26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Soustředit pozornost na nebe

10. 3. 2015

|
Tisk
|

Budu mít v nebi hračky? A jak tam budu spinkat? Kam si tam dám oblečení? Budou tam i moje nejlepší kamarádky? A nebude mi tam zima? Nebudu se v nebi nudit, když tam budu napořád?

Vydání: 2015/11 Františkův 'zázrak', 10.3.2015, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

V určitém věku jsou děti naprosto fascinovány otázkami po nebi, a jak to tam bude vypadat. Nejraději by vše věděly do posledních detailů. Jenže jak s nimi mluvit o nebi, když jsme tam nebyli a sami máme jen jakési své představy, o nichž pochybujeme, zda jsou správné?
„Já si představuju nebe jako velký trůn, na něm sedí Bůh, vedle Ježíš a Maria,“ říká sedmiletá Markéta. „V nebi může i sněžit, když si to budeme přát,“ říká pětiletá Lenka. „Budu tam mít strašně moc dobrůtek a nezkazí se mi zuby. A bude tam babička a moje kamarádky,“ říká pětiletá Lucie. Mnohdy jsou ty dětské představy jednoduché a naivní, někdy ovlivněné pohádkami. Dá se vůbec takovým pohádkovým představám zabránit? Dá se předejít tomu, aby si děti představovaly Boha jako dědečka na obláčku a nebe jako „to modré nad námi“, kde létají duše zemřelých? Aby nechápaly peklo jako místo, kde je horko a kde čerti s rohy a kopyty přikládají pod kotle?
Důležitá je úcta
Ať už jsou otázky našich nejmenších jakékoliv, na prvním místě by měli rodiče dětem přiblížit atmosféru lásky a porozumění a zprostředkovat jim úctu k pojmu nebe. „Díky tomu si děti uvědomí, že je to pro tatínka a maminku něco posvátného,“ radí blanenský farář P. Jiří Kaňa a dodává, že tato úcta je i jakousi obranou proti pokřivenému pohledu, jaký známe z pohádek. Až potom si můžeme s dítětem povídat, jak to asi v nebi vypadá. P. Kaňa přitom říká, že konkrétní návod, jak dětem popsat nebe, neexistuje. „Děti se hodně ptají, často kladou jednu otázku za druhou a někdy možná ani nestojí tolik o odpověď, ale vnímají, s jakými pocity dospělý reaguje. Rodič pak musí vycítit, jestli se potomek ptá s úzkostlivostí, starostlivostí, nebo si spíš dělá legraci; jestli je to jen otázka pro otázku, nebo jestli ho to opravdu trápí. Pokud ano, je namístě reagovat klidně, aby dítě nemělo v této souvislosti pocit stresu,“ vysvětluje kněz.
Cesta „k nebi“ může například začít u svátečních okamžiků v rodině. Čím víc takových společných chvil rodina zažívá, tím snáz může dětem přiblížit atmosféru nebe. „Poslední kniha Nového zákona říká: ,Stvořím nová nebesa, novou zemi.‘ To neznamená, že Pán Bůh hodlá zničit zemi, ale co je dočasné, promění v něco krásného, věčného. Takže to, co nám tady na zemi přináší radost, Pán Bůh promění ve věčnost. Jinými slovy: v nebi nebude nic, co by nám už na zemi nedělalo radost. Je to zpečetění něčeho krásného, co můžeme prožívat už tady,“ nabízí návod P. Kaňa s tím, že bychom měli dětem vysvětlit, že to je nejsou věci, auta, šaty či tablety, které nám přinesou pocit štěstí. Jsou to zážitky, které jsme prožili s našimi nejbližšími. „Největší štěstí člověka spočívá v tom, že ho má někdo rád, a když to dětem takto podáte, můžete mluvit o nebi, protože ve věčném životě půjde o věčné vztahy – a spolu s nimi můžete mluvit i o proměněné přírodě. Bůh nechce, aby to krásné, co prožíváme na zemi, smrtí skončilo. A to už je vlastně téměř definice nebe,“ dodává kněz.
Jak konkrétně odpovídat?
Jestliže dítko klade otázky typu: Budu mít v nebi dobrůtky? Kde tam budu spinkat? Nebude mi tam zima? – je potřeba odpovídat přímo jemu na míru. „Když například bere mlsání jako symbol, že se rodina sejde a společně si vezme něco dobrého, podělí se a je jim dobře, nebál bych se říct, že v nebi budou i dobroty. Ovšem pokud je to mlsoun, který se nerad dělí a za každou cenu si bonbony vymíní, úplně vážně bych mu řekl, že to není tak jisté. Podobně když vycítíte u dítěte obavy, kde bude v nebi spinkat, můžete mu říct, že to bude určitě v jeho postýlce nebo mezi mamkou a taťkou, zkrátka určitě mu bude dobře. Záleží tedy na tom, jak se dítě ptá, jakou má povahu,“ vysvětluje kněz.
Někdy může potomek svého rodiče zaskočit, když mu řekne, že „už by chtěl být v nebíčku“. P. Kaňa radí, abychom nepanikařili a nedali najevo nervozitu. Dítě by nechápalo, proč se rodič, když mluví o nebi jako o něčem krásném, najednou bojí. „Když něco takového dítě řekne, je to směs jeho fantazie a představ – rozhodně jeho výrok nemůžeme vnímat stejně, jako když ho řekne devadesátiletá babička. Radil bych rodičům odpovídat na takové otázky s klidem, aby dítko vnímalo především jejich úctu,“ říká P. Kaňa.
Neztrácejme čas peklem
Zatímco o očistci, jako o čekání na věčné setkání s Bohem, můžeme s dětmi mluvit například o Dušičkách, na peklo se není třeba v útlém věku příliš soustřeďovat. Děti se i tak s tímto tématem setkají až až – nejčastěji v pohádkách nebo na různých besídkách a karnevalech, kdy bývají převlečeni za nezbedné čertíky… „Než se zamotávat do velmi těžkého vysvětlování, co je a co není peklo, spíše bych doporučil věnovat se s dětmi tomu, co je skutečně a ne smyšleně krásné a dobré. Nebe a všechno, co s ním souvisí, je natolik pozitivní a hodnotné, že je škoda každé minuty, kdy na všechny ty cesty k němu nemyslíme. Je škoda zabývat se něčím, co k němu nevede. To platí pro dospělé i pro děti,“ uzavírá kněz.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou