Vydání: 2021/19 Májová i se svatým Josefem, 4.5.2021, Autor: Renata Lorencová

Voňavé koláčky a zákusky či snídaňová menu lákaly od počátku nejen místní studenty a kolemjdoucí. Záhy si kavárna získala věhlas širší veřejnosti. Jenže po třech měsících, jako mnoho jiných, musela svůj provoz kvůli pandemii uzavřít.
Kavárna, která je ve správě Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté rodiny, nyní funguje přes okénko. „Sortiment jsme upravili a snídaňové menu, které ve chvíli, kdy studenti nechodí na výuku do školy, nemá význam, jsme zrušili. Ale děláme třeba plněné bagety, které jsou velmi oblíbené. Učitelé z Filozofické fakulty naproti nám si sem chodí pro jídlo – objednají si třeba patnáct baget, což je pro nás hodně, a k tomu koláče,“ líčí zaměstnankyně Věra, která má na starosti výrobu. „Inspirujeme se, kde se dá. Někde objevíme něco, co nám chutná, a hned to vyzkoušíme, třeba dort podle ukrajinské kamarádky. A když je po novince poptávka, zařadíme ji do sortimentu, který se snažíme obměňovat,“ vysvětluje.
Čerstvé pečivo musí pekařky napéct do otevírací doby, proto začínají brzy ráno. Na odbyt jdou hlavně vánočky, mazance, koláče a frgály. Oblíbeným artiklem jsou také bagety a housky. Někdy se stane, že mají do hodiny vyprodáno, to pak po obědě zadělávají další várku. Sestry se podílejí také na výrobě vlastních produktů, jako jsou mošty, džemy a vína.
Že se kavárně i v této době daří, paní Věru překvapuje. „Se sestrou Editou, která se stará o chod kavárny, si říkáme, že nás udivuje, jak pokryjeme všechny náklady. Přispíváme i na dobré účely sestrám františkánkám,“ přibližuje Věra. Peníze posílají do nadačního fondu sester františkánek, který podporuje domovy pro seniory, církevní střední zdravotnickou školu nebo internát. „Myslím, že je to všechno dílo Boží. Sestřičky se totiž modlí, i když pečou dortíky. Třeba růženec nebo korunku k Božímu milosrdenství,“ vypráví paní Věra.
Přiložit ruku k dílu dochází do kavárny i sestra Ivana. „Když mám volno, chodím sem velmi ráda, naplňuje mě to. Každé ráno se pomodlím a prosím svatou Filoménu, ať se nám daří,“ svěřuje se řeholnice. A přidává zážitek: „Věra před nedávnem nabídla odvoz paní, která si u nás objednala dort. Venku se spustil silný déšť. Přece nenecháme paní zmoknout i s dortem… A na druhý den nám přistála u dveří obrovská kytice s poděkováním. Mám pocit, že k nám chodí lidé se zlatým srdcem.“
O zážitky v kavárně není nouze, další přidává paní Věra: „Jedna mladá paní vykoupila všechny koláče lékařům do nemocnice. Jiný pán, který pracuje v očkovacím centru na výstavišti, řekl: ‚Kolik tu máte zákusků? Dejte mi všechny!‘ Měl je také pro zdravotníky. Měla jsem takovou radost!“ usmívá se Věra.
Sestry z kavárny chtějí vytvořit zázemí a místo, kam se lidé rádi vracejí. A to nejen proto, aby si něco koupili a odešli. „Pán, který nám vozí kávu, není praktikující věřící. Velmi si ale cení sestry Edity, že měla odvahu otevřít kavárnu ve středu města, kde jsou takových stovky. Řekl mi: ‚Já vám tak fandím, já se snad začnu za vás modlit. A když je teď to sčítání, přihlásil jsem se jako katolík.‘ Setkávám se tu s lidmi, kteří mají k Bohu velice blízko, blíž, než si sami myslí. Chovají se tak čistě, a když vidí řeholní sestru, často se otevřou duchovním hovorům,“ uzavírá paní Věra.