrátka pozitivní vědomí. Dnešní negativismus a cynismus je přímým protikladem k atmosféře obrození. I my se musíme změnit ve svých myslích a srdcích. Uvědomit si, co jsme získali politickými změnami, cítit odpovědnost za stav naší společnosti a hlavně pomáhat druhým, tj. společnosti.

Jakou činnost v tomto kontextu vyvíjí Mezinárodní společnost Antonína Dvořáka, jejímž jste zakladatelem a předsedou? A proč jste zvolil do jejího názvu právě Dvořákovo jméno?

Máme u nás dvě společnosti nesoucí jméno rodáka z Nelahozevsi. Ta první, Společnost Antonína Dvořáka, jejímž jsem byl šest let předsedou, se soustředí výhradně na tohoto skladatele a jeho dílo. Byla založena ve třicátých letech minulého století jako Společnost pro stavbu pomníku Antonína Dvořáka v Praze, později díky iniciativě svých členů – zmíním alespoň doktora Karla Mikysu – se zásadně zasloužila o vznik Muzea Antonína Dvořáka a dosud je s Národním muzeem těsně spjata. Dvořákova osobnost je však mnohovrstevnatější. Jen vezměme v úvahu křesťanskou víru, kterou se nechal inspirovat! Ale nejen to. Byl vynikajícím českým skladatelem a zároveň jedním ze zakladatelů americké národní hudby. Nelze se divit, že v USA dlouhodobě patří mezi vůbec nejznámější Čechy (když pomineme přechodnou popularitu sportovních hvězd). Proto se naše Mezinárodní společnost Antonína Dvořáka založená v roce 1999 soustředí na tento poněkud odlišný terén. Zejména na pořádání festivalů, koncertů a přednášek. I když je našich aktivit celá řada, naším hlavním počinem je festival Americké jaro, jehož šestý ročník proběhl letos. Jde o největší manifestaci česko-americké kulturní spolupráce: pořádáme každý rok v celé ČR přes padesát koncertů a přednášek, zveme umělce z USA, spolupracují s námi naši významní krajané.

Takže myšlenka duchovní obnovy národa je ve vašich aktivitách ukotvena takto mezinárodně. Ostatně letos, kdy si svět připomíná dvousetleté výročí narození jednoho z nejvýraznějších katolických skladatelů všech dob Franze Liszta, organizujete v pražské katedrále unikátní představení jeho oratoria Kristus. Proč zrovna do katedrály? Chcete toto úsilí pojímat s explicitní přihláškou ke křesťanství?

Jsem evangelík a nepodceňuji rozdíly mezi církvemi. Přesto za nejdůležitější považuji zaktivizovat tu obrovskou pozitivní sílu, kterou společnost má v církvích jako celku, a ozdravit tak společenské klima. Z tohoto hlediska je organizace provedení oratoria Kristus takovým pokusem o obrozenecký čin inspirovaný Novým zákonem. Soustředit do svatovítské katedrály v sobotu 22. října zejména ty, kteří jsou ochotni vnímat evangelijní obsahy tohoto nádherného hudebního díla a nechat se jimi oslovit.

Franz Liszt byl typickým Středoevropanem. Pocházel z rakousko-maďarského prostředí, už od dětských let koncertoval po Evropě, nakonec se usadil a zemřel v prostředí německém. Jaký měl vztah k Čechám a k české hudbě?

Liszt byl za svého života neoficiálně přijímán jako „duchovní vůdce“ všech hudebníků. Slavný pianista, dirigent, „ředitel“ hudebního Výmaru, který se stal díky jeho působení jedním z center hudebního světa, nemohl ovšem pominout Prahu a české země, které vždy v hudebním světě mnoho znamenaly. Prahu navštívil desetkrát jako pianista, dirigent i jako přítel českých muzikantů, kolegů, zajížděl také do dalších českých měst. Zvláštní kapitolou je jeho vztah k Bedřichu Smetanovi. Ten mu napsal do Výmaru a poslal mu svých šest charakteristických skladeb op. 1, které mu věnoval, a požádal jej o pomoc (zejména mu šlo o vydání díla). Liszt mu přátelsky odpověděl, velmi pochvalně se vyjádřil o zaslaných skladbách a doporučil ho. Smetana se potom cestou do Švédska zastavil ve Výmaru, kde se spřátelili. Když pak Liszt jezdíval do Prahy, vždy Smetanu navštívil. Víte, tou největší pomocí ve světě hudby je doporučení od významné osobnosti, což se Smetanovi dostalo právě od Liszta. Nehledě na to, že z jejich vztahu vyrostlo tak pevné přátelství. Tím se vlastně Liszt nepřímo zapsal i do dějin našeho prvního obrození.

A jaké stopy zanechal Liszt ve světové hudbě?

Nepřehlédnutelné. Vždyť dodnes je považován za největšího pianistu vůbec. Ale proslul i jako originální skladatel, zejména svou teorií tzv. programní hudby. Podle něj totiž hudba i jako abstraktní umění má být podřízena mimohudebnímu, často literárnímu obsahu, což se příčilo dosavadnímu pojetí. Další Lisztův hudební přínos spočíval v jeho inovacích harmonických a tonálních postupů. Tím dal popud ke vzniku nového směru v dějinách hudby zvaného novoromantismus, jehož je spolu s Richardem Wagnerem, Hectorem Berliozem a Bedřichem Smetanou největším představitelem. Ve svých výbojích ovšem nepřestal. Na sklonku života předpověděl hudební impresionismus a psal i atonální díla, tedy dva vůdčí směry začátku dvacátého století. Snad žádný jiný skladatel v historii nenapsal tolik transkripcí, tj. úprav skladeb (většinou orchestrálních či operních) pro jiný nástroj, v našem případě pro klavír. Liszt to činil proto, aby mohl pomáhat druhým skladatelům v době, kdy neexistovala možnost nahrávání, kdy nebylo mnoho orchestrů, a kdy tedy živé provozování skladeb na koncertech bylo jedinou možností poznání hudebního díla.

Zmínil jste také, že byl největším pianistou…

Liszt je vlastně objevitelem nových „sportovních“ možností hry na klavír. Rozezvučel klavír nevídaným způsobem i proto, že dokázal „v jedné vteřině“ zahrát více tónů než pianisté před ním. Díky jeho technickým inovacím ve hře na klavír může klavír vzbudit zdání zvuku celého orchestru, otevírá se celý svět nových zvukových možností. Můžeme říci, že v oblasti klavírní techniky je jeho přínos „definitivní“. Po něm (což znamená v posledních sto padesáti letech!) už nikdo jiný takové objevy neučinil.

A co můžete říct o chystaném oratoriu Kristus?

Patří k největším dílům duchovní hudby devatenáctého století. Ale téměř se neprovozuje. Proč? Dílo je příliš dlouhé – téměř sto osmdesát minut – a provozně náročné: obrovský aparát (orchestr, sbor, šest sólistů, varhany). A těžké party – to nemohou hrát amatéři. Řečeno jinak: kde vzít na provedení peníze? Proto jsme se Zdeňkem Pololáníkem (naším významným skladatelem duchovní hudby) zvolili radikální řešení: oratorium se zkrátí asi na polovinu, vypustí se orchestr, zmenší počet sólistů. Dílo je možno provozovat z kůru – „shůry“ – tím se zvýrazní jeho duchovní charakter, pozornost nebude odpoutávat pohled na interprety. V Praze půjde 22. října o světovou premiéru této verze. Slibujeme si od toho, že by se mohla otevřít cesta k častějšímu provádění tohoto nádherného díla.

Má v tomto případě datum 22. října nějaký význam?

Centrum pro světové oslavy Liszta v Budapešti vyzvalo všechny země, aby v den jeho narozenin – tedy právě onoho 22. října – bylo všude provedeno jeho oratorium Kristus. Takže jsme duchovně částí tohoto projektu. Zajímavé je, že vybrali právě toto dílo, tedy to nejduchovnější. Tím nepřímo upřednostnili Lisztovu duchovní tvorbu (napsal zhruba šedesát duchovních skladeb) před jinými, zejména klavírními díly, která jsou ve světě mnohem běžnější i populárnější. Třeba druhá uherská rapsodie (později upravená i pro orchestr) je jednou z nejznámějších skladeb celé hudební historie – přímo symbol Maďarska.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou