Vysvědčení nepřichází jako blesk z čistého nebe: je výsledkem úsilí dítěte během celého pololetí. Jsou-li rodičové zaskočení, znamená to, že nejspíš málo sledují školní výsledky svého potomka.

 

„Máš samééé?“Ilustrační snímek Shutterstock

 

Dvojnásob to platí u mladších žáků. Až u starších dětí – s přibývajícími léty druhého stupně základní školy či až během středoškolského studia – budou mít rodiče správnou tendenci předávat zodpovědnost potomkovi a v kontrole známek polevit. Když už tedy hledí na neuspokojivé vysvědčení, neměli by vyvozovat prudké závěry – nelze půl roku nechat zodpovědnost na dítku a pak přistoupit k trestu, byť by měl podobu i jen slovního vydírání ve stylu – „to jsi mě tedy zklamal“.

 

Jiná situace nastává, když se rodiče s potomkem na začátku pololetí či v jeho průběhu dohodli na odměně za určité výsledky (která je rozhodně více motivující než hrozba postihem) a pak na něm nechali, zda se mu podaří výsledků docílit. Dohoda musí ale být skutečně vzájemná a z obou stran svobodná.

 

Vysvědčení s odstupem

 

Nyní na konci školního roku bych přála všem rodičům, aby se jim především ulevilo. Před sebou mají, stejně jako děti, dva měsíce prázdnin, které by měli využít především k odpočinku od tlaku na výkon, kontroly a podobných stresů.

 

Pokud se jejich ratolestem v uplynulém školním roce příliš nedařilo, zamysleme se nad tím, co v příštím roce dělat jinak. Častou chybou je zcela absurdně s větší vervou pokračovat v cestě, která se neosvědčila. Prázdniny jsou dobrá příležitost získat odstup a nahlédnout, že když cesta někudy nevede, je na místě zvolit jinou. Jednou z možností může být snížit nároky, jinou přenechat větší zodpovědnost dítěti, další větší podpora a pomoc potomkovi, který ještě příliš samostatný není.

 

I propadlíci potřebují prázdniny

 

Krajní situace může nastat, když dítě čeká reparát. „Zkažené prázdniny,“ říká se. Může to však být velké ponaučení. Přemýšlejte: kde se stala chyba a jak jí příště předejít? Možná se potomek neumí správně učit. Ale i tehdy, kdy se připravuje na reparát, je třeba, aby dítě mělo prázdniny. Na učení musí stačit přibližně dva týdny. Zamysleme se nad tím, jak učení zefektivnit. Možná se vyplatí zajistit potomkovi doučování.

 

Obecně všem rodičům přeji, aby byli dobré mysli. Aby pro své dítko hledali především dobro a nezapomínali, že to nejdůležitější, co mu mohou dát, je láska, bezpodmínečné přijetí, důvěra a podpora. Když má školák ze svého vysvědčení radost, je na místě oslava. Ať radost prožije celá rodina – utuží to vzájemné vztahy i další motivaci dítěte. Je-li samo svým vysvědčením zklamané, je nejlepším řešením společně hledat, co s tím. Zda jsou ještě rezervy ke zlepšení, nebo zda je třeba se vyrovnat se situací takovou, jaká je. Pak lze dítku pomoci najít jeho silné stránky a ty rozvíjet. A když jsou žákovi jeho výsledky lhostejné, zatímco mámu a tátu trápí? Potom mají rodiče před sebou obtížný úkol práce sami na sobě – přijmout, že potomek není tak ambiciózní jako oni, má jiné hodnoty. Potom je možné dítě lehce a nenásilně motivovat, nikoli agresivně tlačit.

 

Vyhněte se obviňování

 

Se svými emocemi nezůstávejte sami. Ty pozitivní sdílejte s potomkem a celou rodinou, rozhojníte radost. Ty negativní, které se případně objeví, je třeba ošetřit a nezraňovat jimi ostatní. Vyhněte se obviňování, a to jak druhých, tak sebe. Zachovejte si konstruktivní pohled, přiznejte si lítost a zklamání a pak hledejte řešení. O tom, co prožívají, ať si rodiče popovídají vzájemně, prospěje jim to. A pak je fajn, když mají přátele, s nimiž mohou své starosti i radost sdílet. Dojít si s přáteli po ukončení školního roku na skleničku může být dobrým rituálem pro vstup do odpočinkového času prázdnin.

 

Ať jsou tedy prázdniny časem odpočinku jak dětem, tak jejich rodičům. Ať jsou časem k přeladění, získání nadhledu, nových zážitků, sebepoznání a podpory, ať se všem podaří prožít je naplno „tady a teď“ – a tak z nich načerpat hodně sil do časů budoucích.

 

ALEXANDRA LAMMELOVÁ, psycholožka