Uvádět do bezpečí a nezamlčovat

Vydání: 2022/11 Papež: Válka je šílenství. Přestaňte, 8.3.2022, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma 11

Válkou na Ukrajině žije celá společnost, církev a rodiny. Dotýká se i těch nejmenších a nejzranitelnějších. Je to zásadní událost, která po náročném pandemickém období znovu vnáší do života dětí i dospívajících nejistotu a strach.


Ukrajinské děti na cestě do bezpečí vlakem z polského Přemyšle do Berlína. Jedenáctiletá Sofia se v chodbičce baví s osmiletým Mironem: „Ještě nikdy jsem nebyla v cizí zemi, ale dneska jsme projeli Polsko a Německo a pak pojedeme do Dánska. A nikdy jsem si nemyslela, že budu mluvit anglicky – a dneska překládám mamince.“ Snímek Magdalena Sodomková

Pravda osvobozuje, ale jsou ji děti schopné unést? „Je zapotřebí s nimi o tom hovořit, snad kromě těch nejmenších. Ale i jim je třeba věnovat péči. Na ně totiž přenášejí rodiče svůj neklid, starost a strach. Děti pak samy nevědí, proč jim není dobře a proč se bojí. Reagují pláčem, mají zlé sny, nemohou spát a podobně,“ vysvětluje dětský psycholog Jaroslav Šturma. „Nepomůže, když jim budeme něco vykládat. To my sami se musíme nejdřív dopracovat k pokoji a pak obvykle stačí děti ukotvit v našich vztazích – aby ti nejmenší věděli, že když je tu maminka a tatínek, jsou v bezpečí,“ dodává.

U starších dětí se obavy často projeví například změnou chování, aniž by o svých starostech samy začaly mluvit. „Konflikt na Ukrajině už je v takové fázi, že informace nás doslova obklopily. V kostele i doma se modlíme za mír, o válce už děti zkrátka vědí. Sami bychom tedy měli téma otevřít a nehledat přitom nějaké zvláštní příležitosti typu ,tak a teď si budeme povídat o válce‘. Mnohem lepší je začít hovor při večeři, u mytí nádobí, po společné modlitbě. Mluvme i o svých emocích, podělme se o to, co nám pomáhá, když se bojíme,“ doporučuje pedagožka Lenka Řezníčková, která spolupracuje s Centrem pro rodinný život při Arcibiskupství olomouckém.

Jak upozorňuje, čím jsou děti starší, tím více jsou si vědomé hrozeb a cítí zejména obavy ze ztráty domova, bezpečí a jistot. „Dcera se mě ptá, co bychom dělali, kdyby válka přišla až sem. Zda bychom se museli odstěhovat, jestli by chodila do školy a mohli jsme zůstat spolu jako rodina. Už poměrně malé děti vnímají, že uprchlíci odcházejí ze svých domovů a rodiny se rozdělují. A tak to přenášejí na svůj vlastní život. Musíme jim pomoci se zorientovat a nalézt pocit bezpečí,“ zdůrazňuje
pedagožka.

Starším dětem, které už mají svůj telefon a pohybují se na sociálních sítích nebo sledují zpravodajství, je pak na místě pomoci i s tříděním informací, vést je podobně jako sebe samé k tomu, aby nenechali na sebe proudit zprávy celý den. „Potom je zapotřebí vysvětlovat fakta, zdůraznit své postoje, objasnit jim i konkrétní pojmy: co jsou sankce, jaké hrozby jsou reálné a jaké méně. Vysvětlit jim, kdo je Putin a že ne všichni ruští občané s ním souhlasí. Nesoudit celý národ,“ vyzdvihuje Lenka Řezníčková. S takovým přístupem souhlasí také Jaroslav Šturma: „Od dvanáctého roku už nemá smysl děti před obrazností války chránit, naopak máme s nimi mluvit srozumitelně a prakticky jako s dospělými lidmi. A dát jim také možnost vyjádřit jejich názory a pocity a na ně pak reagovat – pomoci jim je nejen vyslovit, ale také usměrnit. Ale hlavně naslouchat, projevit pochopení a dát najevo, že se mě to dotýká, a nebát se přiznat i svůj strach.“

Podle Jaroslava Šturmy je dobré v případě menších dětí vysvětlovat i samotnou podstatu vzniku války. „Když si představitelé velké země najednou vezmou do hlavy, že jim patří něco z té menší, je to podobné jako když chce silnější kluk obrat bezohledně a silou o hračku slabšího. Ve válce jde ale o životy a takové běsnění rozbíjí a ničí. A my se teď snažíme těm slabším, okradeným, utíkajícím a zraněným pomoci a ulevit. Aby věděli, že na své trápení nejsou sami. Proto jim nabídneme oblečení, jídlo i bydlení, když by bylo zapotřebí. Dětem je nutné takto ukázat východisko i pro naši momentální bezmoc,“ uzavírá psycholog.

JIŘÍ MACHÁNĚ




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 21 17. – 23. května 2022

Papež vybral pražského arcibiskupa

Dlouho očekávané oznámení jména 37. pražského arcibiskupa učinil na svátek Panny Marie Fatimské Mons. Giuseppe Silvestrini, pověřený vedením nunciatury. Stalo se tak…

celý článek


Milník na nekončící cestě

Už za pár týdnů, v neděli 5. června, vstoupí v účinnost reforma Římské kurie, správního aparátu Svatého stolce. Dlouho očekávaná Apoštolská konstituce (ústava)…

celý článek


Meda Mládková a největší Umělec

„Já už chci umřít,“ řekla ta dáma na nemocniční posteli. „A co budete dělat po smrti?“ zeptala se jí MARTA MARIE MAGDALENA ŠMÍDOVÁ, která tam byla na návštěvě…

celý článek


Nepadnout do pocitu marnosti

Když se začne mluvit o emocích v partnerské komunikaci, mnozí hned vidí lítat talíře, křik a slzy, výčitky, případně zlověstné ticho. Emoce ale mohou být i dobrým…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay