Přinuceni k útěku jako Ježíš

Vydání: 2020/39 Křesťanské symboly v politice, 22.9.2020, Autor: papež František

V naší době se miliony rodin nacházejí v bezútěšné situaci podobné té, jakou zakoušela Svatá rodina na útěku do Egypta. Upozorňuje na to papež František ve svém poselství k 106. světovému dni migrantů a uprchlíků, který připadá na neděli 27. září.

Na začátku tohoto roku jsem ve svém projevu k členům diplomatického sboru při Svatém stolci z výzev současného světa vybral drama vnitřně vysídlených osob: Nepokoje a humanitární krize zesílené klimatickými výkyvy zvyšují počet uprchlíků a postihují lidi, kteří i bez toho žijí ve veliké chudobě. Mnohým zemím postiženým takovou situací chybí náležité struktury, které by umožnily odpovědět na potřeby lidí, kteří byli vysídleni.

Sekce pro migranty a uprchlíky při Dikasteriu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji vydala dokument s názvem Pastorační směrnice o vnitřně vysídlených osobách (5. května 2020). Má sloužit jako inspirace a podnět pro pastorační akce církve v této speciální oblasti. Z těchto důvodů jsem se rozhodl věnovat letošní poselství dramatu vnitřně vysídlených osob, dramatu mnohdy neviditelnému, které vyostřila světová krize způsobená pandemií.

Koronavirové onemocnění

Svou vehemencí, závažností a zeměpisným rozsahem ovlivnila tato pandemie rozměr mnoha dalších humanitárních krizí, které postihují miliony osob, a mezinárodní iniciativy – a zásadní, naléhavou pomoc k záchraně lidských životů v podstatě zcela nechala na národní politice daných zemí. Tato doba však není dobou přehlížení. Kvůli krizi, které čelíme, nesmíme zapomínat na všechny další problémy, které způsobují utrpení mnoha lidí.

S pohledem na tragické události, které poznamenaly rok 2020, rozšiřuji toto své poselství, věnované vnitřně vysídleným osobám, na všechny, kdo se kvůli onemocnění covid-19 ocitli v situaci nejistoty, opuštěnosti, vyloučení a odmítnutí a nadále v ní zůstávají.

Rozpoznat tvář Kristovu

Začal bych obrazem, který inspiroval papeže Pia XII. v roce 1952 k vydání apoštolské konstituce Exsul Familia. Malý Ježíš spolu se svými rodiči zakouší na útěku do Egypta tragický osud běžence a uprchlíka vyznačující se strachem, nejistotou, strádáním (srv. Mt 2,13–15.19–23). V naší době se, bohužel, nacházejí miliony rodin právě v této bezútěšné realitě. Televize a noviny přinášejí téměř každý den zprávy o běžencích prchajících před hladem, válkou a dalším závažným nebezpečím, aby pro sebe a svou rodinu našli bezpečí a důstojný život. V každém z nich je přítomen Ježíš, který je stejně jako za Herodových časů přinucen uprchnout, aby se zachránil. Jsme povoláni, abychom v tvářích těchto lidí rozpoznali tvář Krista hladového, žíznivého, nahého, nemocného, cizince a ve vězení, který prosí o pomoc (srv. Mt 25,31–46). Pokud ho rozpoznáme, budeme to my, kdo mu poděkujeme, že jsme ho mohli potkat, milovat a sloužit mu.

Chlapec líbá ruku papeže Františka při jeho návštěvě utečeneckého tábora na řeckém ostrově Lesbos (2016). Tehdy si Svatý otec vzal s sebou do Říma tři syrské rodiny a v dalších letech ještě desítky dalších uprchlíků.  Snímek ČTK

 

Přijímat, chránit, podporovat, začleňovat

Uprchlíci nám umožňují setkat se s Pánem, i když náš pohled ho rozeznává jen stěží: roztrhané šaty, špinavé nohy, znetvořená tvář, zraněná postava neschopná mluvit naším jazykem. Jde o pastorační výzvu, na niž máme odpovídat pomocí čtyř sloves, která jsem vyjmenoval v poselství pro rok 2018: přijímat, chránit, podporovat a začleňovat. Chtěl bych k nim připojit šest dvojic sloves vyjadřujících zcela konkrétní skutky, jež jsou spojeny vztahem příčiny a důsledku.

Abychom pochopili, je třeba poznávat. Poznání je nezbytným krokem k pochopení druhého. Ježíš nás to učí na příběhu emauzských učedníků: Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali (Lk 24,15–16). Když se mluví o migrantech a uprchlících, příliš často se zastavíme u čísel. Ale oni nejsou čísla, jsou to skuteční lidé! Když se s nimi setkáme, poznáme je. Když poznáme jejich příběhy, pak je pochopíme. Mohli bychom například pochopit, že nejistota, kterou jsme zakusili v souvislosti s pandemií, je nedílnou součástí života uprchlíků.

Vystavit se riziku

Abychom sloužili, je nezbytné k druhému přistoupit. Zdá se to samozřejmé, ale často tomu tak není. Ale jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho (Lk 10,33–34). Náš strach a naše předsudky – mnoho předsudků – nás nutí držet se dál od druhých, často nám brání přiblížit se k nim a s láskou jim posloužit. Přistoupit k druhému znamená být ochoten vystavit se riziku, jak nás v těchto posledních měsících učili mnozí lékaři a zdravotníci. Přistoupit k nim a sloužit přesahuje pouhý smysl pro povinnost. Největší příklad nám zanechal Ježíš, když umýval nohy svým učedníkům: odložil svrchní šat, poklekl a ušpinil si ruce (srv. Jan 13,1–15).

Pro smíření je třeba naslouchat. Učí nás tomu sám Bůh, který poslal svého Syna na svět, naslouchal nářku lidstva lidským sluchem: Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, (…) aby svět byl skrze něho spasen (J 3,16–17). Láska, která usmiřuje a spasí, začíná nasloucháním. V dnešním světě narůstá množství různých sdělení, vytrácí se však zvyk naslouchat. Ale jenom pokorným nasloucháním se můžeme skutečně smířit. Během roku 2020 panovalo na našich ulicích po několik týdnů ticho. Dramatické a neklidné ticho, které nám ovšem dalo šanci zaslechnout volání těch nejzranitelnějších, běženců a naší těžce nemocné planety. Když mu budeme naslouchat, máme možnost se smířit s bližním, s těmi, kdo jsou odsunuti na okraj, se sebou samými a s Bohem, který nikdy nevyčerpá své nabízené milosrdenství.

Naučit se dělit

Abychom rostli, je zapotřebí umět se rozdělit. Pro první křesťanské společenství bylo sdílení jedním ze zásadních prvků: Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné (Sk 4,32). Bůh nechce, aby ze zásob a zdrojů naší planety měli prospěch jen někteří. Ne, to Pán nechtěl! Musíme se naučit dělit se, abychom společně rostli, aniž bychom kohokoli vyloučili. Pandemie nám připomněla, že jsme všichni na stejné lodi. Společné starosti a obavy nám znovu dokázaly, že nikdo se nezachrání sám. Abychom skutečně rostli, je třeba růst společně, dělit se o to, co máme, jako chlapec, který Ježíšovi nabídl pět chlebů a dvě ryby… a ty vystačily pro pět tisíc osob (srv. J 6,1–15)!

Je třeba zapojovat, abychom podporovali. Tak se zachoval Ježíš vůči Samaritánce (srv. J 4,1–30). Přistoupil k ní, naslouchal, promluvil k jejímu srdci, aby ji pak dovedl k pravdě a učinil z ní hlasatelku radostné zvěsti: Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš? Mnohdy nám odhodlání sloužit druhým brání v tom, abychom objevili jejich bohatství. Chceme-li skutečně podporovat lidi, kterým nabízíme pomoc, je třeba je zapojit, aby se stali protagonisty svého osvobození. Pandemie nám připomněla, že je třeba být spoluzodpovědný a že pouze za přispění všech – i těch, kdo jsou často podceňováni – je možné se postavit krizi. Je třeba najít odvahu a nabídnout příležitost, aby všichni mohli zahlédnout své povolání k novým formám přijetí, bratrství a solidarity.

Je nezbytné, abychom spolupracovali, a tak budovali. To doporučuje apoštol Pavel komunitě v Korintě: Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte (1 Kor 1,10). Budovat Boží království je společným úsilím všech křesťanů, proto je nezbytné naučit se spolupracovat, aniž padneme do pokušení žárlivosti, nesváru a rozdělení. V současném kontextu je třeba připomenout: V tomto období není čas na egoismus, protože výzva, které čelíme, je společná nám všem a nedělá mezi lidmi rozdíl. Abychom chránili společný dům a stále více ho připodobňovali původnímu Božímu záměru, měli bychom usilovat o mezinárodní spolupráci, globální solidaritu a lokální snahy, aniž kohokoli necháme stát stranou.

Modlitba

Rád bych uzavřel modlitbou, kterou nám nabízí příklad sv. Josefa, zvláště když byl nucen utéci do Egypta, aby zachránil Dítě.

Otče, svatému Josefu jsi svěřil to nejdražší, co jsi měl: malého Ježíše a jeho matku, aby je chránil před nebezpečím a výhrůžkami zlomyslníků.

Dopřej i nám, abychom zakoušeli jeho ochranu a pomoc. On prožil utrpení těch, kdo prchají pro nenávist mocných. Dej, aby povzbudil a ochránil všechny bratry a sestry, kteří v důsledku války, chudoby a dalších katastrof opouští svůj dům a svou zemi, aby se vydali na cestu jako uprchlíci do bezpečnějšího místa.

Pomoz jim na jeho přímluvu, aby měli sílu pokračovat, potěš je v jejich zármutku, dej jim odvahu ve zkouškách.

Těm, kteří je přijmou, dej alespoň trochu něhy tohoto moudrého a spravedlivého otce, který miloval Ježíše jako skutečného syna, podpíral Marii na cestě a vydělával chléb vlastníma rukama. Kéž se postará o ty, kterým život vzal všechno, a pomáhá jim nalézt důstojnou práci a poklidný domov.

Prosím tě o to skrze Ježíše Krista, tvého Syna, jehož sv. Josef zachránil na útěku do Egypta, a na přímluvu Panny Marie, kterou miloval jako věrný ženich podle tvé vůle. Amen.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Hleďme na pastýře Františka

Nová encyklika, tedy okružní list, papeže Františka je jedním z nejdůležitějších papežských textů několika posledních desetiletí. Na svátek sv. Františka z Assisi…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay