12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

U peněz jsou hlavními vzory rodiče

2. 1. 2013

|
Tisk
|

Ať už máte doma batolata, předškoláky nebo školáky, dříve či později začnete řešit téma děti a peníze. Mluvit o nich, nebo nemluvit? Dávat, nebo nedávat? Na tuto hamletovskou otázku má Eva Skořepová, autorka několika učebnic finanční gramotnosti pro děti a mládež, poměrně snadnou odpověď: Mluvit a dávat.

Vydání: 2013/1 Ohlédnutí za rozdělením Československa, 2.1.2013, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

 Kdy začínají děti chápat hodnotu peněz? Jak a odkdy s nimi na toto téma hovořit?
Rozhodně se nedá říct: Byly ti tři roky a nadešel ten správný čas sednout si ke stolu a pohovořit si o světě financí. Každé dítě dozrává postupně a je důležité na toto téma mluvit tehdy, když má samo potřebu. Už velmi malé děti doprovázejí maminky při nákupech a tehdy poprvé vidí, co je v obchodech za zboží, ale že nemohou mít vše, co tam vidí, a že si to nemohou vzít bez zaplacení. Zároveň jim můžeme vysvětlovat, proč tatínek (nebo maminka) nemůže trávit všechen čas s námi, že musí pracovat a za práci dostane penízky, abychom měli na ty naše útraty. Děti to zajímá, ptají se, což je důležité. Jestli je to ve dvou, třech, nebo čtyřech letech, už je hodně individuální.
 Co když někdo nedostává kapesné – může být ochuzen o nějakou zkušenost?
Názory na kapesné se mohou různit, ale já jsem jeho zastánkyní. Dělala jsem si průzkum mezi staršími školními dětmi, jestli dostávají kapesné a jak vysoké. A ty rozdíly jsou opravdu veliké. Myslím ale, že není nejdůležitější výše kapesného, nýbrž způsob, jakým je dáváme a jaká zde nastavíme pravidla. Tady mohou rodiče na jedné straně hodně zkazit, ale na straně druhé své děti hodně naučit a podpořit vytváření správných návyků ohledně hospodaření s penězi.
 Jaké chyby dělají rodiče nejčastěji, co se kapesného týče?
Často se trápíme otázkou, jaká výše kapesného je pro naše dítě optimální. Měli bychom si však dobře rozmyslet nejen jeho výši, ale také dobu, na kterou dítě peníze dostává, a možnosti změn (podmínek) týkajících se jejich vyplácení. Podle toho, jak dítě roste, mění se jeho potřeby. Můžeme se poradit i s potomky a společně se na podmínkách kapesného domluvit. Mladším školákům bych doporučovala dávat kapesné po týdnu, starším po měsíci. Co se týče jeho výše, samozřejmě musíme vycházet z finančních možností rodiny. Dávejme ale pozor na to, že příliš vysoké dávky nikterak neomezují. Dítě není nuceno svou momentální potřebu něco si koupit odkládat, protože finančních prostředků má dostatek a může si kdykoliv koupit, co se mu zlíbí. Neučí se tak naspořit si na dražší věci. Na druhé straně, pokud má dítě kapesné o hodně nižší, než je zvykem u jeho vrstevníků, často se dostává do psychologicky nepříjemných situací – může se mezi nimi cítit méněcenné. Představte si situaci, když jde parta školáků do cukrárny a jsou mezi nimi tací, kteří si nemohou koupit ani kopeček zmrzliny, protože na něj ze svého kapesného nemají. Jiná situace samozřejmě je, když peníze už (!) nemají, protože je neuváženě utratili hned v pondělí za kupu bonbonů, chipsů nebo jiných lákadel. V tomto případě je to pro děti taková malá lekce. Myslím si, že nejlepší rodiče jsou informovaní rodiče. Ti, kteří mají přehled, jak to chodí jinde. A pak dokážou najít správnou míru, aby potomek nedostával zbytečně moc, ale také aby ho velmi nízké kapesné příliš nevyčleňovalo ze skupiny vrstevníků.
 Nakolik dávat peníze za odměnu?
Jsem zásadně proti modelu dávat peníze jako odměnu za dobré školní výsledky, protože každý na tento svět přichází s jinými dispozicemi. Co jeden zvládne levou zadní, trvá druhému mnohem déle. Jednomu jde učení snadno, druhý se učí dlouho, a jeho výkony nejsou tak dobré. Tohle by se dle mého v rámci rodiny nemělo hodnotit výší kapesného. Velké problémy pak totiž nastávají mezi sourozenci a vznikají třenice, kdo si co zasloužil více („spravedlivě“) a kdo ne. Děti by se měly cítit ve své rodině bezpečně a být milovány bez ohledu na své schopnosti. Proč je hodnotit finančně? To je nesmyslné. Stejný postoj zastávám i v přístupu k domácím pracím, které nás v životě dříve či později dostihnou. Od nikoho za ně nedostáváme zaplaceno, jsou přirozenou součástí rodinného dění. Proč tedy dávat dětem za pomoc doma finanční odměnu? Tak to přeci nefunguje ani v životě dospělých. Nechápu například, že někteří prarodiče za služby a službičky svým vnoučatům platí. Některé věci, které v životě děláme, bychom měli dělat z jiných důvodů. Ne kvůli odměně! Pokud si někdo chce přivydělat, může od patnácti let začít chodit na brigádu.
 Co když rodič neumí sám šetřit?
Říká se, že největší finanční problémy mají lidé, kteří pocházejí z bohatých rodin, kde veškeré platební toky probíhají bezhotovostně a doma se moc neřeší. Děti v takových rodinách často nemají ponětí, že rodiče musí platit za elektřinu, za vodu, za odvoz odpadu. Na druhé straně jsou zadlužené rodiny, kde rodiče vytloukají jednu půjčku druhou, a dluhy se pak nabalují jako sněhová koule. To je druhý extrém, který rozhodně v dětech nepodporuje správné postoje k penězům. Nejlépe informovány jsou děti, které mají možnost sledovat, jak rodiče s penězi nakládají, a slyší jejich diskuse o tom, co je třeba zaplatit nejdříve, na co se rozhodli spořit, proč si vzali půjčku. Pak si utvoří velmi reálnou představu o nakládání s financemi v rámci rodinného rozpočtu.
 Má smysl dát dítěti kartu a posílat mu peníze na účet?
Některé bankovní ústavy umožňují zřídit platební karty třeba už osmi nebo desetiletým dětem. Ráda bych zdůraznila, že ne všechny jsou v tomto věku na tento způsob nakládání s financemi dostatečně zralé. Je mnohem jednodušší utratit peníze kartou, když nevidím, jak hotovost odchází, a v daný moment přesně nevím, jakou sumu mám na účtu ještě k dispozici, než když mám peníze v ruce a vidím, že už mi zbývá jenom polovina. Takže karta může být způsob, jak ratolesti učit, ale až v momentě, kdy jsou schopny hospodařit s hotovostí. Tady se opět vracíme k důležitosti kapesného jako k prvopočátku vytváření si základních postojů a dovedností, jak hospodařit s osobním rozpočtem. Pokud to děti zvládnou s hotovými penězi, mohou pokročit dále a vyzkoušet si používání platební karty. Jestli je to v deseti, nebo v patnácti letech, už záleží na rodičích a konkrétním dítěti.
 Jak bychom měli s dětmi mluvit o penězích v různém věku?
V první řadě chci zdůraznit, že určitě je třeba s potomky na toto téma hovořit. V některých rodinách může převládat názor „nebudeme tím děti zatěžovat, na to mají dost času“. Jako rodiče máme někdy potřebu své děti chránit, ale moc jim tím nepomůžeme. Měly by se od nás rodičů učit věcem z různých oblastí života, a tedy i z oblasti finanční, která je – ať chceme, nebo nechceme – pro fungování naší společnosti významná.
I my jsme doma dlouho přemýšleli, jak s potomky na toto téma rozmlouvat. Přece jen nemůžete před malé dítě položit tabulku nákladů domácnosti a vysvětlovat, co je co. Proto jsme napsali Chytré pohádky z lesní mýtinky a Chytré pohádky z městské zahrádky (Grada, 2012 – pozn. red.), které zavedou čtenáře mezi zvířátka. Pohádkový příběh se ale vždy točí okolo ekonomického problému či peněz. Pohádky tak děti i dospělé pobaví a zároveň trochu poučí. Otázky na konci každého pohádkového příběhu by měly pomoci nám rodičům, prarodičům a ostatním dospělým, abychom si s ratolestmi na toto téma uměli povídat. A u těch starších pak už opravdu nezbývá než si sednout a vysvětlovat, proč například nepotřebují třetí módní bundičku, ale že by se tyto peníze daly využít jinak. I když jsou tato témata součástí výuky ve školách, hlavními učiteli a vzory jsme vždycky my rodiče.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou