Příběh Mariánského sloupu

Vydání: 2020/6 Třicet let svobody řeholí, 4.2.2020, Autor: Vojtěch Novotný

Budeš-li uchovávat viny v paměti, kdo obstojí?

Debaty o Mariánském sloupu na Staroměstském náměstí v Praze překrývají základní výpověď této barokní památky, jež se stala symbolem bolestných historických událostí a jejich protichůdných interpretací. Vraťme se tedy na začátek.

Staroměstské náměstí, rytina z roku 1841. Snímek Wikipedie

Z ikonografického hlediska je sloup zpodobněním Panny Marie ve smyslu 12. kapitoly Zjevení sv. Jana. Mariino vyvýšení na sloup, který určoval sluneční poledne, dvanáct hvězd kolem její hlavy, drak pod nohama i andělé v patách sloupu – to vše odkazovalo na „velké znamení na nebi“: ženu oděnou sluncem, která uprostřed apokalyptického boje rodí Dítě, jež „bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu“. Právě tímto směrem Žena hleděla, a to se sepjatýma rukama.

I ona vede „dobrý boj víry“ (1 Tim 6,12), který provází dějiny a v němž se sám Bůh zasazuje za naši spásu, avšak její podíl na této bitvě spočívá v tom, že s poslušností víry přijímá poslání Matky Pána a Matky těch, kdo v něho věří; v kontemplaci Syna a v přímluvě za jeho učedníky. Tato její role byla podtržena tím, že jí byl pod nohy umístěn „veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět“ (Zj 12,9). V ní se totiž naplňuje protoevangelium: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“ (Gn 3,14-15).

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

VOJTĚCH NOVOTNÝ. Autor je děkanem Katolické teologické fakulty UK v Praze

Sdílet článek na:

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy