Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Vydání: 2020/27-28 Získávat láskou Kristu národ celý, 30.6.2020, Autor: Jiří Gračka

Příloha: Léto s KT

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to archeologické nálezy.


Ten pohled zná dobře každý, kdo přichází na Velehrad po růžencové poutní cestě od Starého Města: bazilika se odráží na hladině hned dvou rybníků. Snímek Milena Machálková/Člověk a Víra


Ten pohled zná dobře každý, kdo sem přichází po růžencové poutní cestě od Starého Města: velehradskou baziliku vidí hned dvakrát. Na vině přitom nemusí být opojení po návštěvě vinného sklípku. Dominanta obce se odráží na hladině dvou rybníků, které vyplňují prostor mezi poutní stezkou a hradišťskou silnicí.

Tato zásobárna vody se před nedávnem dočkala rozšíření. Na podmáčeném a dlouhodobě neobhospodařovaném pozemku mezi oběma rybníky vznikly během jara dva menší mokřady. Součástí většího z nich je dřevěné molo, uprostřed něhož vyrůstá strom. Zatímco molo nabízí prostor k odpočinku lidem, mokřady pomáhají se zachycováním vody a slouží jako domov různých druhů rostlin i živočichů.

Nová alej

A nejde o jedinou úpravu tohoto místa v poslední době. Poutníky, kteří na Velehrad přicházejí jen jedenkrát za rok, bude letos poprvé vítat také nová alej lemující z obou stran cyklostezku a růžencovou cestu. Sto jabloní, které obec nechala vysadit už koncem loňského roku, tak bude skýtat stín po celém úseku od mostu přes potok Salaška kolem obou zmíněných rybníků až k ohradní zdi kláštera.

Celý projekt s názvem „Alej a mokřadní biotop u velehradského kláštera“ v hodnotě 822 tisíc korun je podle velehradského starosty Aleše Mergentala v souladu s tradičními postupy péče o krajinu, jak ji v okolí Velehradu už před osmi staletími rozvíjel řád cisterciáků. „Poutní cestě chyběla stromová alej poskytující pěším, cyklistům i bruslařům stín. A pro jabloně tradičních českých odrůd panenské a reneta jsme se rozhodli proto, že k hospodaření v naší krajině patří už odpradávna. Ovocné stromy poskytují víc než jen zastínění: nabízejí estetický zážitek, když kvetou, a fyzický požitek, když dozrávají,“ rozvíjí starosta Mergental.

Navazují na cisterciáky

A do dlouhodobých snah držet se tradičních postupů zapadá též zbudování zmíněných mokřadů. Jak zdůrazňuje Miroslav Kovářík, starosta obce Modrá, která s Velehradem i zmiňovanými rybníky těsně sousedí, k cisterciáckému hospodaření od počátku patří péče o vodní zdroje. „Cisterciáci už od 13. století krajinu upravovali a proměňovali její kulturní i hospodářský ráz. Věnovali se sadařství, vinařství nebo budování rybníků a dokázali využít i málo úrodnou půdu,“ říká muž, který se sám revitalizaci krajiny a zadržování vody v ní věnuje v různých profesích už třicet let.

Zdůrazňuje, že voda stála dokonce v základech původní románské baziliky na Velehradě. „Byla postavena na dubových pilotech zaražených do rozmáčené půdy. Cisterciáci přitom dokázali udržovat hladinu vody těsně pod úrovní podlahy, aby nestoupala a baziliku nezaplavila, ale ani neklesla, protože dubové dřevo ponořené do vody zůstává pevné,“ vysvětluje Kovářík.

Jak ale upozorňuje, základy vodního hospodaření sahají v okolí Velehradu ještě dávno před cisterciáky. „Při obnově Konventního rybníka se dokonce našly doklady haťové zaplétané hráze, kterou odborníci po dendrologickém rozboru datovali do doby po roce 850, tedy do časů svatých Cyrila a Metoděje. Je to jeden z nejstarších dokladů rybníkářství v Evropě,“ sděluje starosta a dodává: „I v péči o vodní zdroje se tak ukazuje, co na Velehradě prohlásil už svatý papež Jan Pavel II. – že je to místo, kde se Východ ztělesněný cyrilometodějskou tradicí setkává se Západem, který tu zastupuje cisterciácký řád.“

Vedle péče o historický odkaz lidem na Velehradě a v Modré pochopitelně leží na srdci, aby svým hospodařením prospěli přírodě. A už několik měsíců po zbudování mokřadů se zdá, že i to se jim daří. „Pozoruju, že se sem vracejí živočichové, na které jsme v posledních letech nebyli zvyklí – různé druhy čolků, mloci, ropuchy nebo skokan skřehotavý,“ jmenuje Kovářík a uzavírá: „Přírodě stačí podat jen prst.“

JIŘÍ GRAČKA

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články



Aktuální číslo 33 11. – 17. srpna 2020

U sloupu Panny Marie

O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie požehná kardinál Dominik Duka znovuvztyčený Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Navrácená vertikála proměňuje…

celý článek


Sto let od zázraku na Visle

Polsko si v těchto dnech připomíná významnou událost své novodobé historie. Před sto lety odvrátilo nebezpečí, že po krátké době samostatné existence bude znovu vymazáno…

celý článek


Vidět les jako obraz života

Biskup Martin David, který je od června letošního roku apoštolským administrátorem ostravsko-opavské diecéze, slaví v těchto dnech padesáté narozeniny (viz KT 32/2020).…

celý článek


Na cestě s Marií

Často mluvíme o „životní pouti“. Kam vede? No přece domů. Abychom nebloudili, je dobré čas od času vykonat pouť, která pomůže správně nasměrovat naši životní…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay