26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

V tomhle chceš jít do kostela?

23. 2. 2016

|
Tisk
|

Jak vedeme svoje děti, aby se uměly vhodně oblékat? Bez trochy tolerance to nepůjde.

Vydání: 2016/9 Papež se vrátil z jámy lvové, 23.2.2016, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma



Aby nebyla zima. Aby nebylo horko. Abychom nedráždili, ale aby nám to slušelo. Když jsme malí, oblékají nás rodiče. A tak jako zapínat knoflíky nás učí vybírat, kombinovat i vycítit, proč do kostela nepůjdeme v šortkách a na hřiště v krajkových šatech. „Svým dětem jsem připravovala oblečení na druhý den tak do dvanácti let. Měla jsem svoji představu, co se mi na nich líbí, a dokud se nezačaly bránit, tak se podle mě oblékaly,“ ohlíží se Lenka, maminka pěti dnes už dospělých dětí. „Snažila jsem se je ovlivnit v tom, co se kam hodí: do divadla, do lesa. Co ohrožuje jejich zdraví – třeba holá břicha. A co je úplně nevhodné – jako vyzývavé oblečení. Že si čepice a šály za rohem strhnou a nacpou do batohu, mi bylo samozřejmě jasné.“
Vkus, zdravotní ohledy a vhodnost by měly být základním pravidlem. Které dítě se ovšem kdy nebouřilo proti „kousavému svetru“ nebo „úplně nemožné čepici“? „Milovala jsem, když moje malinká dcera běhala po zahradě v šatečkách. Jenže když jí byly asi čtyři, sama pochopila, že v šatech se špatně leze na stromy, a od té doby zarytě nosila jen kalhoty,“ zavzpomínala pro KT zpěvačka a moderátorka Karolína Kamberská. Její zklamání se však za několik let obrátilo: „Když jsem o deset let později začala potkávat její spolužačky v síťovaných punčochách a růžových minisukních, byla jsem za dceřin styl velmi vděčná,“ usmívá se Karolína.
Do kostela v džínách, ale hezkých
Zvláště dcery začnou mít podle maminek nejpozději v dospívání vlastní vyhraněné představy. „Dětem do oblečení nemluvím, protože je to marné,“ komentuje Henrieta, která vychovává hned šest potomků. „Holky mají svoji hlavu, je nebezpečné jim cokoliv koupit bez nich. Klukům je oblečení spíš fuk, ale nepohrdnou fešnou košilí: cítí se pak dospělejší.“ V Dominičině velké rodině zase platí, že „schválené“ oblečení je to, co je ve skříni – prostor ovlivnit výběr je pak při společných nákupech s dětmi. „Ne všechno, co se líbí dětem, se líbí také mně. Snažím se ale akceptovat jejich vkus a víc než já na to jejich remcají ony na můj šatník,“ poznamenává Dominika. Děti vede spíše k rozlišování, co je slušné a co vhodné – do školy, do společnosti, do kostela. „I tak jim musím občas v neděli při snídani připomenout, co je za den, kam jdeme a aby se převlékly z mikiny a odrbaných ‚imidžových‘ džínů,“ přiznává Dominika s úsměvem. Jak se však zpívá v oblíbené písni, Kristus Pán občas chodí do kostela i v džínách a s vlasy do copánku. Oblečení řekne mnoho, na vzhledu záleží. Přesto však to nejdůležitější leží uvnitř, a tak i nad tím, že ten druhý má zrovna „ránu“, jde sem tam přivřít oko.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou