Vydání: 2007/27 Velehradské dvojčíslo, 2.7.2007

Příloha: Perspektivy

Potíže s integrací muslimských menšin má řada západoevropských zemí. Také Německo. Nedošlo tam sice k podobným jevům jako v Paříži nebo v Londýně, ale důvodů k znepokojení je dost. Děti z muslimských rodin sice chodí do německých škol, ovšem výuku často zanedbávají, jejich rodiče se školou nespolupracují, turečtí a arabští výrostci šikanují učitele a německé vrstevníky. I tam přitahují koránské školy nespokojence a v místním muslimském prostředí nacházejí útočiště militantní islamisté.
Vláda podporuje osvojování němčiny a vyzývá německé muslimy, aby zakládali svá sdružení, která by je reprezentovala navenek. Chce je vtáhnout do občanské společnosti. Snadné to není. Vzniká projekt výuky islámu na německých školách, a to v němčině. Objevují se překážky. Kdo bude učit? Dětí z muslimských rodin jsou tam statisíce. Kde vzít tisíce učitelů?
Na některých univerzitách vznikly katedry islamologie, které by je měly připravovat. Začínají na nich působit rodilí Němci, kteří konvertovali k islámu (takových konverzí je tam každoročně několik tisíc). Zatím neexistuje didaktika takové výuky. Přistěhovalci patřili v zemích svého původu k nižším vrstvám, jejich nízká vzdělanost (i náboženská) poznamenává také jejich děti. Náboženská formace v muslimských komunitách probíhá tradičně, tedy ústně, vesměs stylem otázka-odpověď (jak to známe z katechismů).
Chystaná strategie výuky islámu má mít „západní“ ráz. Nechce se vyhýbat racionální reflexi náboženské víry, což není v islámu obvyklé. Jak přijmou novou vymoženost (pokud se prosadí) žáci a rodiče, není známo. Jde o pozoruhodný experiment. Pokud se podaří a pokud jej budou tolerovat země světového islámského společenství, může znamenat změnu průběhu soužití obou komunit. Jeho nezdar bude prognosticky neblahý, protože jiný integrační projekt zatím na Západě neexistuje. Bude to iniciativa nejméně na jednu generaci. Zatím chybějí lidé, kteří by ji realizovali.
od