S učitelem do muzea i do kostela

Vydání: 2019/41 Církev má třináct nových kardinálů, 8.10.2019, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 41

Školní rok je v plném proudu, ovšem leckterý učitel ještě váhá nad plánem třídních výletů, návštěv muzeí a výstav. A co takhle přivést děti do kostela? Leckde mají dveře otevřené.

U Pražského Jezulátka děti hledají skryté poklady. Ilustrační snímek archiv farnosti

„Začalo to jednoduše. V hodině náboženství se mi přihlásil jeden malý kluk s tím, že u nich ve třídě děti nevědí, co je to kadidlo. A proto je pozval k nám do kostela. Paní učitelce sdělil, že sem rozhodně může přijít i s celou třídou,“ vzpomíná pastorační asistentka Tereza Novotná na začátky školních prohlídek jezuitského chrámu sv. Ignáce v Praze. „Pak se podrbal na hlavě a dodal: ‚Doufám, že mi to otec Josef dovolí, on totiž se mnou kamarádí.‘“ Pastorační asistentka „u Ignáce“ proto ze dne na den připravila program na první prohlídku a zavolala do školy. A dnes už tady vítají školy z celé republiky pátým rokem.

Ticho, které slyšíme jen v kostele

Pojmy jako důstojnost, jedinečnost každého člověka, rodina, život ve společenství jsou obvykle stručně obsaženy ve školní etické výchově. Pedagogické centrum Arcibiskupství pražského na jejich základě vytvořilo širší a ucelenější nabídku. Klasické školní prohlídky sakrálních prostor střídají tvořivá odpoledne, výlety, společné hry. Učitelé tak mají možnost výběru z mnoha tematicky navzájem provázaných programů, které jsou dostupné na internetových stránkách www.vychova-hodnoty.cz. Pozornost je věnována také přípravě metodiky.

„Kostel je úžasné místo. Můžeme tu vzpomínat na naše předky, přemýšlet o jejich životě a hodnotách. Čemu oni věřili, z čeho se zde radovali, jak řešili své obavy a bolestné životní situace,“ podotýká Marie Zimmermannová, vedoucí Pedagogického centra Arcibiskupství pražského, kde má na starosti právě metodiku školních prohlídek. Říká, že chrámové prostory vybízí k obdivu, jak umělci dokázali pomocí symbolů, barev, tvarů a různých materiálů vyjádřit krásu a hluboké myšlenky. K tomu zve i ticho, které je dnes tak vzácné. Celá biblická výzdoba a uspořádání chrámu tak přispívají k rozvíjení přirozené spirituality každého člověka. Učitelé, kteří chtějí svým žákům pomoci v důležité životní etapě dětství a dospívání a hledají cesty jak, mají právě tuto možnost. A podle zkušeností katechetky Marie Zimmermannové chodí děti do kostela rády.

Děti jsou zvány, ne nuceny

Velký zájem potvrzuje i pastorační asistentka Tereza Novotná z kostela sv. Ignáce, a to navzdory tomu, že věnují minimální úsilí reklamě svých prohlídek. „Spíše vkládáme energii do organizace velkých akcí pro veřejnost typu Noc kostelů, kde nás navštíví tisíce lidí. Mezi nimi je i hodně pedagogů, kteří si pak mezi sebou řeknou, kde se jim líbilo. A zpravidla se nám pak ozvou sami.“

Následuje podrobná domluva – prohlídky „u Ignáce“ jsou totiž tvořeny podle individuálního přání pedagoga. A podobně jako při Noci kostelů, i tady se pracuje s předpokladem, že přijdou ti, kdo do kostela jen tak nezavítají. Právě tento fakt přijímají pastorační asistenti s plným respektem. „Samozřejmě vydáváme křesťanské svědectví, pokud se nás děti ptají, ale neděláme to prvoplánově.“ Děti s pedagogem si přece přišli hlavně prohlédnout interiér barokní památky. K další náboženské osvětě jsou děti zvány, nikoli však nuceny. „Nemůžu je přesvědčovat o křesťanském způsobu života, aniž bych se předem domluvila s jejich rodiči. Takové chování by bylo krátkozraké, kromě jiného by k nám za chvíli nikdo nepřišel,“ podotýká Tereza Novotná a dodává: „Když třeba přijdou gymnazisté a povídání o historii přirozeně sklouzne k otázkám víry, jsme samozřejmě rádi. Ale nezačínáme s tím – čekáme, až se oni sami začnou ptát.“

A nepřichází se ptát jen děti, nýbrž také pastorační asistenti z jiných farností, kteří by rádi zavedli prohlídky i ve svém kostele. Jak na to? „Nebojte se toho. Začněte tam, kde jste silní v kramflecích, kde vás děti nenachytají,“ radí z vlastní zkušenosti pastorační asistentka Novotná. Kdo rád zpívá, měl by začít u zpěvu, kdo si rád hraje s dětmi, může se vrhnout do interaktivních zážitků – třeba prozkoumání prostoru pomocí balonku s dlouhým provázkem nebo nechat děti „osahat si“ pro ně zajímavé věci typu kadidelnice. Milovníci historie dovedou zase ostatní strhnout přednáškou, a kdo má blízko k divadlu, jistě zvládne přesvědčivý přednes z Bible. Tak s chutí do toho! Brány poznání křesťanských chrámů jsou otevřené dokořán.

KAROLÍNA PEROUTKOVÁ

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay