Vydání: 2016/5 Česko přijalo první irácké rodiny, 26.1.2016, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Rodiče by měli zbystřit kolem třetího roku věku dítka v případě, že nemá dostatečnou slovní zásobu – používá jen velmi malé množství slov, netvoří věty apod. Pokud se vám zdá, že je slovní zásoba dostatečná, dítě hezky povídá, ale zaměňuje či netvoří správně určitá písmenka, je vhodné vyhledat logopeda kolem čtvrtého roku věku. V případě problémů s „r“ a „ř“ stačí kolem pěti let. Bohužel se velmi často stává, že do ordinace přijdou rodiče těsně před šestým rokem věku dítěte a myslí si, že vše stihnou do nástupu do školy. Kouzelná hůlka ale není součástí našeho povolání.
Příčin může být několik – špatný řečový vzor v rodině (rychlé tempo řeči, špatné tvoření některé hlásky), nevěnování se potomkovi, přemíra podnětů, které má kolem sebe – tím myslím permanentně zapnutou televizi (dítko sice slyší zvuk, dívá se na obrázky, ale obsahu kolikrát neporozumí) nebo rádio, tablet či chytrý telefon. Dnes není vzácností vidět miminko v kočárku, kterému rodiče dali mobil, aby nezlobilo.
Nelze to takto úplně zobecnit, ale dalo by se říci, že rodiče zapomínají, co bylo přirozené. Dříve nebyla nabídka pořadů tak velká, převažovalo mluvené slovo, básničky, říkanky, klasické pohádky. Dnes vede spíše technika – televize, tablety, telefony apod. Kdyby se rodiče potomkům v tomto směru více věnovali, bylo by to lepší.
Troufám si tvrdit, že všechny poruchy řeči jsou odstranitelné – jsou-li dodržována doporučení logopeda. U ratolestí, které nemluví či mluví velmi málo, lze rozvinout slovní zásobu, tvorbu vět. Ty, které neumí nebo špatně tvoří určitou hlásku/hlásky, je možné to naučit. Někdy to trvá déle, jindy kratší dobu. Vše záleží na tom, jak doma rodiče s dítkem trénují, jak ho motivují. Jsou ale i těžší poruchy řeči (např. koktavost, palatolalie – porucha řeči při rozštěpu patra, případně rtu a patra a další), kde náprava není závislá jen na logopedovi a rodičích, ale je třeba zapojení dalších odborníků.
Ano, i to se stává. Ale neúspěch tkví většinou v tom, že rodiče přestanou s dítětem na logopedii docházet nebo doma vůbec netrénují, a tudíž se nikam neposouvají. Stačí si najít alespoň dvakrát denně pět minut. Když to rodiče nechávají jen na logopedovi, pokroky jsou pomalé a málo viditelné. U dospělých je to pak otázka motivace. Chybí-li, „nehnete“s nimi.
Je to možné, ale jak už jsem zmiňovala výše – u dospělých je důležitá zejména motivace, musí sami chtít. V poslední době ke mně dochází maminky na mateřské dovolené, které chtějí být správným řečovým vzorem pro své děti (velmi často špatně tvoří hlásku „r“ – hláska je velární, tedy tzv. ráčkují). Vždy je upozorňuji, že to zvládneme, ale jelikož jde o zažitý zlozvyk z dětství, bude nám to trvat déle.
Je to trend poslední doby – lidé začínají chápat, že logopedie není zacílená pouze na děti. Chodí k nám stále více dospělých i s těžšími řečovými vadami.
To je těžké říci. Záleží na věku, domácím tréninku, vytrvalosti… Může se to podařit za rok, za dva i více let.
Většinou nemají poruchu řeči oba rodiče, ale jen jeden z nich. Dám příklad: má-li rodič problém s hláskou „r“, přizve se k jejímu trénování druhý rodič, který hlásku tvoří správně, a ten ho zastoupí. Jestliže se porucha řeči vyskytuje u obou rodičů, je možné poprosit o pomoc prarodiče, kamarádku apod.