Obvykle muž nemusí konkretizovat, život muže bývá čitelný, jeho zájmy zřejmé, jeho preference průzračné. Mediální postavičky jistě mohou posloužit zejména pohodlným voličům, v marketingu mají místo, občas některá na obou stranách, neb je to i její PR a třeba koncert bude více navštíven. Publish or perish již v minulém století ustavilo hranice existence. Docela jinak služba, ta je osobní, znalost vzájemná, všednodenní, k ní není co dodat. Snad jen v krizi, kdy prostí propadají panice, třeba zdůraznit směr. O přínosu kandidátů se může přesvědčit každý osobně i bez obrazovek, stejně o jejich kompetencích. Úmysly člověka šlechtí, ale nestačí. Podobně ona žalostná tradice ´68 :Palach Žel socialisté nepřipustí, že 90% jeho smrti je jeho podlehnutí socialismu, zkušenost bolševického ruska, následná zoufalost. Socialisté pod dojmem Dienstbierů a podobných budou tvrdit, že tehdy byl socialismus oblíbený. Tu je poučí podzimní stávky studentů ´68, že lžou jako když tisknou. Mojhi gynasiální třídu zlomili až mnohem později, nastražili SSM. Ze socialismu zoufalství a tak Palach nějak i převzal mužskou zodpovědnost za boj na špatné straně. Konečně relativní nezájem o jeho živý odkaz je zřejmý, jinak když už jen legenda, symbol, užitečný nástroj ´89. Nikoliv nepatrnou roli hrála jeho východiska, tedy reformovaná komunita, kde Hus se svým subjektivismem a elánem převracet svět, byl ctěn. Inspirativní vraždy na sobě pro něj byly proti američanům, ne proti totalitě! Když mu krachlo dobytí rozhlasu, české revoluční klišé, nemohl žít. RIP. V mém okruhu nikdo komunistum socialistum bolševikum nenalít a tak ani jejich okupace nikoho nepřekvapila, i juim jsem vděčný, nechali mne naživu, mohli mne rozstřílet na maděru jako jiné, rozjezdit pásama jako jejich čínští soudruzi mnohem později.