Tradiční život je větší bohatství, kdo je vítěz, má úctu. Kdo bojuje, je vážen muži a obdivován ženami. Pokud můžeme vzít za příklad Gazu podrobněji prozkoumanou a pro blízkost Západu srozumitelnější, konflikty směřují zejména dovnitř. Katolická tolerance rovných je nepřípustná, jen ořevaha či poroba. Podobně rusko nemá přátele, jen konflikty. Islám nedrží smlouvy, jako naši husité, stačí nadšení a brzy kocovina. Důležité je dnes nevydat Jerusalém, islám by tak získal energii milenialismu, podle zvyku kopírovat okolní tradice, i tento náboj tam dříme. Dokud drží Jerusalém druzí, jsou klidnější, ještě není ten správný čas. Řadu současníků dnes klamou změny našich spojenců, ale i spojenectví je pragmatické, jak se spojenci (a my) měníme. Možná budeme bojovat s Kurdy, zatímco dnes je chráníme.

Toto jsem už někde četla (Facebook ?), ale jakou to má souvislost s článkem o islámu? :-( I díky panu Kvasničkovi si tu připadám jako v cvokhauzu...