Vydání: 2007/29 Mučedník komunismu farář Josef Toufar, 17.7.2007

Příloha: Doma

Pohádková jezera, neobvyklé skalní útvary, fantastická panoramata, osvěžující horské potoky a přátelští lidé – to vše můžete najít v Dolomitech. Pokud přeje počasí, neznám krásnější místo. To vše mohli již podruhé zažít studenti Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.
Předposlední červnový týden vyrazilo na turisticko-duchovní expedici 44 studentů a 5 pedagogů. Spojit krásu přírody s modlitbami a mší svatou v kapli ubytovny nebo pod širým nebem se ukázalo jako dobrý nápad. „Když jsme se vydali na nějakou túru a na začátek se pomodlili, člověku to dodalo sílu, uvědomil si, že nad námi někdo drží ochrannou ruku. Přestal jsem mít obavy,“ vyjadřuje za mnohé své zkušenosti Michal, student tercie. „I když jsem nevěřící, modlitby mi vůbec nevadily. Přestože byly mše dobrovolné, tak jsem se té poslední u kapličky v horách zúčastnil,“ dodává Tomáš, student ze stejné třídy.
Spirituál školy otec Antonín, který byl v Dolomitech už několikrát, své dojmy shrnuje v následujících větách: „Myslím, že jsme prožili pět krásných dnů. Celé to společenství studentů z různých tříd, které se na expedici sešlo, přispělo k prohloubení vzájemných vztahů. Z duchovního hlediska byly krásné chvíle, kdy jsme se společně cestou s ostatními pomodlili, nebo společně slavili mši svatou, případně jsem mohl udělit svátost smíření, ke které se někteří po delší době odhodlali právě na tomto místě.“

Třítisícovka
Program celé expedice byl velmi pestrý. První den – túra s převýšením 1000 m okolo ubytovny v údolí Gsies. Druhý den – výstup na horu Seekofel (2810 m n. m.). Třetí den – vyvrcholení expedice, výstup na třítisícovku Piz Boé (3152 m n. m.) přes lanem jištěné úseky. O své pocity se s námi podělila Ludmila z 1. B: „Při výstupu na třítisícovku jsem si připadala hrozně malinká oproti těm okolním horám. Uvědomila jsem si, jakou má Bůh nad člověkem moc.“ Čtvrtý den – výstup štolami na vrchol Picollo Lagazuoi (2778 m n. m.). S baterkou a přilbou kilometr a půl v temné štole, pozůstatku bojové linie z první světové války. Díky tomu všemu mohla k zajímavému postřehu dospět Katka, studentka třetího ročníku: „Štoly byly pro mě největším zážitkem. Ukázalo se tam, jaká jsme parta. V té tmě jsme se snažili vzájemně si pomáhat. Bylo to náročné, ale díky pomoci druhých jsem se přemohla.“ Poslední pátý den byl volný program v Lienzu, provinčním rakouském městě. Koupání, nákupy, prohlídka města, ale i krátká túra – to vše se do tohoto dne vešlo.
Co z expedice zůstalo nejhlouběji v srdcích účastníků? Je to prožité přátelství a vzájemná pomoc. Dokladem nám mohou být slova Lukáše, studenta prvního ročníku: „Několikrát se mi stalo, že když jsem šel do kopce, druzí mě podpořili dobrým slovem. Prostě se nestyděli pomoci. I když to možná všem nebylo zřejmé, já si myslím, že uprostřed naší party byl Bůh, který nám žehnal.“ Spolužák Radek ho doplňuje: „Líbilo se mi, že v Dolomitech byla spousta nových lidí, které neznám. Všichni byli otevření, se všemi se dalo pokecat, nikdo vás neodmítl. Díky tomu se po celou dobu expedice udržela radostná a pohodová atmosféra.“
PAVEL MOTYČKA