Z vánočních poselství Alžběty II.

Vydání: 2022/52-53 Pojďme tedy do Betléma, 20.12.2022

Příloha: Vánoce s KT

Letošní rok zůstane spojen s královnou Alžbětou II. V červnu jsme si připomínali výročí 70 let na trůnu. V listopadu po jejím úmrtí pak celý její život, který byl prodchnutý vírou.


Přestože jsou Vánoce časem štěstí a dobré nálady, pro ty, kteří ztratili své blízké, mohou být těžké. Zvláště letos chápu proč. Pro mě však bylo v měsících po smrti mého milovaného Philipa útěchou vřelé a láskyplné vyjádření mnoha poct jeho životu a dílu. Jeho smysl pro službu, intelektuální zvídavost a schopnost vytěžit z každé situace zábavu – to vše bylo neodolatelné. Ten rošťácký, zvídavý záblesk byl na konci stejně jasný, jako když jsem ho poprvé spatřila. Ale život se skládá z posledních rozloučení i prvních setkání. (Z loňského vánočního poselství Alžběty II.)Snímek www.royal.uk

Před 70 lety započala mladá královna tradici vánočních poselství. Už v tom prvním, ještě před slavnostní korunovací, byla ústředím motivem víra. „Chci vás všechny požádat, ať už jste jakéhokoli vyznání, abyste se za mě v tento den modlili – abyste se modlili, aby mi Bůh dal moudrost a sílu splnit slavnostní sliby, které učiním, a abych mohla věrně sloužit jemu i vám po všechny dny svého života,“ řekla tehdy národu. Slova víry pak z jejích projevů nikdy nezmizela. Stmelující a povzbudivé promluvy jsme poslouchali třeba tehdy, když se nám podobného tónu od našich veřejných představitelů nedostávalo. Připomeňme si některé pasáže z královniných proslovů.

Útočiště pro uprchlíky (1956)

Opět se po celém světě vyměňují vánoční pozdravy. Slova a myšlenky čerpající inspiraci z narození dítěte v Betlémě před dávnými časy létají mezi námi ze všech částí Společenství národů i ze vzdálených a osamělých prostor Antarktidy na neviditelných křídlech vědy dvacátého století.

Ani dlouhá a neklidná staletí, jež uplynula od doby, kdy se toto dítě narodilo, ani složitý vědecký rozvoj našeho věku nijak neumenšují prostou radost a jasnou naději, kterou všichni cítíme, když slavíme jeho narozeniny.

Zejména v tento den rodinného svátku si připomeňme ty, kdo stejně jako Svatá rodina před nimi, byli kvůli válkám či násilí vyhnáni ze svých domovů. Říkáme jim „uprchlíci“: poskytněme jim skutečné útočiště. Postarejme se, aby se pro ně a jejich děti našlo v hostinci místo.

Pravda a odvaha (1957)

První z těchto vánočních poselství odvysílal můj dědeček před pětadvaceti lety. Dnešní den je dalším mezníkem, protože televize mnohým z vás umožňuje mne vidět o Vánocích ve svých příbytcích. Pevně doufám, že díky tomuto novému médiu bude mé vánoční poselství osobnější a bezprostřednější.

Věřím v naše kvality i sílu, věřím, že společně můžeme dát světu příklad, který povzbudí poctivé lidi všude na světě. Ráda bych vám přečetla několik řádků z knihy „Poutníkova cesta“, protože jsem si jista, že spolu s panem Zapravdu chrabrým můžeme říci tato slova:

„Ač s velkými obtížemi jsem se dostal až sem, nelituji námah, kterých mi přitom bylo podstoupit. Svůj meč dávám tomu, kdo mě na mé pouti vystřídá, svou odvahu a dovednost tomu, kdo ví, jak je získat. Své znamení a jizvy si nesu s sebou, aby mi byly svědkem, že jsem bojoval v bitvách toho, jenž mne nyní odmění.“

Odpuštění a smíření (1976)

Vánoce jsou časem smíření. Časem, kdy se scházejí rodiny a přátelé, kdy se zapomíná na rozdíly. Smíření bývá, podobně jako po americké válce o nezávislosti, výsledkem rozumu, tolerance a lásky, a myslím, že Vánoce jsou vhodnou dobou k tomu, abychom se nad tím zamysleli.

Dárek, kterého bych si v příštím roce nejvíce cenila, by bylo nacházet smíření všude tam, kde je ho zapotřebí. Smíření, které by přineslo mír a bezpečí rodinám a bližním, kteří v současné době trpí a jsou rozděleni.

Pamatujte, že dobro se šíří a každá maličkost pomáhá. Z malých začátků je mocným věcem růst, jako vskutku vyrostly i z dítěte v Betlémě. Přeji vám všem šťastné Vánoce a ať nový rok přinese smíření všem.

Svátky dětí (1986)

Vánoce jsou svátkem pro všechny křesťany, ale zejména jsou to svátky dětí. Jak všichni víme, připomínají narození dítěte, které se narodilo obyčejným lidem, vyrůstalo velmi prostě v rodném městě a vyučilo se tesařem.

Jeho život tedy začal ve skromných podmínkách, vlastně ve stáji, ale měl mít hluboký vliv na běh dějin a na celé generace jeho následovníků. Nemusíte být bohatí ani mocní, abyste měnili věci k lepšímu, přispět může svým vlastním způsobem každý z nás.

Jako dítě měl Ježíš štěstí v jednom velmi důležitém ohledu. Jeho rodiče byli milující a ohleduplní. Dělali vše pro to, aby ho ochránili před újmou. Opustili svůj vlastní domov a stali se uprchlíky, aby ho zachránili před králem Herodem. Vychovávali ho podle tradic své víry.

Starat se o děti a vychovávat je není snadné za jakýchkoli okolností – ať už jste slavní, nebo zcela neznámí. Všichni ale můžeme pomoci tím, že necháme ducha Vánoc naplnit své domovy láskou a péčí a tím, že budeme dbát na příkaz našeho Pána, abychom se k druhým chovali tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám.

Když, jak říká Bible, Kristus rostl a byl čím dál moudřejší, ujal se svého úkolu vysvětlovat a učit, co od nás Bůh chce. Dvě poučení, která pro nás měl a která zdůrazňoval ve všem, co říkal a dělal, jsou poselství o Boží lásce a o tom, jak je důležité, abychom i my milovali ostatní lidi.

V této zemi i ve světě existuje mnoho vážných a hrozivých problémů, které se však nedají vyřešit, dokud nezavládne mír v našich domovech a láska v našich srdcích. Poselství, které nám Bůh skrze Kristův život a příklad poslal, je velmi prosté, ačkoli uvádět je do praxe se zdá být velmi obtížné.

Všem vám bez ohledu na víru a rasu z celého srdce o těchto vánočních svátcích přeji klid a pohodu s rodinami.

Láska a laskavost (1989)

Všichni jste viděli snímky Země pořízené z vesmíru. Na rozdíl od všech ostatních planet sluneční soustavy se Země ve vesmíru třpytí zeleně a modře a působí jako velmi příjemné místo k životu.

Technické dovednosti samy o sobě nestačí. K záchraně planety mohou přispět pouze tehdy, pokud se také naučíme žít podle zlatého pravidla, které nás učil Ježíš Kristus – „miluj bližního svého jako sebe samého“.

Mnozí z vás jistě slyšeli příběh o milosrdném Samaritánovi a o tom, jak Kristus odpověděl na otázku (jednoho chytrého právníka, který se jej snažil nachytat): „Kdo je můj bližní?“ Ježíš vyprávěl o pocestném, který byl přepaden a zůstal zraněný u cesty, kde ho vidělo několik významných lidí, kteří kolem prošli, aniž by se zastavili a pomohli. Bližním pak byl ten, který se zastavil, pomohl mu a ujistil se, že je o něj dobře postaráno, než sám pokračoval v cestě. (...)

Vy, děti, nám dáváte cosi neocenitelného. Stále hledíte na svět s úžasem a připomínáte nám dospělým, že život je nádherný a vzácný. Dětská bezradnost a bezmocnost v nás často probouzejí to nejlepší.

Součástí tohoto „nejlepšího v nás“ by mohla být zvláštní něha vůči Zemi, kterou sdílíme jako lidské bytosti my všichni společně a kterou jako národy světa zanecháme svým dětem a dětem našich dětí. Kvůli nim k ní musíme být laskaví.

O Ježíši (2000)

Vánoce jsou tradičním, ne-li skutečným dnem narození muže, jenž byl určen, aby změnil běh našich dějin. Dnes slavíme to, že se před dvěma tisíci lety narodil Ježíš Kristus; je to skutečné výročí tisíciletí.

Prostá fakta z Ježíšova života jen málo naznačují, jaký vliv bude mít na svět. Jako chlapec se vyučil tesařskému řemeslu otce. Poté se stal kazatelem a získal dvanáct pomocníků. Jeho služba ovšem trvala pouze několik let a on sám nikdy nic nenapsal. Brzy po třicítce byl zatčen, mučen a spolu se dvěma zločinci ukřižován. Jeho smrt mohla znamenat konec životního příběhu, přišlo však zmrtvýchvstání a s ním i počátek křesťanské víry.

S vlivem Kristova života se i v naší velmi materiální době setkáváme všude kolem sebe. Chcete-li vidět projev křesťanské víry, stačí se podívat na úctyhodné katedrály a opatství, zaposlouchat se do jejich hudby nebo si prohlédnout jejich vitráže, knihy a obrazy.

Skutečným měřítkem Kristova vlivu však nejsou jen životy svatých, ale též dobré skutky, které den za dnem po celá staletí pokojně vykonávají miliony mužů a žen. Mnozí se nechali inspirovat Ježíšovým prostým, ale mocným učením: miluj Boha a miluj bližního svého jako sám sebe – jinými slovy, chovej se k druhým tak, jak bys chtěl, aby se oni chovali k tobě. Ježíš kladl velký důraz na to, abychom duchovnosti dávali praktický smysl.

Pro mnohé z nás má víra zásadní význam. Mně osobně poskytují Kristovo učení a má osobní odpovědnost před Bohem vodítka, jimiž se snažím řídit svůj život. Stejně jako mnozí z vás i já z Kristových slov a příkladu čerpám velkou útěchu v těžkých chvílích.

Věřím, že pro nás všechny zůstává hluboce důležité křesťanské poselství vyjádřené slovy známého požehnání:

„Jděte do světa v pokoji, buďte stateční, držte se dobrého, neodplácejte zlé zlým, posilujte chabá srdce, podporujte slabé, pomáhejte trpícím, ctěte všechny lidi.“

Je to prosté poselství soucitu... Stejně silné dříve i dnes, dva tisíce let po Kristově narození.

Víra a naděje (2002)

Důležitou událostí v životě každého z nás jsou výročí. Vánoce jsou výročí Kristova narození před více než dvěma tisíci lety, ale i mnohem víc než to. Jsou to oslavy zrození myšlenky a ideálu.

Vím, jak moc spoléhám na svou víru, která mě provází životem v časech dobrých i zlých. Každý den je novým začátkem. Jediným správným přístupem k životu je pro mne snažit se dělat to, co je správné, dívat se na věci z nadhledu, snažit se co nejlépe vyrovnávat s tím, co den přináší, a důvěřovat Bohu.

Stejně jako ti z vás, kteří čerpají inspiraci z víry, i já čerpám sílu z poselství naděje křesťanského evangelia. Posilněna jím i podporou, již jste mi po celý uplynulý rok poskytovali a jež pro mne tolik znamená, se těším na nový rok, na výzvy a příležitosti před námi a na to, že vám dále budu každý den sloužit, jak nejlépe dovedu.

Soucit a péče (2007)

Na dnešní den připadá narození Ježíše Krista. Mimo jiné nám připomíná, že je to příběh jedné rodiny – rodiny ve velmi tísnivé situaci. Marie s Josefem nenašli místo v hostinci, museli se spokojit s chlévem a novorozený Ježíš byl uložen do jeslí. Rodina byla vypuzena.

Možná právě kvůli této rané zkušenosti navazoval Ježíš Nazaretský po celou dobu svého působení přátelství s lidmi, které ostatní ignorovali nebo jimi opovrhovali. Dával tak najevo víru, že nakonec jsme si všichni bratry a sestrami v jedné lidské rodině.

Vánoční příběh tak poutá pozornost ke všem, kdo se ocitli na okraji společnosti – lidem, kteří se cítí odříznuti a znevýhodněni; lidem, kteří z toho či onoho důvodu nemohou plně využívat výhod života v civilizovaném a zákony dodržujícím společenství. Těmto lidem může moderní svět připadat jako vzdálené a nepřátelské místo.

Z knihy Geoffreyho Waugha (ed.): Víra královny Alžběty II., kterou vydá v roce 2023 Karmelitánské nakladatelství, vybral Karel Pučelík.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články



Aktuální číslo 5 31. ledna – 6. února 2023

Co popřát novému prezidentovi

Ke gratulacím nově zvolenému prezidentovi ČR Petru Pavlovi se připojují i představitelé církve. „Nevidím vítězné ani poražené voliče. Vidím, že v této volbě vyhrály…

celý článek


Není čas naříkat, ale rozhlížet se

Co je církev? Říkáme, že je Kristovo Tělo – a já věřím, že Bůh jej v tomto světě nenechá zaniknout. Dosud se totiž církev dostala i přes sebevětší krize a byla…

celý článek


Proč nás volby rozdělily a co s tím

Důležitý problém kolem prezidentských voleb je „polarizace společnosti“, tedy to, že se lidé o kandidátech a jejich názorech často hádali a někdy i rozkmotřili. A…

celý článek


A stíháš dělat ještě něco?

S narozením prvního potomka si maminky začnou klást otázky: Neztratím se v nekonečném kolotoči krmení, přebalování a péče o domácnost? A kde najdu čas pro sebe, manžela, Boha?

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay