26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

S posvátnou a tichou úctou

3. 1. 2005

|
Tisk
|

JOSEF CÍSAŘOVSKÝ

Vydání: 2005/1 Máš, cos od života čekal?, 3.1.2005, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

 

Hodnotový systém u lidí, s nimiž pracuji, je čím dál tím markantnější. Dalo by se říci, že se nůžky vnímání hodnot neustále rozevírají. U těch, kteří se vydali  - jak se dnes říká - duchovní cestou, pociťuji stále větší schopnost přinášet oběti. A u těch, kteří na tuto cestu rezignovali, zase sleduji čím dál větší závislost na penězích. Pokud bychom se rozhodli rezignovat na naši materiálně konzumní společnost, jednoznačně se musíme vystěhovat z velkoměsta, žít na zvířecí farmě, vyrábět si vlastní potraviny. Jenže když člověk pracuje a dělá třeba něco podobného jako já, nemá na to čas. Naše společnost je tvrdá, soutěživá.

 

Dobře mi dělá, když se jdu třeba na hodinu posadit na skálu do lesa na své tajné místo a pozoruji západ slunce. Tímto způsobem se modlím.

 

Láska. Naše civilizace se neustále zabývá věcmi, kterých se můžeme dotknout. Je ale evidentní, že lidský život je založen na „věcech“, které jsou nedotknutelné a neviditelné. Je to zároveň mysterium, z něhož vychází náboženství. Pro mě není tak podstatné si sám pro sebe nějak definovat, co je to láska. Důležitější ale je, zda ji v sobě nosím. Pokud tomu tak je, je mým úkolem o ni pečovat a rozvíjet ji. Čím jsem starší, poznávám, že peníze nejsou až tak důležité, a raději se ve svém životě uskrovním, abych získal čas na to podstatné.

 

On a profesor Neubauer mně vlastně otevřeli tajemství, která v sobě schraňuje křesťanství. Neubauer je aktivní katolík, Václav Cílek tak trochu tíhne k protestantismu. V každém případě mně tito dva lidé ke křesťanství poodhalili cestu.

 

S posvátnou a tichou úctou.

* * * * *

Nedá se říci, že mě to někdy napadlo. Myslím si, že to buďto nosíte v sobě, nebo nenosíte. Od hodně mala jsem sbíral kameny, s tatínkem jsem jezdil po určitých lokalitách, od svých patnácti let jeskyňařím. Neustále jsem se tedy dostával do podzemí. A co to vlastně podzemí je? Nietzsche říkal, že hluboko bije zlaté srdce Země.

 

Ano, mnoho lidí tam má jakoby cítí démony a zažívají strachy. Například Romové z těchto důvodů téměř nikdy nejsou jeskyňáři. Je to archaický strach. Ale důležité je, že pod oblastí strachů a obav je velký klid. Mám na podzemí krásné vzpomínky z příbramských dolů z hloubky kolem 1200 metrů, kde byla teplota 26-28 stupňů. Tam uslyšíte spíš tep vlastního srdce než cokoli jiného. Je to takový hodně vyprázdněný, vyčištěný prostor, daleko od povrchu, kde čas plyne jiným způsobem a starosti povrchu jsou daleko.

 

Jeskyně vás inspiruje k vnitřnímu klidu, dostáváte se dovnitř, do vnitřního prostoru, máte tendenci meditovat, usebrat se. Kdežto vrcholky hor vás povedou spíš k vycházení ze sebe sama, rozptylování, k tomu, že budete „blíž nebi“.

 

Je zde přítomna symbolická smrt a pak proměna, očištění a to, že vystoupíte nad hladinu jako nový člověk.

 

Jednou se mě někdo ptal, jestli věřím v Boha, nebo ne. Odpověděl jsem: odkdy žijeme ve světě, kdy musím odpovídat ano, nebo ne? Mezi tím je celá škála postojů, které se rok od roku mění. Ale samozřejmě v zásadě mohu odpovědět ano. Obecně čím dál tím více lidí věří v Boha, ale zároveň čím dál tím míň lidí vstupuje do církví. Je to znak doby. Čekám, co z toho bude.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou