Přihlásit se
Archivní článek
Pomáháme lidem, aby si pomohli sami
26. 3. 2014
|Tisk
|
Sdílet:
Sestru Annammu pracovníci projektu Praga-Haiti potkali v jednom z nejzapadlejších míst haitského severozápadu, v horské farnosti Ti Riviere. Vyprávěla nám o své práci ve slumu Canaan, který je součástí hlavního města Port-au-Prince. Prosila nás o studnu. Ke konci naší podzimní mise jsme proto Canaan navštívili. Při té příležitosti jsme Annammě položili několik otázek. Hlas veselé, temperamentní a větrem ošlehané dámy, která nosí civilní oblečení, mi stále zvoní v hlavě…
Vydání: 2014/13 Neslyšící budou mít vlastní Bibli, 26.3.2014, Autor: Ivo Roškanin
Příloha: Projekt Praga-Haiti
Jak dlouho už jste na Haiti?
Pocházím z Indie a patřím do misie Kongregace sester Neposkvrněné Panny Marie. Jedná se o mezinárodní kongregaci, patří do ní lidé z Brazílie, Thajska, Belgie, Dominikánské republiky, Indie a dalších zemí. Vysílají nás tam, kde je potřeba. Naším posláním je pomáhat chudým a utlačovaným. Na Haiti působíme od roku 1977. Já jsem zde od roku 1984. Od zemětřesení v roce 2010 pracuji ve slumu Canaan u hlavního města Port-au-Prince. Předtím jsem byla především na severu Haiti.
Můžete přiblížit svou práci?
Jde o zcela nově osídlenou oblast na periferii Port-au-Prince. Lidé sem utekli po seizmických otřesech. Na úbočích hor o rozloze několika kilometrů čtverečních žije přes čtvrt milionu lidí v domcích, chatrčích a stanech bez jakékoliv infrastruktury. Zaměřujeme se především na pomoc ženám. Chceme, aby se staly nezávislejšími. Pořádáme setkání, kde s nimi diskutujeme o Bibli, ale také o jejich každodenním životě. Pomáhá jim to překonat těžkou životní situaci.
Rozvíjíme drobné podnikání. V Canaanu máme také chov kuřat. S mladými lidmi sázíme stromy. Naše oblast s několika tisíci lidmi se jmenuje jednoduše Canaan 1. Takových oblastí vzniklo po zemětřesení v okolí hlavního města osm. Dole na úbočí, kde se chystáte vrtat studny pro františkány, je oblast 3 a 4.
Co je největším problémem v Canaanu?
Právě nedostatek vody. Musíme ji kupovat od různých organizací. Dalším problémem jsou klimatické podmínky. Je tu velmi prašno a větrno. Když přijde období dešťů, lidé obdělají půdu, zasadí fazole, dýně a je lépe. Když neprší, není tu nic. V naší lokalitě je škola, kde je spousta dětí, i z toho důvodu představuje nedostatek vody velký problém. Děti se během vyučování nemají kde napít nebo umýt. Chybí také jakékoliv zdravotnické zařízení. A to mluvím pouze o těch nejpalčivějších potížích…
Jak se daří vaše práce?
Pomoc, která nemá dlouhodobé účinky, nic neřeší. Nechceme lidem věci jen dávat, protože tak se nikam neposunou. Chceme, aby byli méně závislí na ostatních. Jedná se ale o velmi pomalý a náročný proces, protože oni tu na takový přístup nejsou zvyklí. Očekávají, že dostanou věci, aniž se jakkoli přičiní. My na tom ale naopak trváme a chceme, aby převzali určitou zodpovědnost. Je to však opravdová výzva. A stejně tak je to u dětí, čekají od nás, že jim budeme neustále dávat jídlo a pití i všechno ostatní. Je to velmi těžké, ale snažíme se to zlepšit. Zde na kopci máme komunitu asi
70 lidí. Především žen, ale patří k nám i pár mužů. Moc bychom si přáli mít mobilní kliniku i kostel. A také studnu. To je náš velký sen.
Čím se zdejší lidé živí?
Mnoho z nich žádnou práci nemá. Chodí na trh, kam jdou prodávat i kupovat. Když trochu zaprší, pěstují na políčkách zeleninu. Jenže obvykle z toho moc velká úroda není. Většinou žádné jiné zaměstnání nemají a nemají ani jiné aktivity.
Co vám při tak náročné práci dodává sílu?
Především Bůh. On dává odvahu a sílu pokračovat v naší misii. A pak místní lidé. Když vidíte, že i přes všechny těžkosti, kterým musí v životě čelit, jsou stále plní naděje a sami vám naději dodávají. Žijí několik let třeba jen v obyčejném stanu, ale kdykoliv za nimi přijdete, obléknou si to nejlepší oblečení, jaké mají, a pořád se na vás usmívají. Navzdory složité situaci jsou šťastní.
Co by podle vašeho názoru mohlo situaci na Haiti zlepšit?
Jsme tady už mnoho let a člověk musí pořád doufat. Myslím, že jejich víra je zároveň ten největší dar, který mají, a pak je to solidarita mezi lidmi. Snažíme se především měnit mentalitu lidí, na ní totiž velmi záleží. Když chcete něco změnit, musíte nejdřív začít pracovat na tom, jak lidé přemýšlí. Není to jednoduché. Stále se zde projevují dopady otrokářství a na to navazující problémy. Snažíme se pomáhat lidem, aby si mohli pomoct sami. To je naším hlavním cílem.
