Vánoce v Praze i na jižní polokouli

Vydání: 2020/51-52 Aby se vaše radost naplnila, 15.12.2020, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Vánoce s KT

Letošní Vánoce plánuje velvyslanec Vatikánu v ČR Mons. Charles D. Balvo strávit na nunciatuře. Advent a vánoční svátky v Dietrichsteinském paláci ve Voršilské ulici na Novém Městě v Praze a v českém hlavním městě má rád. Užívá si je ve společnosti svých spolupracovníků. Letos už pošesté.


Adventní kalendář od maminky. Charles D. Balvo jej dostal poštou do Ghany a vozí jej dodnes všude s sebou. Snímek Martina Řehořová / Člověk a Víra

Poprvé tu pobýval jako jeden z vatikánských diplomatů na konci devadesátých let. V roli nuncia pak poslední tři roky. „Do České republiky jsem přicestoval jako velvyslanec Vatikánu na konci listopadu roku 2018, takže jsem brzy mohl prožívat slavení adventu a Vánoc v nádherné atmosféře Prahy se spoustou ozdob, světel a vánočních trhů. Zároveň tu bylo a je možné dobře vnímat opravdový pocit očekávání oslavy hlavního vánočního svátku, což vystihuje skutečný smysl výrazu ‚advent‘ i celé směřování tohoto liturgického období,“ líčí svou dosavadní pražskou zkušenost Charles D. Balvo.

Během čtyř adventních nedělí rád vzpomíná, jak toto liturgické období prožíval jako dítě s rodinou ve Spojených státech: „Velmi se těším z adventního věnce, připomíná mi čekání na Vánoce u nás doma. Mívali jsme jej zavěšený nad jídelním stolem pod stropem. Když jsme chtěli zapálit svíci, museli jsme vylézt na židli. Tu první zapaloval vždycky tatínek, druhou maminka, třetí nejstarší dítě, tedy já, a tu čtvrtou pak nejmladší z rodiny.“

Co naopak v Americe ani jinde ve světě, kde pobýval na diplomatických misích, nemohl poznat, jsou české roráty – adventní mariánské mše doprovázené unikátními zpěvy. „Poprvé jsem je zažil loni díky pozvání arcibiskupa Jana Graubnera v olomoucké katedrále. Je to zvyk, který mě opravdu oslovil. Ač musím přiznat, že si nejsem jist, zda bych to zvládl třeba každý den. Přeci jen začínají ještě před rozbřeskem,“ přiznává Charles D. Balvo. Neméně oceňuje zdejší adventní a vánoční hudbu: „Ten repertoár je opravdu široký. Je zde tolik vánočních písní a koled – a mě nejvíce dojímá, kolik lidí zná a zpívá koledu Narodil se Kristus Pán. Mnohokrát jsem poslouchal také Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby a rád jsem se připojoval zpěvem, když doprovázela bohoslužbu, zvláště v pražské katedrále.“

Vánoce u Balvů

Také štědrovečerní večeře, a zejména nadílka byly pro arcibiskupa Balva novou zkušeností. Za oceánem se totiž 24. prosince nekonají. Dárky čekají na děti až na Boží hod. „Moje nejstarší vánoční vzpomínky sahají právě k okamžikům, kdy jsme se spolu s bratrem a sestrou probouzeli na první svátek vánoční a s velkou radostí uviděli vánoční stromek, dárky, ostatní vánoční dekorace a ozdoby. Rodiče zpravidla všechno připravovali o Štědrém večeru poté, co jsme my děti šly spát. Proto pro nás to vánoční ráno bylo tak kouzelné. Když jsme pak byli větší, pomáhali jsme zdobit vánoční stromek, připravovat výzdobu a také balit dárky pro každého člena naší rodiny,“ vzpomíná nuncius a dodává: „Co se týče dárků, měl jsem jako kluk moc rád vše, co se skládalo (a tomu se trochu věnuji dodnes), takže jsem měl největší radost ze stavebnic z plastu nebo ze dřeva. A když jsem byl starší, často jsem si přál a dostával plastové slepovací modely, zpravidla aut.“

Nejdůležitější součástí Božího hodu vánočního však byla u Balvů účast na mši svaté. Jako malé děti chodili sourozenci s rodiči až na ranní bohoslužbu, když byli starší, už na půlnoční. Na té také bratři společně ministrovali. „Ve známé české písni se zpívá: ‚Já sním o Vánocích bílých.‘ Rád si takové připomínám. Jednou, když mi bylo patnáct nebo šestnáct a měl jsem jít ministrovat na půlnoční, napadlo tolik sněhu, že nebylo možné jet autem a do kostela vzdáleného čtyři kilometry jsem musel jít pěšky,“ ohlíží se.

Na nadílku a dopolední bohoslužbu navazuje ve Spojených státech slavnostní oběd – hlavní vánoční jídlo je připravováno na poledne, případně na časné odpoledne. „Jako hlavní chod obvykle býval krocan či grilované hovězí maso s bramborem a různými druhy zeleniny,“ představuje vánoční tabuli nuncius.

Svátky na jižní polokouli

Kvůli své práci zažíval Charles D. Balvo Vánoce na diplomatických misích hned na několika kontinentech. Vzpomíná například na ty v Ghaně a ukazuje nám adventní kalendář a vánoční stromek. Oboje mu v roce 1987 poslala maminka právě do Afriky, aby si užil svátky daleko od domova bez stesku. Dodnes si je vozí s sebou a uchovává jako svůj vánoční poklad. Jak vysvětluje, stromeček totiž v Africe patří ke zcela neobvyklým atributům svátků.

Na dalším z působišť, na Novém Zélandu, se zase setkal se zvláštním druhem stromku. Je jím pohutukawa, železnec ztepilý, a jelikož v prosinci kvete, má zelené listy a jasně červené květy s dlouhými tyčinkami. „Nový Zéland leží v jižním mírném pásmu, a tak tam Vánoce vlastně počasím připadají na začátek léta. Nicméně většina vánočních tradic tam má evropský, nebo spíše anglický původ, ovšem s místní příchutí. Lidé si doma instalují dekorace, včetně betlémů, ale nezdobí si celé domy jako ve Spojených státech nebo v České republice,“ přibližuje nuncius a doplňuje: „I když na Novém Zélandu není jinak příliš silná náboženská praxe, na bohoslužbu do kostela přichází i tak dost lidí. Oblíbenou aktivitou je tam zpívání vánočních písní, někdy i na veřejnosti, v ulicích nebo na náměstích. Na nunciatuře ve Wellingtonu jsme měli výborné vztahy s našimi sousedy a každoročně jsme v polovině prosince pořádali večer se zpíváním koled a malým občerstvením, na čemž jsem se podílel velmi ochotně a rád. Byla to krásná setkání.“

Arcibiskup Balvo si nepamatuje, že by kdy oslavoval Vánoce osamoceně, bez druhých. A někdy je slaví dokonce ještě jednou – dodatečně. „V několika uplynulých letech jsem spolu se svými dvěma mladšími sestrami oslavoval Vánoce netradičně v červenci. Na ty skutečné Vánoce jsem se totiž dostal domů naposledy v roce 1996, a proto slavíme tyto svátky jako rodina při příležitosti mé dovolené. Sestry vyzdobí dům, pouštíme si vánoční koledy a hudbu, společně stolujeme, dáváme si dárky a těšíme se z toho,“ uzavírá nuncius.

JIŘÍ MACHÁNĚ



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články



Aktuální číslo 20 11. – 17. května 2021

Statečný patron lidí od vody

Na konci května uplyne 300 let od blahořečení sv. Jana Nepomuckého. Slavit se bude nejen v jeho rodném Nepomuku.

celý článek


Síla, kterou má jednota

Desítky duchovních různých církví se 8. května připojily ke společné Deklaraci smíření v Praze na Bílé hoře, kde se před 400 lety odehrála známá bitva.

celý článek


Soudce, který se nebál mafie

Nového patrona mají od minulé neděle právníci a soudci. Je jím Sicilan Rosario Livatino, kterého pro jeho důslednou službu spravedlnosti zastřelila mafie Stidda v září 1990.

celý článek


Konfrontační styl je zničující

Publicista, pedagog, skaut, mediální analytik, člen redakční rady Perspektiv KT JIŘÍ ZAJÍC slaví sedmdesátiny. Některé své životní role a postřehy přibližuje v rozhovoru.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay