Svatba v moravském kroji nás zavedla dál, než jsme čekali

Vydání: 2018/26-27 Putování za sv. Cyrilem a Metodějem, 26.6.2018, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Léto s KT

Jak žít neobyčejně, a přitom prostě? Nehledat stále nové zážitky, ale naopak se ohlédnout zpět k našim předkům. Tomáš a Kristýna Beníčkovi se rozhodli prožít svůj svatební den tak, jak ho prožili jejich prarodiče. Vsadili na dávno vyzkoušené zvyklosti a objevili bohatství.


 „Vinšujem ti, kamarádko, vinšujem ti štěstí, aby sa ti dobře vedlo, v tom tvojem manželství. A jak sa ti ale povede, kamarádko moja, přijdi se mi požalovat, až já budu doma. Už ti žádný nepomůže, ani tvůj tatíček, už ty musíš do své smrti, snášet svůj křížíček. Už ti žádný nepomůže, ani tvá sestřička, už tě bude do tvé smrti, bolet tvá hlavička.“ (lidová píseň ze Slovácka). Snímky Lukáš Velecký

Prý jste chtěli mít netradiční svatbu tím, že bude tradiční. V jakém smyslu slova?

Tomáš: Oba pocházíme z moravského Slovácka, konkrétně ze Suché Loze, obce ležící na Uherskobrodsku, kde se ještě v polovině minulého století některé svatby odehrávaly v lidovém kroji podle místních zvyků. Chtěli jsme to také tak a podle historické literatury a vzpomínek pamětníků jsme připravili scénář – kam půjdeme, co se bude odehrávat, naučili jsme se vybrané texty, písničky.

Ale až v den svatby, „naživo“, jsme ucítili hluboký smysl toho všeho. Najednou jsme vnímali, že nepředvádíme přehlídku tradičních svatebních zvyků, ale naopak prožíváme hluboký a skutečný den.

Pojďme od začátku. Ráno jste se oblékl do kroje a dřív, než jste se vydal pro nevěstu, šel jste prý „odprosit“ svoje rodiče.

Tomáš: Jde o takové smíření, které se dřív dělávalo při odchodu potomka z domu. Aby se pěkně rozloučil, odešel v dobrém, aby se urovnaly všechny rozepře z minula. Celý odchod se tím vlastně ulehčuje.

Klekl jsem si tedy před rodiče a řekl: „Mamičko, tatíčku, co jsem vám kdy udělal, čím vás rozhněval, prosím, odpusťte mně to.“ Třikrát dokola jsem to zopakoval a nakonec mi dali rodičovské požehnání a řekli, že mi odpouštějí. Vycházel jsem z domu mé babičky, odkud pochází můj otec, ale už tam dávno nebydlíme. Symbolicky to ale mělo stejnou hodnotu. Já i Týnka jsme ten den chtěli začít tam, kde se cítíme doma – každý v domě prarodičů.

A v průvodu a s muzikou jste pak zamířil pro nevěstu.

Tomáš: Pěšky přes dědinu, jak se chodívalo. Předtím jsem si sice myslel, že půjdeme okolo, že nebudeme všem „cpát“ naši krojovanou svatbu, ale pak jsme si s Týnkou uvědomili, že pro ty, které folklor zajímá a kteří nás znají, bychom mohli připravit nevšední zážitek. Hráli nám kamarádi z cimbálovky, vzali jsme nějaké víno a slivovici, bylo to veselé. Většina ze svatebčanů byla také v kroji, kdokoli se tak mohl připojit.

Co se odehrávalo u nevěsty?

Kristýna: Nastrčení falešné nevěsty, různé scénky, ale hlavně odprošování mých rodičů. To už jsme si před ně klekli oba a text nám předříkával družba. Byl stejný jako předtím u Tomáše, jenom na konci jsme dodávali: „Pro pět ran Kristových, pro Panenku Mariu.“ Musím říct, že na začátku jsme nad těmito tradicemi moc nepřemýšleli, brali jsme to tak, že je prostě zopakujeme, jak se dělaly dříve. Rodičům jsme pak řekli, že na závěr mají říct, že nám odpouštějí, nebo co budou chtít.

Jenže v ten okamžik na mě dolehla jeho síla: pocit, že můj další nový život s Tomášem začíná s čistým štítem.
 

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Speciály, Přílohy



Aktuální číslo 34 16. – 22. srpna 2022

Festival plný radosti z víry

Celostátním setkáním mládeže v Hradci Králové provedl příběh sv. Pavla. „Vstaň! Udělám z tebe svědka toho, co jsi viděl,“ znělo motto týdne.

celý článek


Kardinál Czerny navštívil Osvětim

Někdejší nacistický vyhlazovací tábor v Osvětimi navštívil s delegací polských biskupů kardinál Michael Czerny 9. srpna – v den 80. výročí smrti sv. Terezie Benedikty od Kříže.

celý článek


Zažehnout oheň poznávání

Na univerzitě, v klášteře, farním pastoračním centru nebo u počítače. Vzdělávat se dá skoro všude. S novým školním rokem se rozbíhají některé pravidelné kurzy.

celý článek


Nebát se psát vlastní příběh

Ti starší z nás pamatují mnohé. Příběhy radostné i ty jiné, zkušenosti draze zaplacené, momenty, o kterých se jen těžko mluví. Jak se ale o nich dozvědět, když babička…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay