26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Síla „malých“ projevů víry

5. 2. 2019

|
Tisk
|

Často jsou to jen zdánlivě malé projevy víry, které se ale mohou stát spouštěcím mechanismem něčeho většího. Nějak se nás více dotknou, osloví nebo zažehnou jiskřičku – a to nemusíme být ani věřící.

Vydání: 2019/6 Papež v Arábii poslem pokoje, 5.2.2019, Autor: Renáta Holčáková-Masto

Příloha: Doma 6


 
„Jeli jsme do Fakultní nemocnice v Brně a já jsem poprvé v životě slyšela někoho se v autě modlit,“ vzpomíná na zážitek starý více než 15 let Lenka. Mladí manželé z vesnice, přátelé jejího snoubence, je požádali, zda by jim pomohli se ve městě zorientovat. Jeli tam totiž za svou několikaměsíční dcerou, která byla hospitalizována, protože jí selhávalo srdce. „Byl to strašně silný zážitek, který mě tenkrát coby ještě nevěřícího člověka zasáhl až do morku kostí,“ přibližuje své pocity Lenka. „Zeptali se nás, jestli nám nebude vadit, když se během cesty budou modlit za své dítě. Samozřejmě jsme odpověděli, že nikoliv, a oni začali odříkávat růženec. Tenkrát jsem tu modlitbu slyšela vůbec poprvé. Vybavuji si, jak se mi do mozku zarývalo ono stále se opakující: ‚buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi‘.“ Sílu celého okamžiku ještě posílila skutečnost, když se Lenka dozvěděla, že rodiče spolu se zdravotní sestrou svou malou dcerku rychle ve výtahu pokřtili – její zdravotní stav totiž naznačoval, že by nemusela přežít. „Pořád ji vidím, jak tam malá ležela, z hlavičky jí vedla kanyla,“ zahledí se do dálky Lenka a dodává: „Díky Bohu všechno dobře dopadlo. Z malého broučka je teď už krásná velká slečna a já se jen domýšlím, jak moc se tento zážitek podílel na mé další cestě k Bohu…“
Modlitba před jídlem
U Vašků je zvykem, že před každým společným jídlem se chytí u stolu za ruce, společně se pomodlí („Bože, požehnej nám tyto dary, které budeme ve Tvé štědrosti požívat, a dej chleba těm, kteří ho nemají, skrze Ježíše Krista Pána našeho. Amen.“) a pak to ještě stvrdí několikrát opakovaným pohybem rukou:
„Do-brou chuť, mňam, mňam, mňam – ham.“ Rituál, který se opakuje se železnou pravidelností při každém jídle, a nezáleží vůbec na tom, kdo s nimi právě sedí u stolu. „Každému se to líbí a vím, že spousta známých si to odnesla i k sobě domů a začali to dělat také,“ říká paní Vašková. Někteří z nich přitom vůbec nebyli věřící a tato modlitba byla možná tou jedinou v jejich každodennosti. „Ať chcete nebo ne, těch pár slov vás u stolu vždycky sjednotí. V ten okamžik musíte podat ruku třeba i tomu, s kým jste se právě do krve pohádal, a je úplně jedno, zda je to váš bratr nebo manželka,“ říká paní domu. „A pak – děti si to užívají, tak co si přát víc.“
To opačnou zkušenost má malý Riccardo, který dva roky navštěvoval školku v Itálii. Tam se všichni společně i s paní učitelkou před každým jídlem modlili. „Když jsme se přestěhovali do Česka, byl hodně nesvůj z toho, že už se ve škole nemodlí. Neustále řešil, proč jeho spolužáci nechodí do kostela a jestli to znamená, že tedy v Boha nevěří,“ přibližuje Riccardova matka. „Zpočátku se možná modlil před každým jídlem až teatrálně, hlavně pokud to bylo na veřejnosti. Teď jakoby od toho upouštěl nebo si odvykl,“ uvažuje nahlas.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou