Vydání: 2016/33 Olympiáda pod Ježíšovou náručí, 9.8.2016, Autor: Miloslav Vlk

Příloha: Perspektivy 33

O této v letošním roce největší duchovní církevní události, které se ve vrcholný den dle médií účastnilo až 2,5 milionu zvláště mladých lidí od Austrálie přes Dálný východ, Evropu až po Kanadu, bylo v uplynulých dnech a týdnech napsáno mnoho, od její historie, účasti papežů přes tematická zaměření a statistiky až po různé zajímavosti. Média psala z různých úhlů, národních, světových, církevních i proticírkevních. Sám se nemíním pouštět do nějakého celkové hodnocení, ale rád bych se zastavil u této světové události z našeho českého hlediska.
Jedinečná duchovní akce
V historii SDM, které se konaly na různých místech světa, byla setkání větší (např. v Manile asi pět milionů účastníků) a pak menší jako ve vzdálené Austrálii. Ten nynější krakovský SDM patřil k těm větším a konal se navíc v rámci Svatého roku milosrdenství, který byl ohlášen už papežovou bulou Misericordiae Vultus (Tvář milosrdenství) ve svátek Božího milosrdenství 11. dubna 2015. Krakov je navíc místo, kde žila svatá Faustyna Kowalská, misionářka Božího milosrdenství, a kde tuto spiritualitu poznal kardinál Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II., který Faustynu kanonizoval a stanovil svátek Božího milosrdenství pro celou církev.
Tato spiritualita odpovídá přesně celkovému duchovnímu zaměření papežova srdce a celého jeho pontifikátu. Ve svých denních kázáních a duchovních projevech rozvíjel bulu vyhlášení jubilejního Roku milosrdenství a tak dával orientaci pro přípravu krakovského SDM. A vlivem silného přijetí pontifikátu papeže Františka zvláště u mládeže a přijetí jeho osobnosti v celém světě byla „odstartována“ jedinečná a nikdy dříve nevídaná duchovní akce, kterou vzala za svou centra mládeže a ostatní organizace mladých v celé církvi.
V našich Diecézních centrech mládeže sami mladí lidé připravovali duchovní program pro tuto církevní událost, která měla motto „Milosrdní jako Otec“. Konkrétně Papežovy „katecheze“ jim byly vhodným vodítkem. A jistě tu velmi působila i skutečnost, že svatá Faustyna a její spiritualita nejsou u nás neznámé. A svatý papež Jan Pavel II. se u nás také těší velké úctě. To všechno ovlivnilo nevídanou kreativitu mladých lidí pod vedením P. Jana Balíka, a to nejen při přípravě na SDM v Krakově, ale také při větší solidaritě v sociální práci u nás doma.
Na kameni sv. Vojtěcha
V duchu papežových výzev k „budování mostů“ mezi sebou a podle impulsů Národního centra mládeže pod skvělým vedením ThDr. Jana Balíka vložila Diecézní centra do předprogramu SDM návštěvu mládeže některé diecéze v Polsku, např. Hnězdna nebo Opole. Tak pražská mladá děvčata a chlapci navštívili diecézi, v jejíchž základech jsou ostatky našeho prvního českého biskupa sv. Vojtěcha, totiž diecézi Hnězdno, respektive její farnost Miescisko, kde je živá tradice, že zde „Na kameni“ kázával sv. Vojtěch. Na tomto místě, přímo na tomto velkém kameni – je to mohutná nízká plochá skála – slavila mládež pražská a litoměřická spolu se skupinou polské mládeže děkovnou mši ke cti sv. Vojtěcha, který oba národy spojuje. Byla to pohnutá chvíle, když po tisíci letech nástupce na Vojtěšském pražském stolci stál dnes na tomto kameni a před sebou měl křesťany, potomky těch, kteří se kdysi z kázání Vojtěchova „zrodili“...
Už tato skutečnost posílila víru přítomných, neboť jsme si uvědomili, že tu nejsme od včerejška, ale že máme společné hluboké duchovní kořeny zde v Evropě, které reprezentuje v našich církvích početné společenství světců...
S touto velkou předchozí i bezprostřední přípravou jsme pak odjížděli k účasti na pětidenní SDM. Do Krakova z Česka odjíždělo šest tisíc mladých lidí se sedmi biskupy a asi 160 kněžími, mezi nimiž byla řada polských kněží působících u nás v Česku.
Rozhovory ve skupinách
Biskupové a režijní tým našeho Národního centra mládeže byl ubytován ve starobylém cisterciáckém klášteře Mogiła blízko Starého Města. Ostatní čeští účastníci byli pak ubytováni v okolních školách dvou blízkých farností nebo v rodinách, takže programy, které se konaly v klášteře, byly snadno pěšky dosažitelné.
Kolem budovy kláštera je velký klášterní park, přičemž na jedné jeho straně byl ještě za komunismu vybudován krytý prostor pro konání velkých shromáždění a slavení bohoslužeb. Při své poslední návštěvě zde sloužil mši i papež Jan Pavel II. Právě tady se konaly společné dopolední programy naší české a moravské mládeže, která pak odpoledne měla volno jít do města, a večer probíhaly společné modlitby. A samozřejmě na Kampusu Misericordiae se i naši účastnili všech společných programů SDM.
Programy pro společný týden připravoval od září minulého roku dvacetičlenný režijní tým, který také spolupracoval s lidmi z KT, TV Noe a Radia Proglas, které vše věrně přenášely, aby nemocní a ti, kteří se nemohli osobně zúčastnit, mohli být při tom.
Program měl část duchovní a zábavnou. Ta duchovní spočívala v prohlubování tématu SDM o Božím milosrdenství se zaměřením na konkrétní praktický život. Mladí lidé – a bylo jich tam denně kolem pěti tisíc, o víkendu více – si posedali po zemi (ještě že bylo sucho) a tak soustředěně přijímali předkládaná témata.
Poznání Boha ne jako přísného soudce, který číhá na naše přestoupení, aby trestal, ale jako Otce, který vychází člověku vstříc, aby mu v jeho slabosti a často neúnosných situacích pomohl, odpustil a iniciativou své bezmezné lásky dal perspektivu jít dál a aby také člověk svou zkušenost ze setkání s nekonečnou láskou sdílel druhým. Po takových důležitých tématech se mladí lidé seskupili do diskusních kroužků a otevřeně hovořili o tom, co slyšeli, jak to vstupuje do jejich životní zkušenosti a „co se s tím dá dělat“. A mohli různými cestami klást otázky kněžím, kteří je doprovázeli a byli neustále k dispozici pro dialog a rozhovory a případně i pro svátost smíření.
Stvořeni ke vztahu
Na mne tyto chvíle udělaly velký dojem. Mladí lidé přicházeli dobrovolně a chodili na tyto programy zcela svobodně, přestože SDM nebyl jednoduchou záležitostí, ale byl spojen s velkým nasazením, s určitým vypětím sil a námahou a také s určitou hmotnou zátěží.
A přece jsem viděl, když jsem se díval do tváří takového množství mladých, krásných lidí, velké úsměvy, štěstí a pohodu. A jistě tu byla deklarovaná i ochota nasadit se pro to, aby i jejich přátelé byli šťastní. V různých rozhovorech zaznívalo, že člověk nemůže být šťastný „sám“, bez druhých, protože Bůh člověka stvořil ke vztahu, ke společenství a tuto „identitu“, toto určení nám vtiskl do naší DNA.
Myslím, že našich asi 6 tisíc mladých lidí, takto připravených, je dobrým vkladem do pochmurných tragických situací, o kterých se z médií tak často dovídáme a pro jejichž řešení společnost tak málo podstatného dělá. Myslím, že by si toho měli politici dobře všimnout.
Byl jsem mile překvapen, že v tomto duchovním týdnu nezůstalo jen u krásných duchovních témat, ale byly zařazeny i veselé momenty, ne bez jemně skrytého hodnotového akcentu. Scénky byly většinou ze zábavného repertoáru „pana Kešu“, který studuje herectví a někdy tvoří pro TV Noe. Nebyla to jen „sólo“ vystoupení, ale ke spolupráci byli přitahováni i diváci. I já sám jsem musel udělat „malé zjevení“.
I tady jsem měl radost z toho, jak mnoho mladých dovede životně pojímat „duchovno“ a pracovat s ním. A zdá se, že jsou připraveni takovouto víru sdělovat srozumitelně druhým. Nechci přehánět, ale měl jsem pocit, že se tu uchytilo něco ze stylu papeže Františka...
Růženec a křížová cesta
Mladí lidé měli v dopoledním programu řadu meditací na texty většinou z denní bohoslužby slova, protože kolem poledne biskupové a kněží koncelebrovali pro přítomné účastníky mši svatou. Když jsem ve čtvrtek toho týdne měl kázat, zjistil jsem, že mi ti, kdo měli před tím krásné meditace, vyčerpali mé evangelní téma. Měl jsem z toho velkou radost a naplnilo mě to nadějí pro budoucnost církve.
Biskupové tu měli za úkol přinést do programu katechezi z evangelního textu nebo s tématem blízkým myšlence SDM. To byl jeden z vkladů přítomných biskupů do mládežnického programu.
O uměleckém nadání režijní skupiny jsem se přesvědčil i při dalších částech programu – např. když animovali modlitbu růžence různými scénkami k jednotlivým jeho „tajemstvím“ nebo ještě silněji s pantomimou při křížové cestě ve večerních hodinách, již v přítmí... To bylo velice působivé. Jednotlivé scénky vtahovaly hluboko do meditace.
Svatý otec mezi prostými lidmi
Velmi působivá byla i česká pouť do Łagiewnik do světového centra Božího milosrdenství, nedaleko od středu města, kam někteří putovali i pěšky. Jsou tu dvě baziliky – starší sv. Faustyny, posvěcená v roce 2003 papežem Janem Pavlem II. při jeho poslední návštěvě rodné země. A ta druhá bazilika sv. Jana Pavla, krásně vyzdobená asi největší sbírkou nádherných tematických mozaik od známého umělce Marka Rupnika. Tyto dva obrovské komplexy jsou světovým centrem poutí k Božímu milosrdenství.
Pouť do těchto míst byla pro naši mládež vedle hlubokého zážitku a duchovního prospěchu v jubilejním Roce milosrdenství určitě velkou posilou víry u vědomí, co tento nám blízký a přes sv. Vojtěcha spřátelený národ dal. Někteří mladí jindy navštívili i jiná významná místa Polska.
K papežově návštěvě tu musím poznamenat, že papež ten čas návštěvy v Polsku věnoval hodně polským biskupům i politikům a vůbec polské katolické církvi. Navštívil také koncentrační tábor Osvětim a významně uctil tichou modlitbou židovské šoa. Našel si čas i k návštěvě jedné katolické rodiny, aby tam požehnal sošku Panny Marie. Kázal svým příkladem: jel jednou na Kampus tramvají, chodil pěšky a vůbec velice se pohyboval mezi prostými lidmi. To udělalo velký dojem. Jeho promluvy na Kampusu znovu ukázaly, že papež nejen mladým rozumí, ale že zná jejich řeč a dovede k nim srozumitelně a účinně promluvit, že je umí „přivést do varu“...
Jsem přesvědčen, že celý tento SDM zůstane v srdcích mladých lidí hluboko zapsán a že hlavně přinese velké plody.