Ten čas zákonitě musí přijít
Vydání: 2020/31 Farnosti do dnešní doby, 28.7.2020, Autor: Jiří Macháně
Příloha: Doma 31
Děti odejdou z domova. Vylétnou z hnízda, jak se říká. Pro rodiče to bývá náročné období. Provází je obavy z budoucnosti, ztráta jistot, ale i pocitu vlastní potřebnosti a strach ze stárnutí.
Opustit nakonec domácnost rodičů se sluší a patří. Snímek Pixabay
Jak mohou rodiče projít tímto obdobím v dobrém a s vyhlídkou do budoucnosti, která nebude mít temné barvy? „Děti bychom neměli chápat jako smysl života,“ zdůrazňuje psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe. Křesťané dobře vědí, že dítě není jejich majetek, že je jim svěřeno. Náročnější je to prakticky naplňovat. „Náš život nejsou jen děti, měli jsme jej předtím a budeme ho mít i potom. Je naše zodpovědnost starat se o to, aby byl dobrý i bez dětí. Například naše manželství zůstává a neměli bychom jej opomíjet,“ zdůrazňuje.
Někteří rodiče se na toto období těší a počítají s ním, jiní mívají tuto životní etapu komplikovanou zmíněnými obavami a také svými osobními těžkostmi – bývá to čas krizí středního věku. „Bojí se osamění poté, co potomci odejdou z domova a není třeba se o ně starat. Ačkoliv se mnohdy rodiče na toto odlehnutí starostí a péče těšili, je pro ně obtížné. Najednou mají příliš mnoho společného času, nemají starost o potomky a na to už nebyli zvyklí. Tuší, že se objeví jakési prázdno. To pak může vést ke konfliktům mezi manžely, které překvapí,“ vysvětluje pastorální teolog Mons. Aleš Opatrný. Peter Pöthe k tomu dodává, že si proto rodiče odchod dospělého potomka často nevědomě nepřejí. „Mohou se totiž ocitnout beze smyslu života, jen v jakémsi čekání na vnoučata, a to je zúzkostňuje. Na jednu stranu si přejí štěstí a samostatnost svých dětí, na druhou se bojí o ně i o sebe,“ dodává psychoterapeut, který níže v rozhovoru popisuje, jak se na tento náročný životní krok včas a dobře připravit.
Nemusí to být drama
Vylétání z hnízda pak nemusí být žádné drama, a pokud rodiče dostatečně povzbudí sebevědomí svých dětí a zůstanou otevření jejich těžkostem a selháním, může proběhnout snáze. Nehrozí ani tolik rozšířené setrvávání dávno dospělých potomků v rodičovském domě, jemuž se ironicky říká „mama-hotel“. „Všichni musí vědět, že opustit domov se sluší a patří. Přát si to – a brát jako nenormální, když naše dítě odejít nechce. Je třeba mu dát jasnou zprávu: Nemůžeš zůstat v naší domácnosti, já chci mít svůj samostatný život a nebudu ti do třiceti prát prádlo. Mama-hotel je totiž směšný a potupný,“ uzavírá Peter Pöthe.
JIŘÍ MACHÁNĚ
