Kyberšikana je takový druh šikany, kdy se zneužívají informační technologie (internet, mobilní telefon) s cílem někoho záměrně vyvést z rovnováhy. Většinou se jedná o zesměšňující komentáře, ponižování, ztrapňování, vytváření falešných profilů, ale i vybízení k sebevraždě. Útočníci se velmi často předhánějí v tom, kdo bude „drsnější“, výjimkou nejsou hlášky typu: Bylo by lepší, kdybys nebyl/a. Na rozdíl od skutečné šikany jsou útočníci anonymní, mají mnoho identit a není snadné je dohledat. Dopady na oběť není snadné rozpoznat, ale v některých případech si mladý člověk nese těžké psychické trauma do celého dalšího života. V zahraničí jsou známé i případy, jež oběť nakonec dohnaly k sebevraždě. Nemožnost se bránit a pocity bezvýchodnosti se zvyšují s rozšiřujícím se publikem, které může tvořit desítky, ale i tisíce či miliony diváků. Většinou se odehrává na úrovni spolužáků ve školách, ovšem jsou případy, kdy se přidávají i dospělí.

První obětí, u níž byl v roce 2002 vysloven pojem „kyberšikana“, byl patnáctiletý žák z kanadského Québecu, který se stal celosvětově známým pod přezdívkou Star Wars Kid. Chlapec tehdy natočil sám sebe, jak se snaží napodobit svou oblíbenou postavu z Hvězdných válek. Když mu nahrávku spolužáci sebrali a v žertu vyvěsili na internet, nikdo netušil, že si video stáhne v následujících dvou týdnech několik milionů uživatelů.

Vyplývá to z průzkumů Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která realizuje projekt e-bezpečí. Podle vědců při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně se konkrétně 8–12 % dětí stalo přímo účastníky kyberšikany, a to buď jako útočníci, nebo v roli oběti.

Podle příručky pro učitele, kterou vydala společnost Člověk v tísni, si na 70 % žáků myslí, že kyberšikana je hodně rozšířená. 45 % dětí o své kyberšikaně někoho informovalo, ale podle získaných údajů téměř čtvrtina lidí, kterým to bylo oznámeno, reagovala bez zájmu a ochoty pomoci. Přesná čísla neznáme, protože řada dítek třeba ani neumí poznat, že jde o kyberšikanu. Mnoho jich zase nepřizná, že je virtuálně šikanováno, protože se bojí. Je ale pravděpodobné, že počet obětí, útočníků i diváků bude se vzestupem moderních technologií stoupat.

To potvrzuje Jana Brandejsová z Národního centra bezpečnějšího internetu s tím, že šikana, která doposud bývala tváří v tvář, získala nový nástroj – internet.

Zatímco internet je v Česku už od roku 1998, o kyberšikaně a její prevenci se u nás hovoří až posledních pět let. „A teprve teď byl přijat zákon o kybernetické bezpečnosti a vláda zpracovává akční plán pro řešení této záležitosti,“ podotýká Jana Brandejsová.

Říká, že dnes mají děti už od třetí čtvrté třídy chytré telefony a dost často i s připojením na internet, takže se zvýšila příležitost – a to nejen ke kyberšikaně, ale také k sextingu (rozesílání textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem), ke komunikaci s neznámým ohrožujícím uživatelem a podobně. Většinou je podle Jany Brandejsové kyberšikana propojená s klasickou šikanou ve třídě a pravděpodobně není školy, která by se s internetovou šikanou nesetkala. Bohužel je podle ní hranice mezi tím, kdy jde o legraci a kdy už je to systematické trápení, dost nejasná.

Stává se, že dítě, které bylo v prvních třídách zlobivější a agresivnější, obtěžovalo druhé, se později stane terčem kyberšikany. „Spolužáci se proti němu semknou v jakémsi ‚spravedlivém hněvu‘. I ti, kdo se na kyberšikaně nepodílejí, a cítí, že to není správné, tak mají pocit, že si za to oběť vlastně může sama. Není jednoduché říct, kdo je hodný a kdo ten zlý. Fungují tady i sympatie a antipatie učitelů nebo zlehčování dospělých. Když se objeví podobný průšvih a pátrá se, kdo to spáchal, jsou učitelé často v šoku. Tenhle vzorný žák, který má vždy vše splněno, vždy pomáhá, je tu označen za agresora? Jsou také případy, kdy se proti malému dítěti postaví i dospělí, a to už je velká síla,“ přibližuje Jana Brandejsová.

Dalším dost velkým problémem jsou podle ní videoscény, kde se děti samy natáčejí a odpovídají na různé náhodně vygenerované otázky. Dávají se tak všanc a snadno se mohou stát terčem posměchu známých i neznámých uživatelů.