26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Pro Němce je Řezno most do Čech

5. 2. 2014

|
Tisk
|

Prohlížíme si desku před Dómem sv. Petra připomínající křest 14 českých velmožů v roce 845. Uvnitř najdeme sochu sv. Václava. Zdejší generální vikář mluví česky. A biskup RUDOLF VODERHOLZER z Čech zase po matce pochází. Nacházíme se v Řezně, odkud je do Čech, jen co by kamenem dohodil.

Vydání: 2014/6 Vládu čeká obnova důvěry v politiku, 5.2.2014, Autor: Martin T. Zikmund

Jste nejspíš jediným německým biskupem s českými kořeny.

Jediný nejsem. Také eichstättský biskup Gregor Maria Hanke pochází ze Sudet, a sice z okolí Opavy, moje matka zase ze západočeských Kladrub. Do západních Čech jsem vždy rád jezdíval, a to jak do Kladrub, tak třeba na každoroční pouť do Valče u Karlových Varů. Odtud totiž pocházel můj učitel ze semináře a jako seminaristy nás sem brával. A později jsem po něm převzal úkol sloužit při těchto příležitostech mši svatou. Setkávali se tu lidé, kteří zde byli pokřtěni.

Pro vás asi nebylo těžké navázat na již existující partnerství mezi vaší a plzeňskou diecézí, které s biskupem Radkovským rozvíjeli oba vaši předchůdci stejného příjmení: Georg Ludwig Müller a Manfred Müller. Co vám spolupráce mezi dosud tradičním Bavorskem a sekularizovanými Čechami může přinést?

Víra, která dokáže vzdorovat tlakům sekularizace, či dokonce nepřátelství vůči církvi, k nám silně promlouvá. Sdílení ve víře a přátelství s Čechy si velmi vážíme. Jsem proto rád, že jsme v uplynulém adventu mohli společně darovat Vatikánu vánoční strom – i ten byl symbolem naší úzké vzájemnosti. Jste pro nás nejbližší sousedé a partneři.

Na přelomu května a června tohoto roku se budou v Řezně konat Katolické dny, největší setkání katolíků v Německu. Očekává se přítomnost několika desítek tisíc hostů. Jak to chcete pojmout?

Ještě předtím, než to vysvětlím, mi dovolte, abych pozval do Řezna věřící z celé České republiky, a to jak laiky, tak jáhny, kněze i biskupy. Vaše účast bude pro nás hodně znamenat! I pro Němce mají taková shromáždění velký význam, neboť se při nich vedle dalších přínosů navazují kontakty mezi nejrůznějšími spolky, farnostmi a jednotlivci.

A teď k té koncepci našeho setkání. Specifika našeho města jsme zdůraznili pomocí tří bodů: poloha – charismata – osobnosti. Pozice Řezna je v Německu jednoznačná: je to most do Čech…

Téma Katolických dní zní Stavět mosty s Kristem. Vymysleli jste ho v Řezně?

Nevymysleli jsme ho my, na to existuje speciální celoněmecká komise, ale chceme z toho vytěžit co nejvíc. Také proto nám tak záleží na tom, aby přijeli hosté z Čech. Při této příležitosti hodláme německým katolíkům i všem hostům nabídnout možnost účastnit se tradiční pouti do Neukirchenu u Svaté krve při české hranici. A samozřejmě jim chceme ukázat Řezno a jeho chrámy v čele s katedrálou a vůbec celé gotické centrum ušetřené bombardování na konci 2. světové války, které je nikoli náhodou zapsáno do seznamu památek UNESCO. Na programu budou nejrůznější duchovní i kulturní akce. Každý si bude moci zvolit, kterou z nich by rád navštívil. Kromě toho se na konci Katolických dní bude konat závěrečná mše svatá na stadionu – tu budou moci slavit všichni účastníci společně. Ještě bych rád dodal, že Katolické dny se v našem městě uskuteční v roce, kdy si budeme připomínat 25 let od pokojných revolucí v Česku i ve Východním Německu – obě probíhaly blízko nás. I na to bychom chtěli při přípravách naší slavnosti pamatovat.

Zmínil jste již zeměpisnou polohu jako zvláštnost Řezna. Co ona charismata vašeho města?

Patří mezi ně bezesporu církevní hudba, zejména chlapecký pěvecký sbor Katedrální vrabci. Jedním z jeho nejznámějších vedoucích byl Mons. Georg Ratzinger, bratr papeže Benedikta XVI., který se v těchto dnech dožívá devadesáti let. Za těch třicet let, kdy Katedrální vrabce vedl, se jejich věhlas rozšířil daleko za hranice Německa.

Dalším charismatem je ekumenická tradice. Řezno se totiž již dávno stalo vzorem církevně-ekumenické sounáležitosti. Po třicetileté válce je obývali převážně evangelíci, ale katolíci přitom nebyli vyhoštěni, což tehdy bylo výjimkou, neboť všude jinde platila zásada: Čí země, toho náboženství. V současnosti v Řezně převažují katolíci, ale evangelické stopy jsou zde dodnes patrné.

K významným magnetům patří bezesporu Institut Benedikta XVI., kde děláme tento rozhovor. Zde se postupně připravují ke kritickému vydání sebrané spisy Josepha Ratzingera – plánujeme vydat šestnáct velkých svazků, z nichž polovina je už na světě; paralelně se připravuje jejich překlad do polštiny, španělštiny, francouzštiny a dalších jazyků. V rámci Katolických dní se v Institutu budou konat 
prohlídky s výkladem.

Které osobnosti spjaté s Řeznem chcete připomenout?

Kromě již zmíněného Benedikta XVI., kdysi profesora na řezenské univerzitě, jsou jimi biskup sv. Wolfgang z 9. století, který navzdory mínění kapituly souhlasil s tím, aby se od Řezna oddělila pražská diecéze. Dále Albert Veliký, v Praze známý Johannes Kepler nebo biskup Johann Michael Sailer, pionýr ekumeny, který je v mnohém mým biskupským vzorem – zejména v tom, jak spojoval teologii a pastýřskou praxi. A ovšem také sv. Jan Nepomucký, patron mostů, který je ctěn v Bavorsku stejně jako v Česku.

Jaký je stav vaší diecéze?

Během své pastorační praxe jsem poznal víc diecézí, a proto rád odpovídám, že jsem převzal velmi dobré biskupství. Přirozeně to není důvod k sebechvále, chci to brát jako výzvu posilovat v lidech víru, povzbuzovat je a motivovat. A to nejen ve farnostech, ale i v církevních školkách, školách, nemocnicích a dalších zařízeních. Přitom církev nesmí zapomínat ani na ty, kteří víru ve svém životě přestávají potřebovat.

V Německu se už delší dobu diskutuje o tom, jaký by měl být poměr církve k rozvedeným a znovu sezdaným – abychom zmínili aspoň jedno téma, které je zde živé.

Je to pastorační problém, s nímž se potýkáme v církvi už desítky let. V těchto věcech panuje i mnoho zmatků. Tématu se má věnovat biskupská synoda v Římě v říjnu tohoto roku. Tam bude třeba otázky s tím spjaté znovu probrat, aniž se odmocní Ježíšova slova o manželství: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Z toho všeho už dnes vyplývá pro církev jednoznačný úkol: zkvalitnit přípravu na manželství. Jde také o to, aby se v katolickém či křesťanském ekumenickém manželství praktikovaly společné modlitby. Je nutné posílit život s církví. Samozřejmě je nemožné najít obecné řešení pro případy, které se od sebe velmi liší.

Manželství podle katolického pohledu ale zůstává nerozlučitelné. Biskupská synoda samozřejmě bude hledat způsoby, jak se k tomuto problému postavit. Jistě se bude dotazovat i ruské či řecké pravoslavné církve, jak tyto otázky řešily a řeší. Druhý svazek tam totiž není v určitých případech nemožný, předchází-li mu příslušně stanovené pokání, ale jeho uzavření v liturgii není postaveno na stejnou úroveň jako první manželství.

Ještě k Benediktu XVI. Bylo pro něj úlevou, že se vzdal papežského úřadu? Jste v osobním kontaktu?

V posledním půlroce jsem byl s Benediktem XVI. v osobním styku relativně často. Vím, že jeho rozhodnutí rezignovat na papežský úřad předcházel modlitební zápas. Benedikt XVI. pochopil tento krok ve svém případě jako správný a má v této věci vnitřní klid. Dokonce se znatelně zlepšil i jeho zdravotní stav.

S Benediktem XVI. jsme v kontaktu též kvůli vydávání jeho spisů. Je pozoruhodné, jak je skromný a jak říká, že to či ono by se snad už ani nemělo vydávat, i když jde o prvotřídní texty.

V čem si vážíte tohoto emeritního papeže jako teologa?

Je velkým znalcem Písma svatého, což je dáno mimo jiné tím, že působil v zemi reformace. Tato biblická znalost a jasnost jeho písemného projevu je patrná i na trilogii Ježíš Nazaretský, která vzbudila značný ohlas. Kromě toho pro Benedikta XVI. nikdy neexistovala propast mezi vírou katolického intelektuála a lidovou zbožností, což je dáno zase nejspíš tím, že pochází z Bavorska.

A co říkáte na papeže Františka?

Překvapuje nás týden co týden (smích). Je skrz naskrz jezuitou s velmi hlubokým vztahem a přátelstvím ke Kristu a z toho plynoucím vnitřním pokojem a zakotveností. Zcela jasně ví, co chce. Není profesorem, to byla silná stránka jeho předchůdce, který zasahoval do intelektuální debaty, ale František zase zasazuje spiritualitu do každodenního života. Oba papežové se tedy krásně doplňují.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou